Covid-19 zasadil ekonomikám na celém světě tvrdou ránu a to, jak se firmám, restauracím a dalším podaří situaci zvládnout, se probírá na všech frontách. Zapomíná se ale na neziskový sektor, který se přitom také potýká s finančními problémy.
Výzkum agentury Reuters a organizace Charity Navigator, zabývající se aktivitou amerických charit, ukázal, že pandemie onemocnění covid-19 se negativně podepsala na 83 procentech neziskových organizací a téměř třetina plánuje propouštění a výrazné škrty.
Finanční
výpadky v době krize přitom můžou být pro řadu organizací
likvidační. Velká část neziskovek v dnešní době získává
peníze z vlastních aktivit, například workshopů a školení,
které se ale kvůli výjimečnému stavu zrušily a ne všechny jdou
pořádat i online.
Že má situace daleko k ideálu, potvrzuje i Marie Salomonová, zakladatelka neziskové organizace zaměřující se na duševní zdraví Nevypusť duši a zároveň členka výběru Forbesu 30 pod 30 z roku 2019: „Není to úplně jednoduché. My jsme naštěstí neziskovka s vícezdrojovým financováním, ale i tak je to náročné. Někteří lidé sice přispívají víc, protože mají pocit, že jsme teď potřeba, jiní ale přestávají, protože nemůžou. Trochu obavy mám z toho, jak se budou vyvíjet příjmy z grantů a dotací.“
Marie Salomonová | Foto Jiří Turek
Přitom právě na neziskové organizace se v době krize lidé obracejí více než kdy dřív. Stejný průzkum ukázal, že 66 procent z nich zaznamenalo nárůst zájmu o jejich služby.
Ani vzestup individuálního dárcovství ale podle Blanky Sigmundové z neziskové organizace Loono nemusí neziskovkám stačit k tomu, aby se udržely nad vodou. „Firmy ruší své závazky k neziskovkám, některé chtějí své peníze dokonce vracet. Navíc došlo k pozastavení spousty dotačních řízení,“ říká a dodává, že neziskovky se nemůžou spolehnout ani na stát, protože v systému pomoci od vlády se s nimi prakticky nepočítá.
Obě se shodují, že se muselo přistoupit k úsporným opatřením. Ať už šlo o snižování mezd, propouštění, nebo seškrtání všech dalších možných nákladů na nezbytné minimum.
„Spočítali jsme si to a udělali jsme takové škrty, aby nám to vyšlo tak, že pokud školy neotevřou do konce školního roku, zvládneme to, ale pokud neotevřou ani v září, bude to problém,“ vypočítává Salomonová. A Sigmundová to potvrzuje: „Děláme, co je v našich silách. Zda bude naše usilovná práce dostačující, teď však nedokážeme vůbec odhadnout.“
Aktuální situaci se přizpůsobili i v Konsentu, organizaci zabývající se prevencí sexuálního násilí. Co nejvíc aktivit přesunuli do online prostředí a zaměřili se na rozvoj organizace jako takové.
„V rámci projektu Respekt je sexy pracujeme s bary a kluby, které jsou teď zavřené. Zjišťovali jsme, jak to jejich majitelé vidí, ale většinou vůbec nedokázali odhadnout, jestli budou mít čas, kapacitu a peníze na to, pokračovat ve spolupráci. Navazovat nové nám půjde asi ještě hůř. Stejně tak padly všechny naše spolupráce s letními festivaly,“ popisuje situaci v Konsentu členka letošního Forbes 30 pod 30 Johanna Nejedlová.
Johanna Nejedlová | Foto David Turecký
Velkou roli hraje i to, jaké jednotlivé neziskovky využívají financování. Ty, které jsou závislé hlavně na grantech, se potýkají s jinými problémy než ty, jež žádné příjmy z dotací nemají.
To je případ i květinové dílny Aranžérie (na hlavním snímku), která ve spolupráci s nadací Společnost E zaměstnává lidi s epilepsií a jejich příbuzné. Před epidemií dodávala květiny do kaváren i do divadel, ze dne na den přišla o všechny příjmy a z 16 zaměstnanců zbyla práce pro jednoho. „Vyděláváme si na sebe kompletně sami, takže nás situace zasáhla úplně stejně jako ostatní podniky,“ popisuje situaci Tereza Chvalová, která květinovou dílnu řídí.
V Aranžérii se rozhodli zabojovat a spustili projekt Kouzelná květina. Šlo o květiny, které stály o několik stovek více než ty běžné, minimálně polovina jejich ceny byla určená na podporu dílny a psychosociální poradenství pro lidi s epilepsií a jejich rodiny, které zajišťuje Společnost E.
„Kouzelnou
květinu jsme spustili v půlce dubna a první dva týdny o ni
byl zájem, vybrali jsme 30 tisíc. Pak ale zájem utichl,“ krčí
rameny Chválová a dodává, že by byli rádi, aby se zaměstnanci
mohli alespoň částečně do dílny vrátit co nejdříve. Pro
některé z nich totiž výdělek představoval jediný příjem.
