Aktuální vydání magazínu Forbes

Práce 8 hodin denně? Tak se miliardová firma nestaví, říká šéf Revolutu

Pošli to dál

Londýnská oblast Canary Wharf žije byznysem. Panaroma zde formují moderní výškové budovy, na jejichž vrcholcích vystupují jména jako Morgan Stanley, JPMorgan nebo Credit Suisse.

Čtěte také: Kde se Alza zastaví? 20 miliard nestačí, strop nevidíme, říká Tomáš Havryluk

V zástavbě finančních korporací má své místo i technologický startup, o němž jste v posledních měsících dost možná slyšeli. Jmenuje se Revolut a svým zákazníkům umožňuje otevřít běžný účet během několika sekund, platit v zahraničí s nejvýhodnějšími kurzy či posílat peníze do celého světa bez poplatků. To vše v přehledné mobilní aplikaci.

Za tři roky fungování díky tomu získal tři miliony zákazníků a stal se jedním z globálních jednorožců s valuací téměř dvě miliardy dolarů. V Evropě nyní otevírá zhruba osm tisíc účtů denně, což je více než Barclays a další banky, které utrácejí miliony dolarů za marketing.

CTO Revolutu Vlad Yatsenko a CEO Nikolay Storonsky

Strůjcem této fintechové senzace, jejíž loňské příjmy dosáhly bezmála 13 milionů liber (přes 370 milionů korun), je čtyřiatřicetiletý Nikolay Storonsky.

S bývalým traderem a vítězem matematických olympiád se setkáváme v jedné ze strohých zasedacích místností. Na sobě má mikinu s kapucí, kolem krku sluchátka a na první pohled působí poněkud flegmaticky. Většinu otázek odbude stručnou odpovědí, rozpovídá se jen občas.

Každý, kdo s ním přišel do kontaktu, ale potvrdí, že právě on je hnacím motorem raketového růstu jednoho z nejsledovanějších startupů současnosti.


Co vás ve škole bavilo?

Matematika.

A ještě něco?

Ne.

Ani na vysoké škole jste si nic nenašel?

K matematice přibyla ekonomika. Studoval jsem na Moskevském fyzikálně-technologickém institutu, což je s přehledem nejlepší univerzita svého oboru v Rusku. Hodně mých přátel se poté vydalo udělat doktorát na MIT a po návratu mi říkali, že studovat MIT bylo snazší.

Byl jste dobrý student?

Vyhrál jsem i několik matematických a ekonomických olympiád, takže asi ano.

Táhlo vás to na burzu?

Když mi recruiter, který přišel k nám na školu, nabídl stáž v Lehman Brothers, okamžitě jsem na to kývl. Ne proto, že bych si myslel, že jsem se pro trading narodil, ale z čisté zvědavosti. A samozřejmě mě tenkrát lákaly i peníze, protože jsem žádné neměl.

A o dva roky později je neměli ani Lehmani. Co se vám honilo hlavou, když jste stál na trading floor investiční banky, která se před vašima očima rozpadala?

Business as usual, říkal jsem si. Bylo mi 24 let – příliš málo na to, abych důsledkům rozuměl. Starší kolegové ztráceli nervy, protože měli rodiny, hypotéky a děti na školách. Já věděl, že nemám závazky a jsem dobrý v tom, co dělám, proto si dokážu najít práci jinde.


A nabídka skutečně přišla, tentokrát od švýcarské investiční banky Credit Suisse. Storonsky nastoupil znovu na pozici tradera a začal pobírat velice solidní plat dosahující stovek tisíc liber ročně.

Během svého angažmá v Credit Suisse narazil na dvě věci, které zásadně ovlivnily jeho další kariéru. První byla míra neefektivity, s jakou velká korporace funguje. Storonsky často poukazuje na fakt, že ve velkých firmách spousta lidí „nic nedělá a prostě tam je“.

Druhým spouštěčem byly bankovní poplatky, s nimiž se jako člověk, který často cestoval a posílal peníze do zahraničí, neustále potýkal. Jak podotkl jeden z jeho prvních kolegů, k budování vlastního byznysu stačí dvě věci – frustrace a dobrá technologie.

V Credit Suisse tak Storonsky nakonec setrval jen tak dlouho, jak to bylo kvůli získání britského občanství nutné. Pár dní po klíčové lhůtě dal výpověd.


Neměl vás šéf za blázna, který opouští dobře placenou práci kvůli vlastnímu startupu?

