Aktuální vydání magazínu Forbes

Bizarní příběh masky, která udělala z novináře předskokana Rolling Stones

Pošli to dál

Kdyby to neznělo pateticky, mohl by to být příběh o tom, že když se pro něco nadchnete a bezmezně tomu věříte, váš sen vás může dovést mnohem dál, než si vůbec dovedete představit.

„Mě to každopádně utvrdilo v tom, že se sny plní,“ usměje se zcela vážně Richard Šíma. Muž, který nezpívá, dokonce se hudbou ani neživí, ale který se přesto minulý týden objevil na pódiu v pražských Letňanech před 50 tisíci diváky jako předskokan legendárních Rolling Stones.

Bizarní příběh, kterému občas nevěří ani Šímovi kamarádi, souvisí s jeho láskou ke kapele Pražský výběr, kterou si Mick Jagger a spol. vybrali jako předskokany pro svůj pražský koncert.

Právě s Pražským výběrem totiž Šíma, jinak dlouholetý sportovní novinář, už 14 let vystupuje jako Artur Ropotámo, fiktivní člen kapely, který se při koncertech zjevuje na pódiu v typické masce šeredného dědka, dlouhém černém plášti a s červenými rumbakoulemi v rukou.

„Někdy před dvěma měsíci mi Michael Kocáb říká: Jestli nemáš plínky, tak si je pořiď, budeme hrát na koncertu Stounů,“ směje se Šíma. „Rolling Stones jsou legendy, ale pro mě stejně bylo nejvíc, že jsem si mohl s Pražským výběrem zahrát před 50 tisíci lidmi. Naprostá euforka,“ dodává.

Kdysi měl přitom mnohem skromnější přání. Třeba se jenom potkat s Kocábem, který v roce 1976 Pražský výběr založil. Šímu ke slavné rockové kapele, již kromě Kocába tvoří ještě Michal Pavlíček, Vilém Čok, Klaudius Kryšpín a Jiří Hrubeš, přivedl na konci 80. let jeho starší bratr.

„Bylo mi asi 12 a od té doby jsem je totálně žral,“ vzpomíná Šíma. „Dodnes je to pro mě to samé. Je to geniální hudba, tak vymakaná, že na to někdy až doplácejí. Je to kapela, kterou si musíte poslechnout víckrát, ale když se vám zažere pod kůži, zůstane vám tam navždycky,“ říká.

Do těsné blízkosti kapely se ale dostal až mnohem později – a velkou roli v tom sehrál Ropotámo. Svérázná postava, kterou stvořil Kocáb, jenž si nezaměnitelnou masku přivezl odkudsi ze zahraničí, a kterou tehdejší člen kapely Ondřej Soukup pojmenoval po bulharské řece Ropotamo.

Šíma si jako zarytý fanoušek Pražského výběru stejnou masku pořídil v polovině 90. let, a když kapela v roce 2004 po dlouhé době vystupovala v Ostravě, při písničce Chvastoun, kterou původně zpíval Ropotámo, si ji nasadil na hlavu. Lidé kolem něj si mysleli, že to patří k vystoupení, takže ho dostrkali až na pódium, kde se Šíma najednou ocitl vedle stejně překvapených členů kapely.

„Zatancoval jsem jim ten typický Ropotámův taneček a myslel jsem si, že to tím skončilo. Jenže pak mi kapela nabídla, abych s nimi vystoupil ještě jednou o pár dní později na festivalu v Hranicích, kde mi pak Kocáb řekl, že jestli chci, můžu s nimi vystupovat pravidelně. Byl jsem v sedmém nebi, o něčem takovém jsem snil, měl jsem je za naprosté bohy,“ vzpomíná Šíma.

Od té doby už s Pražským výběrem absolvoval přes 50 koncertů, zpočátku si vybíral jen některé, ale od roku 2012, kdy se kapela dala dohromady znovu v původním složení, už nevynechal ani jeden.

„Lidé z mého okolí věděli, že pod maskou jsem já, ale spousta kamarádů to ani netušila. Nikdy jsem se tím nijak nevytahoval, konec konců jsem často masku po koncertu ani nesundaval,“ usmívá se.

Vyvrcholení jeho bláznivého příběhu pak přišlo minulý týden v Praze při koncertu s Rolling Stones. „Věděl jsem to asi dva měsíce dopředu, ale nesměl jsem to do poslední chvíle nikomu říct,“ přiznává. Stejně přísná pravidla pak platila i v místnosti se společným cateringem, kde se nesmělo fotit, na pódiu byla zase oranžovou páskou vyznačená místa, za která mohl jedině Mick Jagger.

Jediné, co se ten večer Šímovi nesplnilo, bylo přání se s Jaggerem a spol. potkat. K setkání Pražského výběru a Rolling Stones sice došlo ještě před hlavním koncertem, za českou kapelu na něj ale smělo jen šest lidí – a Šíma se v té chvíli ocitl první pod čarou. Takže měl smůlu.

„Věřil jsem, že se to povede, takže mě to trochu mrzelo, ale byl bych hodně velký nadutec, abych kvůli tomu byl naštvaný. Nejsem Kocáb nebo Pavlíček, abych to považoval za samozřejmé, pro mě byla pocta už to, že jsem u toho mohl být,“ říká a dodává: „Pro mě je to důkaz, že se vyplatí věřit i v něco, co se už na první pohled zdá být za zenitem, třeba jako Pražský výběr.“

Čtěte také