Když jel poprvé autem, narazil nárazníkem do garážových vrat. Byl dyslektik a učitel si o něm myslel, že je příliš hloupý na studium. Jeho přísná matka, dcera Ferdinanda Porscheho, ho i kvůli pětce z angličtiny raději rovnou poslala na internátní školu. Ferdinand Karl Piëch, který v dětství platil za neschopného a smolaře, pak všem ukázal, jak moc ho podcenili.

Po desetiletí měnil automobilový průmysl a ze ztrátového koncernu Volkswagen vytvořil ziskové automobilové impérium. Muž, který platil za geniálního inženýra aut i moci a který byl nejbohatším Rakušanem, v neděli náhle v 82 letech zemřel.

Byl tvrdý, přísný, náročný. A brzy poznal, že hodně věcí se dá dělat jen na vlastní pěst, protože se člověk může spolehnout jen sám na sebe. To prý byla jedna z největších lekcí, které dostal během svého pobytu v internátu, a byla vidět v celé jeho kariéře. Poté, co vystudoval v Curychu techniku, nastoupil do rodinného podniku Porsche a rychle se vypracoval. Podílel se na vývoji sporťáku Porsche 917, který v roce 1970 vyhrál ve slavném 24hodinovém závodě v Le Mans. Svou rodinu a vedení firmy sice rozčílil tím, že při vývoji tohoto auta násobně překročil rozpočet, jeho odvážný krok se ale osvědčil a prodeje stuttgartské automobilky potom rychle rostly.

Trpím extrémně silnou nedůvěrou v ostatní lidi a zjistil jsem, že důležitých věcí dosáhnu jedině tím, že si je zařídím sám.

Do jejího čela se ale jako „muž, který nenese jméno Porsche“ nikdy nedostal. To byl začátek velkého sporu v rodinné dynastii. „Jsem jako divoké prase, vy domácí prasata,“ vzkázal podle magazínu Spiegel svým příbuzným Ferdinand Piëch. Na rozdíl od nich se o sebe prý dokáže postarat sám.

Nejprve to dokázal v Audi, kam nastoupil do technického vývoje v roce 1972. Stejně jako v Porsche i v Audi, které tehdy nebylo ani v nejmenším tak prestižní značkou výkonných aut jako dnes, se během dvou desetiletí dostal až do jeho vedení. Pohon všech kol, turbodiesel TDI a další inovace vznikly i díky perfekcionistovi Ferdinandu Piëchovi.

Jeho ambicím to ale nestačilo. Kromě techniky a aut velmi dobře rozuměl i tomu, jak funguje moc, a uměl tahat za důležité nitky. Věděl o svých schopnostech a dokázal si říct o příležitost. Přesně tak se v roce 1993 dostal do vedení tehdy skomírajícího koncernu Volkswagen, když přemluvil nejmocnější muže v jeho dozorčí radě, aby mu vedení wolfsburského podniku svěřili.

A Piëch rychle začal Volkswagen, který tehdy měl miliardové ztráty, měnit. Ve velkém propouštěl manažery, zavedl čtyřdenní pracovní týden a flexibilní pracovní dobu. Sám řešil i nejmenší detaily v konstrukcích aut a rozvinul efektivní strategii, která stála na začátku boomu koncernu VW: navržení konstrukcí automobilů tak, aby co nejvíce dílů bylo stejných napříč jednotlivými značkami. Dnes to tak je podle britského Guardianu u 65 procent dílů. Piëch také výrazně rozšířil paletu značek ve „svém“ koncernu na 13 jmen. Od Seatu, VW, Škody Auto (tu považoval za „nejhezčí dceru koncernu“) přes náklaďáky MAN a Scania až po Bugatti a Lamborghini. Když se v roce 2002 dostal do dozorčí rady koncernu, měl proti době jeho nástupu dvojnásobný obrat a k tomu rekordní zisky.

Lidé, kteří Piëcha poznali, o něm často mluví jako o geniálním stratégovi, vizionáři a posledním velkém automobilovém manažerovi, který uměl auta i sám konstruovat. Vzápětí ale dodávají, že koncern vedl jako autokrat a rád v mocenských soubojích využíval intrik. Byl přísný a své podřízené propouštěl okamžitě, jakmile udělali dvakrát stejnou chybu. „Maxima se dá dosáhnout jen tehdy, když se jde na hranice dosažitelného. A na téhle hranici není vždycky místo pro harmonii,“ tvrdil muž, který má s různými ženami 12 dětí.

Z koncernu odešel pár měsíců před tím, než se rozjel největší skandál v jeho dějinách – Dieselgate. Před dvěma lety se s Volkswagenem rozešel úplně. Prodal většinu svých akcií a odstoupil i z dozorčí rady v Porsche. Jeho stopa ve wolfsburském koncernu i v rodinné dynastii ale zůstává hluboká.