Měl a nebyl to jen on. To samé jsem slyšel od své rodiny a známých.

A vám to tak ani zčásti nepřipadalo?

Vadilo mi, že jsem v Credit Suisse narazil na strop. Nebylo se kam intelektuálně posouvat.

Jak jste sehnal první kolegy do Revolutu?

Bylo to těžké. Neznal jsem nikoho ze startupové komunity, nevěděl nic o designu ani o vývoji. Když už jsem na někoho narazil, nebyl to ten správný člověk. Než jsem například sehnal prvního designéra, s 30 předchozími jsem se nedohodl.

A kolik lidí máte teď?

Okolo šesti set.

Točí se hodně? V určitých kruzích se mluví o tom, že práce v Revolutu je nadprůměrně náročná…

Netrpíme nikterak zvláštní fluktuací, ačkoli laťku očekávání máme opravdu vysoko. Hledáme lidi, kteří milují, co dělají, a když někdo miluje svou práci, nevadí mu být tu večer nebo přijít o víkendu.

Přesčasy jsou běžné?

Nemůžete vybudovat miliardovou společnost, když budete pracovat osm hodin denně. To je naprostý nesmysl.

Jací lidé zde pracují?

Ambiciózní, motivovaní. Takoví, kteří upřednostňují logiku před dojmy a vědí, že nejlepší řešení může přijít odkudkoli. Když u nás máte jiný názor, podložený fakty, můžete „challengovat“ kohokoli, samozřejmě včetně mě. Najít lidi s takto otevřenou myslí je nicméně velice těžké, většinou v cestě stojí ego.


Revolut je protkaný jakýmsi „no-bullshit“ přístupem, který Storonsky do firmy, většinou implicitně, šíří a který se hmatatelně odráží i na podobě kanceláří. Ty jsou na startupové poměry dneška nezvyklé. Playstation, kulečník, ping-pong, stolní fotbálek, sedací pytle… nic z toho zde nenajdete. Dokonce kolem ani nepobíhají psi.

Navzdory přísně racionálnímu přístupu a faktu, že velká část lidí v Revolutu má technický background, se zdánlivě banálnějším nápadům nezavírají dveře.

Když Chad West, který ve firmě řídí marketing (s nulovým rozpočtem), navrhl, aby se k odchozí platbě dal připojit GIF, inženýři se mu vysmáli. Storonsky přesto nechal novou funkci vytvořit a dnes ji využívají téměř tři čtvrtiny zákazníků, čímž se pro ně aplikace stává oblíbenější.

Opravdu zásadní inovace však leží jinde.

K již existujícím doplňkovým službám, jako je cestovní pojištění či pojištění telefonu, firma nedávno přidala možnost nákupu a prodeje kryptoměn. Zanedlouho spustí bezpoplatkové obchodování akcií. Vše spěje k tomu, co podle Storonského lidé chtějí – k jediné aplikaci pro správu peněz.


Na jakých funkcích nejvíce vyděláváte? Někde to vypadá, že se vám tam marže ani nevejde…

Nejvíce rentabilní jsou pro nás platby za prémiové účty. Ty zajišťují řádově miliony dolarů každý měsíc.

Jste v černých číslech?

Dosáhli jsme break-even bodu, ale nyní jsme znovu ve ztrátě. Masivně expandujeme a to něco stojí.

Máte představu, kdy byste to mohli překlopit?

Pro mě to v současnou chvíli opravdu není priorita. S propozicí, která je natolik výhodná a prozákaznická, je to téměř jen otázkou škály.

Napadlo vás už někdy, že Revolut prodáte?

Nepřemýšlím o tom. Je před námi spousta věcí, které musíme udělat.

Co vás motivuje?

Rád tvořím. Rád vidím, když se myšlenky stávají realitou, a proto sem každý den chodím.


Na otázku, jestli v Revolutu chtějí nahradit banky a makléře, Storonsky odpovídá s upřímným úsměvem. „Vyhraje ten, kdo klientům poskytne desetkrát lepší službu za desetinu ceny. Jsme sice na začátku, ale zatím se nám to daří.“

Odcházím z kanceláří Revolutu a naposledy se zastavuji uprostřed exhibice zaneprázdněnosti finačního distriktu. Pohlédnu vzhůru na ta hvězdná jména a hlavou mi probleskne myšlenka, že zde nemusí viset napořád.

V Blockbusteru se také domnívali, že lidé na jejich půjčovny nedají dopustit. A pak přišel Netflix…

Čtěte také