skip to main content
Inspirace ze světa

Odešla z kanceláře do pekárny, se svým chlebem teď boduje na Zélandu

4 minuty čtení

Ve čtvrti, jako je Sumner v novozélandském Christchurchi, se snadno cítíte jako na letní dovolené. Povahu této přímořské čtvrti vystihují pláž, obchůdky a pozvolný bohémský životní styl.

Mnoho místních umí ocenit kvalitu a právě na to vsadila i Slovenka s částečně českými kořeny Marcela Angyalova, která je místní pekařkou a majitelkou řemeslné pekárny Bohemian Bakery.

Čtěte také: Moravské zelí na Zélandu. Odjel na druhý konec světa a objevil díru na trhu

V pekárně velké asi jako obývák, která svým názvem odkazuje jak na Čechy, tak na atmosféru místa, kde stojí, pečou pekaři přímo před vámi, na stěnách visí ocenění za nejlepší kváskový chleba, bagetu i croissant a ve dvě hodiny odpoledne už tu skoro nic neseženete, protože je vyprodáno.

Slovíčko řemeslný je v případě jejího podniku naprosto zásadní a nejedná se o nástroj reklamy. „Marketing vlastně ani dělat nemusíme. Pokud u nás lidem chutná, řeknou si to mezi sebou a vrací se, to je pro nás to nejlepší,“ říká podnikatelka, která svou pekárnu otevřela před dvěma a půl lety a na konci letošního roku se chystá otevřít druhou v centru města Christchurch.

Na Zéland ji před 13 lety zavála její bývalá profese – jakožto statistická analytička společnosti, která se zabývá průzkumem trhu a monitoringem médií, sem odjela na půlroční zaškolovací program. Domů už se nevrátila. Na Zélandu se vdala a má tři děti. A právě během mateřské dostala chuť dělat to, co ji baví, a nevracet se do kanceláře.

Čtěte také: Jak dva diginomádi pomáhají Čechům cestovat na Nový Zéland

Doma začala péct chleba, protože jí na Zélandu chyběl. Po čase zjistila, že to je přesně to, čemu by se chtěla věnovat. A tak si doma postavila hliněnou pec a pak ještě lepší cihlovou, protože pec je prý základem řemesla. „Nejdřív jsem prodávala na trzích právě tady v Sumneru. K tomu jsem studovala pekařské knihy i návody na YouTube. Uměla jsem upéct třeba dvacet třicet bochníků denně, ale potřebovala jsem se naučit upéct 200 tak, aby byly všechny stejné a stejně kvalitní,“ říká Angyalova.

S cílevědomostí a odvahou, která jí je vlastní, zašla do Bellbirdu – nejlepší pekárny v Christchurchi, která jediná peče kváskový chleba. „Řekla jsem jim, že budu pracovat zadarmo, ale budu se hodně ptát, protože si jednou otevřu vlastní pekárnu,“ vypráví a přiznává, že dodnes neví, zda jí to tehdejší zaměstnavatel věřil.

Každopádně práci dostala. Nejprve několik měsíců pracovala zadarmo a pak ještě tři roky sbírala zkušenosti jako pekařka. Ovládla výrobní postupy, technologie a naučila se vyrábět kvalitní pečivo ve velkém množství. Ale už od začátku vymýšlela vlastní recepty, a co všechno udělá ve svém vlastním podniku jinak.

Čtěte také: Český cukrář na Zélandu. Čokoládovou sochu vyráběl i pro Petera Jacksona

Tři roky nato otevřela vlastní pekárnu. Pro Sumner se rozhodla proto, že potřebovala lidi, kteří umějí ocenit kvalitní jídlo a nejde jim o cenu. „Naši zákazníci nemusí být nutně bohatí lidé, ale musí to být ti, kteří poznají, že jde o dobrý chleba,“ vysvětluje pekařka a dodává, že její pečivo je dražší, protože její pekaři jsou drazí a taky vše vyrábí z biopšenice a z biožita.

Největším nedostatkem jejího byznysu je fakt, že je na Zélandu málo kvalitních pekařů. „Moji nejlepší pekaři jsou z Evropy nebo z Koreje. Je těžké najít kvalitní lidi a pro novou pekárnu, kterou budeme brzy otevírat, stále hledáme pekaře.“

Svoje zaměstnance si proto hýčká, ale zároveň od nich má velká očekávání: „Nejenže pekařina je dřina, taky vyžaduju, aby měli vlastní nápady, zodpovědnost a uměli se sami rozhodovat. Pracujeme pod tlakem a na malém prostoru. Určitě to u nás není pro každého.“

A myslí taky na zákazníky. „Zákazníci se ptali po klasických zélandských obědech, jako jsou různé páje a obložené bagety. Nechtěla jsem to dělat, ale sepsali petici, abych obědy měla,“ směje se Angyalova. A tak v Bohemian Bakery najdete například páj s gulášovou náplní. „Udělala jsem to po svém a vymyslela tenhle páj, protože můj tatínek je původem z Maďarska.“

O víkendu se sem sjíždějí Češi a Slováci hlavně pro československý bochník a pak taky Evropané z celého města, aby si koupili pečivo jako preclíky, ciabatty, bagety a oblíbené croissanty, jejichž výroba je po samotném kváskovém chlebu prý nejsložitější. Přesto je podle odhadu Angyalovy 70 procent zákazníků Novozélanďanů.

„Zkoušeli jsme dělat i rohlíky, ale poptávka byla moc velká a nestačili jsme je vyrábět,“ přiznává pekařka a dodává, že na začátku počítala se čtvrtinou vyrobeného denního množství, ale klientela se rozrůstá a každý měsíc toho vyrábějí zase o trochu víc.

Péct se začíná ve tři ráno a první nedočkavci si teplé pečivo mohou vyzvednout ještě před otvírací dobou. „Většinu našich zákazníků známe osobně. Nejdůležitější jsou pro nás ti, kteří si nakupují třikrát až pětkrát týdně.“

Sortiment rozšiřuje i na přání zákazníků, a tak na jejích pultech najdete dobroty, jako jsou například veganské croissanty či zrníčkový chleba bez mouky. „Nejde vyhovět každému, například dělat bezlepkové pečivo je pro nás nemožné, ale já ráda experimentuji a výzvy mě baví,“ říká spokojená pekařka z vyklidněné čtvrti.