skip to main content
Hry

Pong i Mortal Kombat ve stodole. Arkádové muzeum Jana Orny vás vrátí do dětství

3 minuty čtení

Velká stodola na okraji Červeného Újezdu nedaleko Prahy vypadá docela nenápadně. Když ale člověk vejde dovnitř, ocitne se v hráčském ráji. Bliká tu na 175 arkádových herních automatů, neony svítí a dřevěný interiér připomíná filmy z Divokého západu. Tohle je ráj Jana Orny, herního nadšence a sběratele automatů, který ze své vášně udělal i slušný byznys. 

„Jako malý jsem rád hrál hry, ale nikdy jsem neměl originály, vždycky to byly jen pirátské kopie. Když jsem pak začal vydělávat, začal jsem nejdřív sbírat herní konzole jako PlayStation, Nintendo a další,“ říká Jan Orna. Časem si vysnil, že si pořídí i jeden arkádový automat jako takový zlatý hřeb sbírky. U jednoho ale dlouho nezůstal a u nás, v Německu a Polsku kupoval další. To bylo někdy před 15 lety. 

„Tenkrát ještě nestály tolik, třeba automat hry Galaxian byl za 15 tisíc, dneska se prodává asi za 50 tisíc. Ceny automatů rostou tak o 10 až 15 procent ročně,“ říká Orna. Sám prý tehdy netušil, že ceny arkádových automatů půjdou tolik nahoru a že to bude tak dobrá investice. Původně ho nenapadlo, že by to mohl sám brát jako investici nebo že by mohl na své sběratelské vášni vydělávat. 

Jedna z her v arkádovém muzeu v Červeném Újezdu. Foto Michael Tomeš

Mezitím automaty postupně přibývaly a už je nebylo kam dávat. „Byly všude, v garáži, doma, u tchyně. Jasně že ze mě byli všichni nadšení,“ směje se Orna, sám profesí ekonom v rodinné investiční a realitní firmě v Kladně. Když měl automatů asi 20, bylo jasné, že musí vymyslet, co dál. Zrovna v té době se mu ozvali z jedné filmové produkce, že by potřebovali jeho automaty. Nejprve je odmítl s tím, že svoji sbírku neprodává. Vzápětí se ale ukázalo, že chtějí automaty jen pronajmout. „Hned jsem si vzpomněl na prezidenta Václava Klause, který říkal, že trh si najde cestu, a začal jsem se zajímat o segment firemních akcí,“ vzpomíná Orna. 

Pronájmy se rychle uchytily, ale když se ho zákazníci stále víc ptali, jestli by nemohl vytvořit nějaké „domácí hřiště“, kam by si jezdili zahrát, začal sběratel vymýšlet životaschopný koncept. Například v USA, Velké Británii nebo ve Francii a Německu sice existují podobná muzea, ale většinou je platí nějaký velký sponzor. A toho Orna neměl. Nevěřil ani, že by lidé do automatů házeli peníze, jako to bylo dřív. „Nehledě na to, že mincovníky jsou z různých států a období,“ vysvětluje. Nakonec se rozhodl pro celodenní vstupenku, za kterou si lidé můžou vyzkoušet všechny automaty v muzeu.

Když ho v roce 2011 otevíral, měl jich 55 funkčních, během dvou týdnů počet zvýšil na 70, jenže záhy se zase dostal asi na 30 běžících kusů. „Neuvěřitelnou rychlostí nám automaty umíraly a my je tehdy neuměli dát dohromady,“ říká Orna s tím, že mezitím se spolu s dalšími nadšenci naučili automaty opravovat a renovovat tak, že dnes svými radami pomáhají podobným projektům v celé Evropě i USA. Za osm let, co muzeum funguje, se stodola zaplnila tak, že se sem další už nevejdou. Dnes je tady 175 automatů, další tři desítky má Orna ve skladu a několik dalších čeká na dovoz z USA. 

Arkádové muzeum na okraji Červeného Újezdu. Foto Michael Tomeš

Do rozjezdu muzea, v němž nechybí hity jako Pac-Man, Golden Axe nebo třeba celá série Mortal Kombat, dal Orna řádově několik set tisíc korun. „Radši ani nechci vědět, kolik to přesně to bylo. Byly to veškeré peníze, které jsem měl tehdy k dispozici,“ říká Orna. Sázka na jeho vášeň se ale vyplatila. Už asi po roce se muzeum, které patří k největším svého druhu a kde je většina automatů hlavně z 80. a první poloviny 90. let, ze svých příjmů uživilo (i přes vysoké náklady na energie za provoz automatů a na údržbu) a dnes měsíčně vydělá několik desítek až 100 tisíc tisíc korun. Většinu peněz ale jeho majitel investuje do personálu (pracuje pro něj zhruba 15 lidí), nákupu dalších automatů a oprav těch stávajících.

Související vydání
Sekec mazec
Forbes 7/2019

Sehnat dnes další automaty ale není jen tak. Přibývá lidí, kteří mají doma pro svou zábavu třeba jeden nebo dva automaty, ve světě roste i počet podobných heren, jako je ta v Červeném Újezdu, a drtivá většina původních strojů už dosloužila. Na trhu tak není takřka žádné volné zboží. „Je zázrak, když se podaří koupit něco v Evropě, většinou kupuju už jenom v USA a málokdy se podaří koupit něco v plně funkčním stavu, takže automaty renovujeme,“ říká Orna. Dovoz z USA vyjde řádově na dvě desítky tisíc korun a samotné pořizovací ceny automatů jsou dnes od 10 do 150 tisíc korun. U raritních strojů to ale klidně může být i o dost víc. 

Majitel arkádového muzea Jan Orna s automatem Pong od Atari z roku 1972. Foto Michael Tomeš

Třeba jako v případě nejvzácnějšího stroje, který tady v muzeu je: „To je první komerčně úspěšný automat v historii, Pong od Atari z roku 1972, který má výrobní číslo 00033 a který je pořád funkční. Je to jeden z nejcennějších automatů v Evropě,“ říká Orna s tím, že jeho cena je dnes nejméně čtvrt milionu korun a že mu ještě teď občas chodí nabídky na jeho odkoupení. „Ponga ale nikomu nedám,“ směje se hrdý sběratel. 

Ostatně i na vzácném Pongu si tady lidé můžou zahrát. O víkendu, kdy tu je otevřeno, přijde každý den okolo 150 i víc lidí. A překvapivě prý dnes už netvoří hlavní skupinu návštěvníků počítačoví nerdi, ale spíš rodiny s dětmi a mladí kluci s holkami. Kromě toho automaty (včetně personálu k nim) dál pronajímá na různé firemní akce, ostatně večírky a akce pro firmy se konají i přímo tady ve stodole. „A samozřejmě všechny oslavy narozenin mého syna probíhají taky tady,“ směje se Orna, který se sám prý k hraní už skoro nedostane.