skip to main content
Byznys

Potřebujeme pomoc, sami tohle nedáme, píše šéfka české sítě hotelů

2 minuty čtení

Babeta Schneiderová pracuje jako šéfka hotelové sítě BOHO, která má v Praze a Olomouci osm hotelů a hostelů. Ve svém komentáři pro Forbes popisuje dopad opatření proti šíření nákazy koronavirem.

Na začátku března jsme poslali zaměstnancům únorové výplaty a na účtech nám zbylo pár set tisíc. Pak přišel koronavirus. Hromadné rušení rezervací, bojování s Booking.com, Expedií a dalšími portály, které samovolně začaly hostům vracet peníze. My jsme ale věděli, že nemáme z čeho vracet.

Existenční problémy jsme tedy začali řešit ještě předtím, než vláda vyhlásila nouzový stav. Okamžitě jsme začali jednat a začali jsme nabízet naše hotelové a hostelové pokoje na dlouhodobý pronájem, kontaktovali jsme všechny ambasády a nabízeli pomoct s ubytováním pro jejich uváznuvší turisty.

Bohužel jsem také okamžitě s velmi těžkým srdcem (a se spoustou slz) musela začít snižovat stavy našich zaměstnanců. Hned od začátku mi bylo jasné, že tohle není krize, která skončí, až vláda uvolní nouzový stav nebo až se otevřou hranice.

Hotelový byznys ve velké většině funguje tak, že přes léto vyděláváme a v zimě pak z těchto zásob žijeme. Takže i kdyby vláda uvolnila hranice někdy na konci léta, většina hoteliérů půjde do zimy bez úspor z léta. Krize v hotelovém průmyslu tedy bude trvat minimálně rok. Realističtěji to ale budou spíše dva či tři roky.

Podle mých zkušeností zdravý středně velký hotel funguje s marží kolem 25 až 35 procent, v hostelovém byznysu se zdravá marže pohybuje mezi 15 a 25 procenty. Pokud tedy za vámi v těchto těžkých chvílích nestojí velká nadnárodní firma, budete o přežití bojovat opravdu dlouho.

Babeta Schneiderová. Foto | Laskavost.cz

Já jsem kvůli naší cash flow situaci musela zareagovat opravdu okamžitě. A to hned na začátku března. V posledních dvou dnech ale začala hromadně propouštět většina velkých (nejen) pražských hotelů a před pár dny jsem se dozvěděla, že další hotely kontaktovaly úřady práce a budou hromadně propouštět ke konci dubna. Již teď jsou stovky, ne-li tisíce lidí bez práce – a to jsme teprve na začátku krize, která nastane.

Reklama

Sami tohle nedáme. Potřebujeme pomoc. Hoteliéři potřebují pomoc. Cestovní ruch potřebuje pomoc.

Vláda různě měnila Antivirus program, aby zamezila propouštění (dle jejích slov), a oznámila, že 6. dubna program začne. Je to zoufale pozdě. Tisíce lidí v té době již budou bez práce. Jsem součástí skupiny hoteliérů z celého světa, a když sleduji, jakou pomoc – a jak rychle – nabízejí vlády v jiných zemích, je mi úzko z toho, co se děje u nás.

My v BOHO teď máme malou naději, že v nějaké formě přežijeme. Podařilo se nám domluvit se s magistrátem hlavního města Prahy a čtyři z našich hotelů a hostelů teď budou sloužit jako ubytovny pro lidi bez domova. Poplatek, který od magistrátu dostaneme, pokryje náklady na ubytování a zařídí práci a mzdu alespoň několika našim lidem.

Máme štěstí a máme velmi chápavé pronajímatele v budovách, které nevlastníme přímo my. Ti nám odpustili tři měsíce placení nájmu. A také pevně doufáme, že získáme bezúročnou půjčku, o kterou jsme se přihlásili. V jaké formě ale přežijeme, jaké hotely a hostely budeme mít, kolik lidí a pracovních míst se nám podaří zachovat a jestli nebudeme s insolvencí bojovat za pár měsíců… to teď opravdu nevím.

Související vydání

Já jsem ale věčná optimistka, a tak doufám, že se cestovní ruch zase rozjede. Je však potřeba, aby nám pomohla vláda. Nejen teď s krizovými opatřeními, ale dlouhodobě – například snížením sazby DPH za ubytování na 5 až 10 procent. Realita je, že z cestovního ruchu do státního rozpočtu natekly za poslední roky miliardy korun a k tomu, aby tomu tak v budoucnu opět mohlo být, je teď potřeba udělat dostatečná opatření, aby byl cestovní ruch schopný přežít.

A prosím, nerušte svoje rezervace, pouze posouvejte jejich termíny, a jakmile to půjde, cestujte! Cestování je totiž úžasná věc!

BOHO CO je síť sedmi hotelů a hostelů v Praze, jednoho boutique hotelu s kavárnou v Olomouci a jednoho hostelu v africké Ghaně. Před koronakrizí společnost zaměstnávala kolem 200 lidí. Právě z profitu z ghanského hostelu letos postavila v jedné z nejchudších částí hlavního města Accra veřejné toalety, aby pomohla v místní infrastruktuře nahradit zcela chybějící kanalizační systém, který má za následek vysokou úmrtnost dětí.

Reklama
Reklama
Reklama