Milý pane prezidente,
přečetl a poslechl jsem si Vaše vyjádření, že by hranice republiky, jíž jste prezidentem, podle Vás měly zůstat rok zavřené. Ne prý dva, jak řekl nějaký úředník, ale blahosklonně rok jeden.
Rád bych Vám k tomu řekl následující: zůstaňte uvnitř těchto hranic klidně i déle. Ať Vám pan kancléř přiveze nějakou sešrotovanou zabijačku. Ať Vám milý pan Nejedlý nasazuje roušku na čelo, jak to dělá sám. Nebo jeďte třeba jednou za rok do Číny nebo do Ruska.
Ale buďte tak moc laskavý, pane prezidente, už nikdy, nikdy nemluvte o tom, že my Češi a Moravané a Slezané máme být rok zavřeni doma, bez možnosti cestovat kamkoli. Tuhle variantu si spousta z nás vyzkoušela desítky let, Vás nevyjímaje, ale Vy jste na to, jako ostatně na spoustu dalších věcí, evidentně zapomněl.
Tvrdíval jste taky například, že jste prognostik a ekonom. Kam se ve Vás tohle vzdělání podělo? Možná Vám někdo z té chásky kolem Vás připomene, že Česká republika je vývozem i dovozem jedna z nejotevřenějších ekonomik v Evropě.
Čísla podílu obého na HDP se pohybují kolem osmdesáti procent, čísla podílu na produkci a přidané hodnotě kolem procent třiceti. Není potřeba být Sherlockem – i Watson pochopí, že k takové otevřenosti a spojení s Evropou i s celým světem je potřeba cestovat. Celý český byznys na to čeká.
Nemusíme ale být tak pragmatičtí a utilitární a dívat se jenom na čísla, HDP, DPH a bilanci zahraničního obchodu. Klíčová v tomhle všem je svoboda, o které jste, vážený pane prezidente, také kdysi a rád mluvíval. Nejpozději od chvíle, kdy jste Krtka prodal Pandě, už ale vůbec nevíte, co tahle hodnota znamená.
Pro nás, kteří stejně jako Vy kus života prožili i v nesvobodě, je to hodnota úhelná, základní, svatá. A teď se nám ji Vy, upřením možnosti cestování ve jménu větší bezpečnosti (přesně takhle argumentovali v minulém režimu, když se jim ještě argumentovat chtělo), snažíte ohraničit. Na rok. Třeba. Opravdu? Vy nám chcete diktovat, kam máme a nemáme jezdit?
Milý pane prezidente, ptát se Vás, jak si takovýhle výrok můžete vůbec dovolit, je asi naivní: Vám a Vašemu velice neváženému papalášskému okolí už je dávno jedno, co si můžete dovolit. Myslíte si, že cokoli.
Ale to se hluboce mýlíte, vážený pane prezidente. Pokud kdokoli, s Vámi v čele, bude chtít omezit svobodu pohybu, s ní spojenou svobodu myšlení a svobodu názoru na dobu víc než nezbytně nutnou – a ta pomalu, ale jistě vyprchává – buďte si vědom, že si to nenechám líbit.
Mluvím za sebe, ale možná s sebou strhnu víc lidí s podobným názorem. Lidí, kteří se nenechají paralyzovat zastrašováním, maskovaným za nutností nás „chránit“ před viry z ciziny. Lidí, kteří si své svobody váží a na rozdíl od Vás nezapomněli, jaké to bylo, žít bez ní. Lidí, pro které je svoboda základní životní hodnotou.
Takže, milý pane prezidente, jako občan této země rozhodně budu bojovat s Vaším kdovíčím motivovaným názorem, že bychom se měli všichni zavřít na rok za našimi hranicemi. Objevovat krásy Česka budu i tak a bez Vás.
Ale na možnost cestovat, až pomine to nejhorší z pandemie, si rozhodně nenechám sáhnout. Na to jsem žil příliš dlouho v zadrátované zemi, odkud jsme ve jménu ochrany před zlem zvenčí nesměli vystrčit nos a vytáhnout paty.
Tyhle doby si vrátit nenechám, pane prezidente. Vy, jak jsem psal, si klidně užívejte dovolenou v nafukovacím člunu, v Číně, v Rusku, s kým a kde chcete. A mně nechte stejná práva.
Budu se o ně bít.
