Svět vína je plný tajemných názvů a rituálů, které dotvářejí atmosféru při jeho konzumaci. A dokážou taky zpříjemnit čas, který s vínem trávíte.
Čtěte také: Pivo z Mikulova boduje v USA. Chutná po meruňkách, hroznech a višních
Stejně tak ale mezi lidmi koluje řada chybných tvrzení a postupů, které dokážou vínu buď přímo ublížit, nebo vás alespoň ochudit o ty nejlepší zážitky, které si s ním můžete dopřát.
Abyste příště o nic nepřišli, sestavili jsme seznam několika z nich. Tady jsou.
Mýtus: Červené víno podávejte v pokojové teplotě
Co se říká: Že pro červené je vhodná takzvaná pokojová teplota, bílé zase musí být studené, takže klidně rovnou z ledničky. Jak to ale je doopravdy?
Myšlenka tzv. pokojové teploty pro červené se formovala v 19. století, kdy nefungovalo ústřední topení a v místnostech bývalo podstatně chladněji. Dnešní teploty, které se pohybují okolo 22 °C (a to nemluvíme o létě), červenému nesvědčí.
Realita: I červené víno je mnohem lepší nachladit podle jeho typu na 14 až 18 °C. Mladá, lehčí červená jsou ideální v nižší části rozsahu, vína starší, plnější a vyzrálejší vyniknou blíže osmnácti.
Běžné suché bílé by naopak nemělo mít 4 až 6 °C z ledničky, protože to zastře jeho vůně, ale zhruba 9 až 14 °C opět dle typu vína (i tady platí, že mladší by měla být chladnější, starší teplejší).
Mýtus: Žádný korek = levné víno
Co se říká: Pod šroubovým uzávěrem jsou jen obyčejná vína určená k okamžitému vypití, pořádná vína se bez romantiky vytažení korkového špuntu z hrdla lahve neobejdou. Spojení „šroub = levné víno“ se drží, byť už dávno není pravdivé a šroubový uzávěr si začíná vydobývat pozici nejen na Novém Zélandu či v Austrálii.
Realita: Celá řada výborných a dražších vín je dnes pod šroubovým uzávěrem. A neplatí ani to, že vína pod šroubem nezrají, a ten je tak vhodný hlavně pro mladá čerstvá vína. Vína pod šroubem zrají, byť trochu jinak než pod korkem, a vyžadují mírně odlišný přístup při zpracování ve sklepě.
Mýtus: Výběr z bobulí je top
Co se říká: Pokud nakupujete z domácích vinic, přívlastek výběr z hroznů či bobulí automaticky znamená lepší víno, než jsou ta s označením pozdní sběr či kabinet.
Realita: Je to sice hezké, ale představa vinaře, který na vinici pečlivě odtrhává z hroznů jednotlivé bobule a vybírá jen ty nejlepší a nejzralejší, již tohle pojmenování evokuje, je jen představa. Vína s nižšími přívlastky jsou leckdy lépe vyvážená, elegantnější a příjemně pitelná. Řídit se prostě jen přívlastkem nejde a vašemu vkusu může mnohem více vyhovovat něco jiného.
Mýtus: Nejlepší víno je archivní
Co se říká: Nejlepší vína jsou ta stará, lahvově zralá, archivní, nejlépe snad ze zaprášené lahve s vybledlou vinětou? Neplatí to vždy, ne každé víno se hodí k dlouhodobému zrání, spíš naopak. Jen malé části zrání v lahvi více než pár let (či dokonce jen měsíců) jakkoli prospěje.
Realita: Podstatná část současné vinné produkce, vína lahvovaná do pár měsíců po sklizni, obvykle nemá větší potenciál než nabídnout čerstvé ovocité vůně a je určena k okamžité spotřebě. A pokud jste zvyklí na projevy právě mladých vín, tak vám ta velmi vyzrálá nemusí vůbec vyhovovat. Je třeba chutnat a zkoušet, dnes již existují i degustace zaměřené speciálně na poznávání projevů starých vín.
