O Georgi Lucasovi teď asi slýcháte hodně. A to i když pod novými Hvězdnými válkami jsou jako režisér, scénárista či producent podepsaní jiní lidé. Lucasův svět zkrátka chytá druhý dech. Ale na muže, který si ho na konci sedmdesátých let prosadil v podstatě navzdory všemu a všem (příběhy o tom, jak Hvězdným válkám hrozně hrstky nadšenců nikdo nevěřil, asi znáte taky), prostě nejde zapomenout.
A nejde přitom jen o to, jaké měl tenhle režisér (nejen v případě Hvězdných válek) nápady – velký díl na úspěchu ságy nese i to, jak Lucas coby šéf dokázal řídit svůj tým. Myslí si to alespoň Sydney Finkelstein z univerzity v Darthmoutu, který v článku pro BBC popisuje, že stvořit nový film, je v podstatě to samé jako od píky vybudovat vlastní společnost. Oba podniky totiž vyžadují silné vedení, působivou vizi a schopnost motivovat a řídit tým různorodých a hodně chytrých lidí, kteří budou chtít tuto vizi uskutečnit. V tom všem podle Finkelsteina Lucas vyniká – není jen kreativní génius, ale také svérázný šéf.
Dokázal totiž udělat to, čeho se většina šéfů obává – vzdát se určité míry kontroly a poskytnout tak svým lidem dostatek prostoru pro vlastní kreativní práci. Tak například, v jeho společnosti Lucasfilm měli lidé poměrně volné pracovní zařazení. Jak Finkelstein popisuje, většinou neměli přesný popis toho, co by měli dělat – zcela záměrně, aby prostě mohli dělat přesně to, co bylo potřeba a to klidně v jiném oddělení, než do jakého primárně nastoupili. Místo papíru se seznamem pravomocí jim byly přiděleny úkoly na různých projektech podle toho, co bylo zrovna potřeba a kdo byl právě dostupný.
I díky tomu měli Lucasovi lidé možnost poznat kolegy, s kterými by jinak nepřišli do styku. „George vytvořil něco jako obchodně-uměleckou školu, ve které jste se mohli jeden od druhého učit,“ komentuje to specialista na vizuální efekty Clint Goldman, který pro Lucase pracoval na začátku devadesátých let.
Tento styl práce podle Finkelsteina poukazuje na charakteristický znak Lucasovy osobnosti – odvahu. Řízení lidí tímto způsobem totiž vyžaduje extrémní flexibilitu a již onu zmiňovanou částečnou ztrátu kontroly. Podobně tomu bylo také na Lucasově pracovním ranči Skywalker v Kalifornii, který se chlubí například padesáti střižnami. Lidé tady údajně pracovali v tak blízkém vztahu, až si – podle svých slov – vybudovali vzájemnou kreativní intuici, díky které například říkali věci ve stejnou dobu.
„Vyvinete si jazyk, který je téměř telepatický a vy si tak můžete zkrátit hodiny popisování tím, že prostě řeknete: ‚Jo, mělo by to vypadat jako třetí bitva v The Wild Bunch‘ (česky film Divoká banda) a vy i ostatní hned víte, co to znamená,“ popisuje bývalý Lucasův zaměstnanec a vítěz dvou cen Akademie za vizuální efekty Phil Tippet.
Jako filmový tábor popisuje ranč Skywalker i producent Mladého Indiana Jonese Rick McCallum v knize Droidmaker od Michaela Rubina: „Ranč byl místem, kde jste pracovali opravdu společně, snažili se psát, přicházet s nápady a také se společně bavili. Byli jsme tam třeba celý měsíc, každou noc jsme se opili a v osm ráno jsme už probírali příběh a neskončili jsme před osmou večer. Podle McCalluma se tak vytvořilo něco víc než jen klasické vztahy. I když tak dnešní podniky křičí do světa, že jsou díky digitálním technologiím vysoce kooperativní a pyšní se skvělým teambuildingem, je dost možné, že by je George Lucas strčil do kapsy.
Druhým klíčem Lucasova úspěchu je podle Finkelsteina přístup, ve kterém je čas na objevování a průzkum. V Lucasfilm měli lidé čas na ryzí kreativní proces, měli více svobody jít tam, kam je vedla jejich představivost. „Takové prostředí přináší velmi zajímavé a rozdílné nápady. Dá vám pocit, že je v pořádku objevovat,“ říká Ron Gilbert, který pracoval pro Lucase v oddělení vývoje her v osmdesátých a devadesátých letech. Podle Gilberta je výroba velkého počtu dnešních videoher ovlivněná výzkumem spotřebitele a kreativita designérů her je tak svázána jejich zvyky a vkusem.
Gilbertova slova potvrzuje výzkum společnosti VentureBeat Insight z roku 2015, podle kterého je trend využívání marketingových analýz a big dat stále intenzivnější. Například v dalších letech by se za ně mělo utratit až o sedmdesát procent více. Podle Lucase ale není software chytřejší než my a kliknutí a bity nepřevažují nad intuicí a hrubým talentem.
I když Lucas v technologii věřil a ve svých filmech ji hojně využíval, nepoužíval ji k vytvarování samotného kreativního procesu. Ty naopak rozvinuly postřehy z oborů jako kognitivní věda, neurověda, konzumní chování a behaviorální ekonomika za účelem sběru dat, která mají tato kreativní rozhodnutí směřovat.
I když může být takové kreativní objevování finančně náročné a nevypadá velmi účinně, Finkelstein podotýká, že hlavní průlomy společností jako Facebook, Google nebo Apple také nevzešly z hyper analytického procesu. Big data používají pro rozvoj svých podniků, ale ta jiskra, která stála za jejich vznikem, byla osobní, podnikatelská a svérázná, stejně jako v případě George Lucase.
