Co se vám vybaví, když se řekne Hongkong? Možná nebudu daleko, když si tipnu přelidněnost, workoholismus a mrakodrapy, se kterými centrum města připomíná spíš Hvězdu smrti ze Star Wars než příjemné místo k životu.
Když jsem se sem před pár měsíci stěhoval, měl jsem podobné předsudky. Možná to bude tím, že jsem žil – nebo se alespoň snažil žít – v Indii a na Filipínách, ale Hongkong mě ve výsledku pozitivně překvapil.
Čtěte také: Volný čas s prací nejlépe kombinují a užívají Nizozemci. Co dělají lépe?
Co by si z něho Česká republika mohla vzít ve smyslu každodenního pohybu po městě a života v něm? A kde by se naopak hongkongská strana mohla co do infrastruktury a využívání nových technologií inspirovat u nás?
Kde vás čeká lepší přivítání?
Začnu tak, jak chtě nechtě začne každý – příjezdem, respektive příletem. Ve chvíli, kdy přistanete v Hongkongu, pochopíte, jak vypadá budoucnost. Na úrovni Singapuru, který nedávno otevřel plně robotizovaný terminál, tu ještě nejsou, ale představte si tohle: nezáleží na tom, odkud jste přiletěli, vždy vás mezi vystoupením z letadla a opuštěním letištní budovy čeká jenom desetiminutové zdržení. Včetně všech kontrol a čekání na kufr.
Když si vzpomenu na přílety do Manily, kde není neobvyklé čekat dvě hodiny na batoh, dávám Hongkongu jasnou jedničku a těším se, až se na podobnou úroveň dostane i Praha. Přece jen platí, že první dojem dvakrát neuděláš, a v případě mezinárodních návštěv o něm rozhoduje právě zkušenost s letištěm.
Doprava po městě bez neustále protestujících taxikářů
Ne že bych chtěl Hongkongu nadržovat, ale i tuhle kategorii ovládne. Čekal jsem mumraj, chaos a všude v Asii dobře známý „tok“ provozu, na který se buď naladíte a přežijete, nebo se z něj zblázníte.
Dostal jsem pozitivní facku v podobě dokonale vyladěné dopravy, kdy školní autobusy jezdí na minutu přesně, do půl hodiny se dostanu na jakékoli místo ve městě a nepotřebuju k tomu ani vlastní auto. Ve městě, které má přes sedm milionů obyvatel.
Veškerou přepravu zajistí centrální taxíky, které jsou dostupné kdykoli, kdekoli a za tak malý peníz, že jim tu ani Uber nemůže cenou konkurovat.
Taxislužba je tu vyšponovaná na tak vysoký standard, že pro vás auto přijede i tam, kde není asfaltka, do 10 minut.
K dopravě ještě jedna důležitá věc…
Přejít od Open Card k Lítačce je věc jedna, nechat si vyvinout kartu na MHD, která funguje zároveň jako karta platební, je z mého pohledu naprosto geniální krok. Přesně tak funguje hongkongská Octopus Card.
Dobijete si ji prakticky v každé stanici metra nebo mobilem a kromě dopravy z bodu A do bodu B vám dovolí zaplatit prakticky všude, kde berou platební karty – což je v Hongkongu všude. Myslím, že takhle vypadá cashless society, která obyvatelům města reálně zpříjemňuje každodenní život.
Ať to ale není jen o hongkongských superlativech
V Česku už několik let nežiju, ale pokaždé, když se vrátím, cítím všudypřítomnou potřebu někoho dohánět. Skandinávii v platech a důchodech, Estonsko v digitalizaci, Nizozemsko v délce pracovní doby a Asii v pracovním nasazení.
Česko i Slovensko přitom mohou v několika ohledech zrovna Hongkong inspirovat.
Bude ze mě mluvit člověk, který se celý profesní život pohybuje ve financích, ale třeba i zdánlivá banalita jako založení bankovního účtu je v Hongkongu záležitost na celý den. Pokud už vám nějaká banka vyhoví a účet vám „dovolí“ založit, počítejte s tím, že když začnete ráno, večer budete mít v ruce v lepším případě kartu na výběry z bankomatu.
Na kreditku potřebujete speciální žádost a další kolečko obíhání poboček, zákaznický servis nulový a online banking vypadá jako z dob vytáčeného připojení. Pořád je to jednodušší než otevřít si účet na Filipínách nebo v Indii, ale na to, že se Hongkong obecně bere za hub obchodování v Asii, bych čekal víc.
Bez známostí si v Hongkongu neškrtnete
Hongkong je sedmimilionová metropole na velmi omezeném území. Pro srovnání – jestli vám Praha někdy přijde přelidněná, podle Wikipedie v ní žije 4600 lidí na kilometr čtvereční. V Hongkongu je to 6777, v jednom extrémně přeplněném distriktu dokonce 57 250 lidí!
Obrovská hustota obyvatel má za následek problém s volnočasovými aktivitami, hlavně pokud je hledáte pro své děti. Když jsme se s rodinou přistěhovali, hledal jsem dceři jízdy na koních.
Zažádal jsem o členství v několika klubech a ve většině z nich jsem dostal na čekací listině pořadové číslo od 10 tisíc výš. Vtipkování mi nijak zvlášť nepomohlo – když jsem paní na registracích řekl, že přijdeme na řadu v roce 2020, suše poznamenala, že mi to nemůže zaručit.
Stejnou zkušenost jsme si nakonec odnesli z plavání, tenisu i přihlášky do školy. Všechno řešíte osobně na místě, opět chybí jakákoli forma usnadnění všech registračních procesů. Netvrdím, že školy musí mít dokonalou aplikaci na sign-up dětí do tříd, ale bez papírových formulářů a neustálého sledování stavu pořadníků by se nám rozhodně nežilo hůř.
Verdikt? Přijeďte a uvidíte!
Nebudete první, koho Hongkong zláká minimálně na zkoušku. Dennodenně v Oriente, které jsme tu letos spustili, potkávám lidi kolem 30 let s neskutečnými zkušenostmi z mezinárodních firem a světových metropolí i stážisty, pro které je během studia Hongkong už několikátou zahraniční štací.
S mými studentskými časy se to samozřejmě nedá srovnávat, ale hongkongské školy jsou neuvěřitelně zaměřené na budoucnost a dávají úplně jiný pohled na práci, než s jakým se do pracovního života vrhala moje generace. O všem se přemýšlí na mezinárodní úrovni a v globálním kontextu.
Moje tříletá dcera se ve školce (!) dozvídá, co je to recyklace, co s odpadem, že nemá používat plasty a podobně. Studenti jsou sebevědomí, skvěle připravení na profesní život a uvědomělí v tom, že si svou pozici ve firmě i společnosti musí zasloužit.
V tomhle ohledu Hongkong jednoznačně vítězí. Upřímně bych si přál, aby to na vlastní kůži přijelo zjistit co nejvíc talentovaných lidí z Česka a Slovenska.
