Začátkem dubna jsme vydali knihu Na volné noze – podnikejte jako profesionálové od Roberta Vlacha, která mě překvapivě hluboce zasáhla. Jsem si skoro jistý, že může české podnikání posunout o kousek blíže Západu. Tedy pokud tam pořád ještě chceme patřit.

Pojem „na volné noze“ jsem poprvé slyšel někdy v osmdesátých letech. Ptal jsem se tehdy rodičů kvůli domácí úloze z občanské nauky na jejich povolání. Tátova odpověď byla celkem srozumitelná: inženýr strojař a zaměstnanec výzkumného ústavu. Vymýšlí elektrické stroje!

Zato s máminou podivnou odpovědí jsem měl trošku potíže: že je malířka a ilustrátorka, to jsem věděl dávno a byl na to patřičně pyšný – ale že by měla jednu nohu volnou? Toho jsem si nikdy nevšiml… Z mé odpovědi každopádně měli mí spolužáci pozdvižení – něco tak divného se přece hned tak neslyší.

Naopak komunistický režim měl z „volnonožců“ a vůbec z individualit všeho druhu spíše hrůzu: jen těžce je totiž dostával pod kontrolu, jen obtížně na ně uplatňoval své pokusy o zestádnění.

Být na volné noze (neboli mít svobodné podnikání) z pohledu režimu tak znamenalo něco jako pracovat i nepracovat, žít i nežít zároveň. Režim se proto snažil počet volnonožců omezit na minimum. A přestože tohle schizma přinášelo i jisté výhody, lidé svobodných povolání byli prostě apriori podezřelí.

Sám jsem s podnikáním začal těsně po převratu, a to na vysoké škole – ovšem v režimu s.r.o. a mezi společníky jsem byl největší ucho. Když jsme o deset let později naše vydavatelství Computer Press úspěšně prodali jako firmu se stovkami zaměstnanců, táhlo mě to do ústraní – a stal jsem se na pár let volnonožcem (tak na tři prsty z pěti té volné nohy).

A popravdě, experiment jsem musel vzdát: vůbec jsem nezvládal libůstky klientů, nepravidelnost příjmů (a to jsem byl přitom zajištěn!) a cítil se poněkud opuštěný. Stručně: později jsem opět začal podnikat v režimu s.r.o. (zkratku proto chápu spíše jako Sdílení Rizik i Odměn).

Když jsem nedávno četl a editoval zmíněnou knihu, byla to pro mě nejen zábava, ale taky obrovská reflexe sahající od oné domácí úlohy z občanky až po mé dnešní podnikání. Došlo mi, že:

  • podnikání na volné noze (freelancing) je mnohem všudypřítomnější, než si myslíte; statistiky Českého statistického úřadu evidují jen některé formy podnikání (živnost/OSVČ apod.), ale reálných legálních způsobů práce na volné noze je mnohem více (např. jednorázové smlouvy o dílo ap.) – takže ve výsledku existuje mnohem více lidí, kteří například i při zaměstnání podnikají; co definuje volnonožce, je spíše způsob jeho práce, přístup ke klientovi a sebeprezentace (na jméno, ne na firmu)
  • velice mě zaujalo oborové složení českých freelancerů:volnonozci v cr slozeno

Robert Vlach to zjistil díky svému rozsáhlému výzkumu, který provedl krátce před psaním knihy; na výsledcích výzkumu stojí část jeho argumentace a část nejzajímavějších momentů knihy.

