Tento příběh je o zklidnění, hledání krásy, andělech a živé vodě. A samozřejmě také o byznysu. Tomu se Forbes nevyhýbá ani o Vánocích. Začněme živou vodou. Návrhářku šperků a zlatnici Jitku Mlynarčík rozenou Kudláčkovou inspirovala nejen v Pohádce o Zlatovlásce, ale hlavně v práci japonského badatele a filozofa Masaro Emota. Ten tvrdí, že voda je dostatečně živá a vnímavá na to, aby se dokázala proměňovat podle toho, jak s ní zacházíte. Že to zní až pohádkově? Můžete to zkusit sami. Pokud prý budete karafě s vodou jen nadávat a promítat do ní své negativní emoce a pak ji zmrazíte, budou její krystaly vypadat jinak, než když ji předtím budete slovy rozmazlovat a chválit.
„Jednu dobu jsem byla vodou úplně posedlá, voda pro mě byla zdrojem velké inspirace. Zkoumala jsem louže, pila ze studánek a vzpomínám si také na zážitek z dětství, kdy jsem jednou vyběhla ven a měla pocit, že jsou všude perly. Byla to první zmrzlá rosa,“ říká Jitka Kudláčková, popíjí při tom čistou vodu z ručně vyrobené sklenice a sedí u malého stolečku uprostřed svého království. Tím je šperkařský obchod se zlatnickou dílnou v budově Filadelfie v pražském BB Centru. Spolu se svým manželem řídí firmu, která nese její rodné jméno, loni utržila 44 milionů korun bez DPH a zaměřuje se na prodej vlastních designových kolekcí. Šperků s příběhem, u nichž, jak říká „víte, kdo a proč je vyrobil“. Třeba těch o vodě. Ne vždy tomu tak ale bylo.
„Byla jsem trochu jako chlap. Chtěla jsem pořád vše perfektní, řešila jsem byznys, byli jsme hlavně obchodníci a já začínala mít pocit, že už se nemusím v životě moc snažit,“ vzpomíná Kudláčková, která začala s podnikáním v roce 1992. Rok a půl předtím sbírala inspiraci a životní zkušenosti v jednom šperkařství v Caracasu ve Venezuele a po návratu se postavila na vlastní nohy. S partnerem a pozdějším manželem Dušanem Mlynarčíkem se jim v práci dařilo, z domácí dílny na Smíchově se přesunuli do vlastního obchodu na Žižkově a v roce 2003 přesídlili do tehdy nově otevřeného a na svou dobu exkluzivního obchodního centra Palác Flóra.
Jenže pak přišly přelomové roky 2010 a 2011. Na český trh dopadly důsledky finanční krize, zákazníků ubylo, rodina musela sáhnout do svých rezerv, aby podnik udržela a Kudláčková navíc prodělala těžkou nemoc. „Hroutila jsem se, ale manžel mě podržel a dal mi důvěru. Tehdy jsme se rozhodli, že se budeme soustředit na vlastní výrobu. Pořád jsem si myslela, že někdo někde dělá něco lepšího a já to musím najít a prodávat,“ vzpomíná na návštěvu největšího evropského zlatnického veletrhu v Basileji, kde v roce 2010 hledala zajímavé nové dodavatele.
Jenže, i když se bavila s těmi nejzvučnějšími jmény v oboru, nakonec vždy zjistila, že jí něco na jejich produkci či přístupu k věci chybí. „Tak jsem šla a zkusila to sama,“ dodává s tím, že předtím samozřejmě šperky navrhovala a vyráběla, poprvé se ale rozhodla pustit do ucelených kolekcí a to pod nově vytvořenou značkou JK. V jejím případě mají obvykle 25 solitérních kousků, které lze různě kombinovat.
Jejím prvním velkým projektem bylo vytvoření kolekce Viva Vision, která vzdává hold mužům-vizionářům a zároveň vedle nich staví ženský prvek. „Je to takový ženský pohled do vesmíru. Říká se, že protože ženy neměly dříve stejné možnosti jako muži, připravilo se lidstvo o polovinu objevů a vynálezů. S tím souzním,“ vysvětluje Jitka Kudláčková, která má svůj jasný pohled na vytváření klenotů: každý musí mít vlastní DNA, svůj vlastní příběh a ideálně také zlatníka.
„Když si koupíte šperk z kolekce vyrobené v Indii, tak ho opravdu nepoznáte,“ dodává žena, která aktuálně zaměstnává čtyři klenotníky. Ti pracují v dílně, již od obchodu odděluje dvojitě uzavřená nepropustná chodba jak z Jamese Bonda. Není divu, vyrábí se tu z nejdražších kovů a kamenů.
„Loupežné přepadení jsme tu ještě naštěstí neměli, ale musíme být připraveni,“ vtipkuje Dušan Mlynarčík, když čekáme, až se zavřou jedny hermetické dveře, aby se poté automaticky otevřely ty druhé, vedoucí do srdce zlatnické dílny. Mlynarčík se stará hlavně o ekonomiku a marketing firmy JK Jitka Kudlackova Jewels a zároveň vlastní její polovinu. Společnost byla poslední dva roky ve ztrátě, hlavně kvůli investici do nové prodejny v BB Centru spojené s velkou zlatnickou dílnou v roce 2010, letos by ji podle něj měl čekat přesun zpátky do černých čísel. Mimo jiné i proto, že pustila svůj dříve vlajkový ovšem drahý obchod na Floře a vše soustředila do BB Centra. Spoléhá na to, že za více než 20 let existence si ji už zákazníci najdou i bez adresy na Vinohradech.
„Pokud vidím, že naši lidé nemají náladu, jsou negativní, říkám jim, raději k práci vůbec nesedejte. Vše se pak otiskuje do výsledku, který někdo bude nosit na svém těle,“ říká Jitka Kudláčková, která se v posledních letech hodně věnuje poznávání sebe sama a filozofii. I to je součástí změny, jíž prošla. Pokud jste nikdy ve zlatnické dílně nebyli, vězte, že je kromě zlatnických dřevěných stolů plná zařízení, které laik nepozná, ale průvodkyně vám vysvětlí, že právě toto je leštička, laser, pec nebo speciální mikroskop. A na odpadu z umyvadla je namontovaný filtr. Ten zachycuje zlatý prach z rukou klenotníka, který smyje po skončení práce. Zrnka se pak jednou za několik měsíců přetaví a opět použijí.
Tady jsme zpátky u vody. Stala se jednou z kolekcí, z níž má Kudláčková největší radost, postupně k ní přibyly také Naši motýli (část z výtěžku jde na podporu obnovy luk přes firmu Česká krajina), Andělé (neznám nic, co by lidi více spojovalo, říká Kudláčková), Venezia či Sol (oslava Benátek a slunce) nebo Trikolóry. „To je taková klidnější kolekce, sázka na jistotu, někteří Češi jsou přeci jen dost při nákupech konzervativní,“ dodává s tím, že část vytvářel návrhář David G. Hrubec, jenž dříve pracoval v USA a po intermezzu v Praze se nedávno přesunul do Vídně. Jak dnes Jitka Kudláčková hodnotí svou „cestu změny“ započatou před pěti lety? „Uvědomila jsem si, kolik mají lidé v sobě talentu, ale obvykle ho vůbec nezkusí probudit. To pak v nás může vyvolávat rozepře a nespokojenost.“
