skip to main content

Odešel Kirk Douglas. Spartakus, plukovník Dax a producent, který světu objevil Miloše Formana

5 minut čtení

Ještě o Vánocích oslavil své 103. narozeniny. Jako obvykle v kruhu své velmi rozvětvené rodiny. Kirk Douglas, legendární herec, producent, otec čtyř synů, kteří všichni zakotvili ve filmovém průmyslu, veterán zlaté éry Hollywoodu.

Rád se obklopoval svými dětmi, vnoučaty i jejich dětmi. Hrdinný Spartakus zemřel ve středu 5. února ve svém domě v Beverly Hills, znovu obklopen rodinou. Jeho smrt v noci na čtvrtek oznámil v emotivním vyjádření Douglasův nejstarší syn, dnes už pětasedmdesátiletý americký filmový idol Michael Douglas.

I když už dávno překročil stovku, Kirk Douglas byl až do svých posledních dnů osobností, která se stále těšila respektu filmařů o dvě i tři generace mladších. Byl pamětníkem největší slávy zlaté éry hollywoodské kinematografie. A také uznávaným a invenčním filmovým byznysmenem, který přímo ovlivnil rozvoj filmových studií a dnešní filmový byznys.

Během kariéry natočil na 90 filmů, z nichž mnohé byly přelomové. Stačí jmenovat ty nejslavnější: Spartakus, Žízeň po životě, Město iluzí, Tichá dohoda, Pekelník, Šampion nebo Vikingové. Ve své době byl Douglas jeden čas dokonce nejobsazovanějším hollywoodským hercem a výpravné vysokorozpočtové podívané, ve kterých často hrál, patřily k největším blockbusterům 50. a 60. let minulého století.

Scéna z noirového dramatu Eso v rukávu (1951) | Foto Paramount Pictures

Pro pozici prvoligové hollywoodské ikony měl přitom Kirk Douglas ty nejnepravděpodobnější předpoklady. Patřil k těm hollywoodským ikonám, které si svou kariéru musely tvrdě vydřít a mnohé jí obětovat. Snad i proto byl jeho projev na plátně tak autentický.

Narodil se roku 1916 jako Isur Danielovič Děmskij do mimořádně nuzných podmínek – jeho rodiče, židovští emigranti původem z Běloruska, připluli na konci 19. století hledat štěstí do New Yorku. Kirk vyrůstal jako nejstarší syn v rodině se sedmi dětmi a od dětství tvrdě pracoval, aby pomohl rodičům i šesti mladším sestrám.

Kouzlo stříbrného plátna objevil jako uvaděč v kině.

V pozdějších memoárech vzpomínal, jak už jako pětiletý roznášel sám celý den noviny i v desetistupňových mrazech, živil se jako prodavač ovoce, později též jako číšník, noční vrátný nebo hlídač. A konečně i jako uvaděč v kině.

Právě v jeho přítmí objevil kouzlo stříbrného plátna a zatoužil po uplatnění ve filmu a v divadle. Díky penězům, které si ve volném čase vydělal, se dokázal udržet na studiích divadelní školy Wilbur Lynch High School, odkud pokračoval na newyorskou St. Lawrence University, a zaplatil si také mimořádně žádané kurzy na American Academy of Dramatic Arts v New Yorku.

Už tehdy uplatnil také svého podnikavého ducha a cílevědomost – připomeňme, že ještě jeho rodiče byli zcela negramotní. Obdivoval Clarka Gablea (za jeden z největších filmových zážitků svého mládí považoval premiéru filmu Jih proti Severu) a zároveň se na vrcholové úrovni věnoval sportu.

Kirk v ročence St. Lawrence University z roku 1939

Byl několikanásobným studentským šampionem v boxu a přeborníkem v zápasu řeckořímském a fyzickou zdatnost prodal i ve své pozdější filmové kariéře. Ještě před válkou debutoval na Broadwayi, po japonském útoku na základnu Pearl Harbor však narukoval do armády a válku strávil jako poručík u námořnictva v Tichomoří. To už dávno používal pseudonym Kirk Douglas, který se stal i jeho občanským jménem.

Po válce se mohla Douglasova filmová a divadelní kariéra rozjet naplno. V kinosálech byl hlad po zábavě, rozvíjely se nové a nové filmové žánry a hercův impozantní zjev, vysoká, velmi atletická postava, silový projev, ostře řezané rysy a pronikavý pohled ho přímo předurčovaly k rolím padouchů v desítkách westernů, dobrodružných a kriminálních filmů.

Kvůli své divoké, výbušné povaze měl na place často spory.

Douglas se odlišoval od tehdejších idolů, jako byli Laurence Olivier, Cary Grant, Gary Cooper nebo Humphrey Bogart, a upoutal tak pozornost diváků i nejslavnějších amerických režisérů. Od konce 40. a počátku 50. let spolupracoval s legendárním Billym Wilderem, Vincentem Minnellim, Eliou Kazanem a Stanleym Kubrickem.

Vzhledem ke své divoké, výbušné povaze měl však často na place spory: chtěl příliš často zasahovat do scénáře a uzpůsobovat si role ještě více na tělo. Neoblomnost ho v roce 1956 dovedla k založení vlastního produkčního studia Bryna Productions.