  • volnonožci jsou naprosto zásadní součástí naší podnikatelské kultury a svou činností se hlásí k myšlence svobody a liberalismu
  • práce nezávislých profesionálů patří mnohdy k tomu nejlepšímu, co v oblasti služeb a podnikání vůbec v ČR od revoluce vzniklo (nepříliš pyšný český patriot ve mně trošku povyrostl); celkově jsem se ujistil, že freelancing je svým způsobem hrdinství
  • pozor: jde „o život“ – neboť zatímco název firmy špatné pověsti si můžete změnit nebo ji zavřít, poškozené jméno vaší osoby vám zůstane na krku napořád; Robert v knize vysvětluje, jaký je rozdíl mezi dobrým jménem a osobním brandem a proč a jak zejména na jméně pracovat
  • nikdy mi nedošlo, a přijde mi nesmírně důležité to oddělovat, že podnikání na volné noze má tři roviny: odbornost, podnikání a administrativu; odbornost je to, co víte a umíte o svém oboru, to je vaše specializace; spousta odborníků však neumí podnikat (a naopak: spousta podnikatelů oboru svého podnikání dokonale nerozumí); bez administrativy, a tedy korektního vztahu s úřady se neobejdete – Robert doporučuje nedělat si vše svépomocí, najmutí profesionála – jiného freelancera (kterých je už opravdu hodně) – se vyplatí; a teprve zvládnutím všech tří rovin se sami můžete stát vyhledávaným profíkem
  • líbí se mi také argumentace kolem otázky, kolik by měl mít profesionál odborností (předmětů činnosti); Robert přesvědčivě ukazuje, že nejvýše dvě, ale spíše jednu – jednak se to lépe dlouhodobě zvládá a hlavně: trh má rád experty
  • jako lifehackera mě zaujalo autorovo pojetí osobních biorytmů coby základu plánování pracovní zátěže a osobní produktivity; stručně: identifikujte své pravidelné silné chvíle během dní a přizpůsobte tělesnému harmonogramu dlouhodobě svůj program i kontakt s klienty; sám s podobným konceptem již delší dobu úspěšně experimentuji
  • kapitoly o péči o klienty, o cenotvorbě a o vyjednávání mě téměř rozplakaly; vlastně: byl jsem rudý až za ušima; způsob, jak jsem dřív sjednával zakázku, mi připadá v kontextu toho, co Robert Vlach radí, naprosto žalostný; klíčové poznatky: problém je málokdy v zákazníkovi, mnohem častěji je na vině špatné řízení zakázky; nebo: nezávislý profesionál by měl mít se svou cenou intimní vztah (musí jí věřit, pečovat o ni, dotýkat se jí a sledovat, jak se drobné změny v naceňování projevují v reakcích zákazníků) apod.!
  • tím, že se Robert Vlach stal jako autor součástí našeho širšího týmu, měl možnost nahlédnout do procesů v naší malé firmě; ukázalo se naštěstí, že jsme docela kompatibilní, byť Robert je poněkud rychlejší – jeho nápady, zejména z oblasti marketingu, jsou pro náš tým velkou školou; dobrá zpráva je, že marketingu věnuje celou velkou kapitolu; co jsem si odnesl? marketing freelancerů vypadá a funguje úplně jinak než ten firemní; základem je reputace, ujasněné jádro podnikání, odbornost, kvalita a spolehlivost; pro naši firmu si odnáším poučení: kašli na umělé budování „brandu“ a dělej stále lépe to, co umíš;
  • při čtení knihy jsem se postupně propadl do stavu, kdy jsem jakoby napjatě čekal, co dalšího se bude dít – kniha samozřejmě není v pravém slova smyslu příběhem, ale má neviditelný příběhový oblouk, završený vrcholnou pointou v podobě úvahy o tom, jak se může nezávislý profesionál dále rozvíjet a růst; tato část patří podle mě k tomu nejsilnějšímu a nejoptimističtějšímu, co o podnikání bylo napsáno; ale spoilerovat nebudu.

Závěrem vezměte prosím v potaz, že jako vydavatel této knihy mohu být při posuzování jejích kvalit neobjektivní. Určitě se najdou oponenti některých myšlenek či doporučení. V tomto kontextu ale musím přiznat, že jsem zatím žádnou jinou takto dobrou a propracovanou původní knihu o českém podnikatelském prostředí nečetl a že ji považuji za jedno z nejlepších děl v oblasti osobního rozvoje, které u nás od českého autora vyšlo. Pokud máte tipy na podobné knihy, a to i zahraniční, dejte mi vědět!

kniha