skip to main content
Byznys

Otázka za milion dolarů: Kdy skončí pandemie a svět bude zase normální?

3 minuty čtení

Loď v neklidných vodách, jejíž posádka se modlí, aby zahlédla světlo majáku. To je podobenství dnešního světa, přičemž je jasné, co oním vyhlíženým světlem je: naděje na konec pandemie koronaviru umožňující postupný návrat života v konturách, na něž jsme zvyklí.

Kdy to bude? Kdy se svět zbaví smrtícího viru a rozběhne se k běžnému řádu? Jasná odpověď neexistuje, jsou tu jen více či méně kvalifikované odhady. Z nich plyne jediná jistota: nutná bude trpělivost v míře, jakou většina z nás dosud nepoznala.

„Letos už návrat k normálu nepřijde, ale můj osobní tip je, že v září nebo v říjnu začne globální ekonomika alespoň nějak fungovat, pomalu se začne investovat a růst,“ míní Oliver Dlouhý, zakladatel a šéf společnosti Kiwi.com, nedávno vyhlášený za EY Podnikatele roku 2019.

„Nejtěžší část vidím tak na měsíc, ale návrat do úplného normálu bude trvat minimálně rok či spíš ještě déle,“ tvrdí Josef Průša, jeden z globálních lídrů v segmentu 3D tiskáren. „Je třeba brát celou situaci jako maraton, ne jako rychlý sprint. Doporučuji všem plánovat, jak bezpečně po úvodním šoku fungovat, a co nejdřív na to začít své lidi trénovat.“

Byznysmeni se dívají dopředu, do budoucna. Žádná budoucnost ovšem nenastane, dokud nepomine „zmrazená přítomnost“ čili jakési bezčasí, v němž je společnost nehybně uvězněna. Vzpomínáte, jak se nedávno řešila například rozdílná daň na pivo? Jako by to byly starosti ze vzdálené (a lepší) éry…

Tedy znovu: dokdy paralýza potrvá? Nejerudovanější prognózy mohou poskytnout zdravotničtí experti, ovšem právě ti jsou z logiky věci nejzdrženlivější. Jejich odpovědi jsou zpravidla vágní, takže když nynější „velitel republiky“, epidemiolog Roman Prymula, pronese, že nouzový stav může trvat týdny, těžko si představit konkrétní horizont.

Je-li nyní vůbec nějaký horizont, pak tekutý. Veškeré predikce, byť poctivě podložené dostupnými daty, jsou na vodě kvůli nízké empirii a také proto, že podle předního amerického imunologa a člena pracovní skupiny pro koronavirus v Bílém domě Anthonyho Fauciho se šíření nákazy bude v příštích dnech spíš zhoršovat než zlepšovat.

Výmluvné je už to, že se neshodnou odborníci mezi sebou. „Budeme-li mít štěstí a budeme-li spolupracovat, měli bychom se z průšvihu dostat do léta,“ prohlásil například člen výkonné rady Světové zdravotnické organizace Walter Ricciardi, avšak jeho slova označil vědec Dennis Carrol za „politické prohlášení bez opory v důkazech“.

Rovnice je přitom prostá: nezkrocené nebezpečí viru = trvání krize. Virus lze zastavit vakcínou, přičemž některé vstupují do klinických testů, ale to je pořád běh na dlouhou trať. Fungovat by mohla i takzvaná imunita stáda vypěstovaná tím, že se velké skupiny nakazí a tím budou hromadně získány protilátky.

Reklama

S kolektivní nákazou si mimochodem pohrává Británie, jež si drží jistý „gentlemansky“ rezervovaný odstup od drakonických opatření à la Česko, za což však sklízí kritiku a obvinění, že hazarduje se životy vlastních lidí. Nejúčinnější – a dost možná zatím jediná – obrana je co nejdůslednější izolace.

A teď špatná zpráva: znějí hlasy, že sociální distanc může trvat klidně rok. Z hlediska fyzického zdraví je to pro mnohé odborníky představitelné, i oni však připouštějí devastující dopady na psychiku. „Nemyslím si, že jsou na tohle lidé připraveni, a nejsem si jistá, zda to mohou vydržet. Zdá se mi, že je izolace nutná, a přesto neudržitelná,“ uvedla epidemioložka Jennifer Nuzzo z Baltimorské univerzity.

Obsáhlou predikci šíření koronaviru zpracoval slovenský Institut zdravotní politiky. Jde do hloubky a graficky znázorňuje šíření nákazy v závislosti na omezení mobility občanů. Symptomaticky nepřekvapující ovšem je, že ani z této analýzy nejde vyčíst, kdy může být s koronavirem amen.

Něco ale přece vyčíst jde. Hlavně to, že stávající omezení (jež jsou na Slovensku obdobná jako v Česku) reálně sníží počet nakažených. Simulace epidemie ukazuje, že zatímco se při běžné mobilitě nakazí při vrcholu nákazy 45 procent populace, karanténa stlačí křivku na 10 procent. To je zásadní rozdíl.

Nekompromisní opatření navíc rozloží počet nemocných do delšího časového období, takže nápor nakažených mnohem lépe ustojí zdravotnický systém. Jestliže ovšem hovoříme o konci epidemie, pak ji (podle všeho správná a nutná) izolace oddaluje. Lidově řečeno, nemoc se víc vleče.

Model ze Slovenska ukazuje, že 200 dní od vypuknutí nákazy by v zemi nebyl při zachování mobility žádný infikovaný (ovšem jejich celkový počet „nashromážděný“ před touto lhůtou by byl dramaticky vyšší a mnohem víc lidí by bylo ohroženo na životě), kdežto při aktuálním omezení by infikovaných bylo v tom samém čase 31,5 tisíce.

Citovaná čísla jde vzhledem k velikosti států zdvojnásobit a dostaneme velmi hrubou představu českých nakažených. A když jsme u čísel: 200 dní je takřka sedm měsíců. Patrně bude dobré připravit se na to, že koronavirus tu s námi pobude déle, než by si kdokoli přál.

Takže ano, samozřejmě, jeho likvidace je na dohled. Záleží však na tom, jak ostrý máte zrak.

Reklama
Reklama
Reklama