Douglas v Kubrickově protiválečném eposu Stezky slávy 1957

Bylo mu čerstvě čtyřicet, během deseti let natočil 25 filmů a na kontě měl čerstvě už třetí oscarovou nominaci – tentokrát za strhující ztvárnění rozporuplné postavy Vincenta van Gogha v dramatu Žízeň po životě, natočeném podle slavného románu Irvinga Stonea.

Slavného malíře pojal Douglas jako génia, jejž tvůrčí zarputilost a sebezničující vášeň a talent doženou až na hranici šílenství. Publikum i kritika byly nadšené.

Reklama

A tak se z Kirka Douglase stal i producent. Točil filmy drahé, výpravné, nákladné a až na výjimky se sebou samým v hlavní roli: Stezky slávy, Vikingové, Pekelník a konečně Spartakus, kterého si pro sebe vysnil.

Příběh legendární vzpoury mezi otroky ve starověkém Římě byl v roce 1960 jedním z nejdražších filmů své doby. Stál 12 milionů dolarů, tedy sumu do konce 50. let zcela nepředstavitelnou. Přebil ho jen další antický epos, v konkurenční produkci paralelně se Spartakem vznikající Ben Hur. Až o tři roky později tento rekord vystřídal další filmový epos ze starověku, jedenatřicetimilionová Kleopatra.

Spartakus stál ve své době nepředstavitelných 12 milionů dolarů.

Spartakus byl však prvním velkofilmem vzniklým v nezávislé produkci malého studia. Douglas na něj vsadil vše a slavné historické předlohy se režisérsky ujal Stanley Kubrick, kterému bylo v době příprav sotva třicet. Douglas mu však po vzájemné spolupráci na Stezkách slávy věřil.

A zaplatil Kubrickovi i další velké hvězdy tehdejší kinematografie: v menších rolích se objeví Laurence Olivier, Jean Simmons, Charles Laughton, Peter Ustinov, John Gavin, Tony Curtis nebo Herbert Lom.

Douglas nešetřil na ničem – a ukázal filmařským následovníkům, co vše lze pro skutečnou hollywoodskou velkoprodukci obětovat. Na natáčení filmu se podílelo přes 10 500 lidí, vyrobeno bylo pět tisíc kostýmů a uniforem a použilo se více než sedm tun zbroje, z nichž část dokonce zapůjčila italská muzea.

Dvě stě kaskadérů prošlo výcvikem pro gladiátory, který jim Douglas zaplatil, a pro scény hořícího tábora vojáků pronajal čtyři hektary půdy za 40 tisíc dolarů. Pozemek však sousedil s dálnicí, a proto nechal Douglas vystavět vysoké azbestové stěny, které plac odhlučnily. Není divu, že Kubrick na Spartaka po zbytek života vzpomínal s velkou láskou.

Kirk Douglas v kostýmu Spartaka s režisérem Stanleym Kubrickem | Foto archiv Universalu

Výsledné dílo mělo tři hodiny a jeho prodloužený režisérský sestřih dokonce 200 minut. A sklidilo bouři nadšení od publika i kritiky. Z šesti oscarových nominací proměnil Spartakus hned čtyři trofeje a v kinech vydělal více než čtyřnásobek svého monumentálního rozpočtu.

S impozantními 60 miliony dolarů za tržby v letech 1960–1961 patří Spartakus při započítání historické inflace mezi pět komerčně nejúspěšnějších filmů všech dob. Filmaři se k němu hlásí dodnes – Ridleyho Scotta inspiroval v Gladiátorovi, Mela Gibsona při kompozici bojových scén ve Statečném srdci, Wolfgang Petersen ho cituje ve své Tróji a Peter Jackson v davových bitvách Pána prstenů.

Spartakův úspěch vedl k založení další filmové společnosti, skrze kterou se Kirk Douglas vrhl na produkování ve velkém. Jeho herecká kariéra v dalších dekádách postupně zvolňovala, ale jako producent mnohokrát předvedl mimořádně šťastnou ruku.

Už v půlce 60. let Douglase oslovil román Vyhoďme ho z kola ven od spisovatele Kena Keseyho. Kirk Douglas na něj ihned koupil autorská práva, adaptoval ho pro Broadway a s dramatizací sklidil ohromný úspěch. O deset let později se rozhodl tentýž příběh uvést i na filmové plátno.

Repro United Artists

Opět přitom sáhl po režisérovi, který tehdy, podobně jako kdysi Kubrick, v Americe začínal. Čerstvý čtyřicátník, nadto emigrant odněkud z východní Evropy… Douglase však režisér zaujal pro svou zvláštní energii, pozoruhodnou poetiku, mimořádný talent a fantastický smysl pro humor.

Kirk na něj vsadil spolu se svým synem Michaelem, tehdy už také hercem a producentem. A sázka znovu vyšla. Film se jmenoval Přelet nad kukaččím hnízdem a tajemným režisérem byl samozřejmě Miloš Forman.

Přelet získal devět oscarových nominací a pět jich proměnil, včetně Oscara pro nejlepší film a nejlepšího režiséra. Spartakus, ale především syn imigrantů pomohl nastartovat kariéru další budoucí legendy, která do Ameriky odešla za svobodou a šancí splnit si filmařské sny.

Foto APA / AFP / Gabriel Bouys

Jsou prostě příběhy, které by neměly být zapomenuty. Příběh Kirka Douglase je rozhodně jedním z nich.

Reklama
Reklama
Reklama