skip to main content
Můj první milion

První milion pro mě byla vidina svobody, říká zakladatel Liko-S Musil

3 minuty čtení

Zakladatel slavkovské rodinné firmy Liko-S Libor Musil patří ke generaci, která začínala podnikat bezprostředně po pádu minulého režimu. Za 25 let z nuly vybudoval jednoho z největších výrobců montovaných příček v Evropě, jehož obrat se blíží miliardě korun.

Na konci 90. let přitom firma málem zkrachovala. Nezvládala kočírovat rychlý růst výroby, a ačkoli po halách, příčkách či mobilních stěnách poptávka byla, kvůli růstu provozních nákladů se dostala do finančních potíží. Desítky milionů korun se ale nakonec díky elegantnímu obchodu s loukami u dálnic splatit podařilo.

Čtěte také: Z nechtěného imigranta šéfem globální firmy. První milion Martina Poše

Dnes má Liko-S finance srovnané a kromě toho, že od sebe možná odděluje i části vaší kanceláře, čím dál víc se soustřeďuje na udržitelnost svých produktů a navrhuje a vyrábí zelené fasády, které jednak pohlcují městské teplo a také pomáhají rozvíjet přilehlou faunu a flóru.

„Dobrovolně se obklopujeme radiátory. V létě je uprostřed městské zástavby i 50 stupňů, to je stejná teplota jako na Sahaře,“ poukazuje na problém s oteplováním Musil, jenž v sídle firmy nechal postavit futuristickou budovu Liko Noe, která funguje jen za pomoci přírodních zdrojů. To aby demonstroval, kudy může vést cesta.

Na přemýšlení o budoucnosti má pětapadesátiletý podnikatel ostatně čas. Nedávno předal operativní řízení svým dětem, dle svých slov už na veškeré procesy spíše jen dohlíží a věnuje se zejména rozvoji obchodních vztahů.

Tohle je sedm myšlenek, které lemovaly cestu Libora Musila k prvnímu milionu.


O motivaci mít vlastní firmu

Dodnes si pamatuji ten bezprostřední příliv svobody, který nás po pádu režimu zaplavil. Okamžitě jsem chtěl podnikat, postavit se na vlastní nohy a být nezávislý, a tak jsem opustil teplé a dobře placené místo technologa ve státním podniku.

O hledání toho svého

Důležité je nemít strach ze změny. Původně jsem začal s byznysem už v lednu roku 1990 s tchánem. Stavěli jsme domy, montovali haly a poměrně se nám dařilo. Já jsem se v tom ale necítil úplně dobře. Tíhnul jsem k něčemu, co má blíže ke kovu. K něčemu preciznějšímu, kde jde o milimetry.

Jednoho dne jsem na veletrhu objevil podhledy a příčky a okamžitě jsem pochopil, že přesně tohle mě jako strojaře bude bavit. Byznys s tchánem jsem tak opustil a rozjel Liko-S.

O těžkých začátcích

Když si vzpomenu, že jsme se s favoritem od brzkého rána trápili na cestě do Kolína nad Rýnem, za městem jsme se pak pár minut na sklopených sedačkách vyspali a šli na jednání s Němci, kteří s námi často zametli, a večer jsme jeli zpět, tak tomu dnes ani nechci věřit.

Jsem ale přesvědčen, že podobný start měla většina úspěšných příběhů a každý začínající podnikatel by se na to měl připravit.

Jádrem byznysu slavkovské rodinné firmy zůstává výroba příček.

O lídrech

Z lidí, kteří chtějí pracovat od devíti do pěti, nikdy nevyrostou lídři. Lídr musí být posedlý.

To ale neznamená, že lídr nemá rodinu a nevěnuje se svým zálibám. Ti nejlepší mají naopak život kolem sebe velice dobře zorganizovaný.

O work-life balance

Většina dobrých věcí mě nenapadla tehdy, kdy jsem si řekl, že něco vymyslím. Přišly náhodou.

Proto vůbec nerozumím přístupu, kdy se lidé snaží kreslit čáru mezi prací a životem po ní. Nic takového ani nejde. Život je jen jeden a celistvý. Pokud chcete něco dokázat, musíte se s tím smířit.

O inovacích

Když se firma během týdne provozu nezměnila, něco není v pořádku. Neustále se musí něco dít, neustále musíte cítit tlak, že vás někdo může srazit.

Velká, převratná inovace je totiž součtem těch malých. Fascinuje mne, jak některé firmy udržují pět let status quo a pak si zaplatí konzultanta, který to má během pár minut otočit.

O penězích

Kdybych řekl, že mě peníze nemotivovaly vůbec, lhal bych. Během prvních let jsem si jich na rozjezd spoustu napůjčoval, čímž jsem se obrovsky zavázal to nepokazit.

A že mi chuť do práce vydržela i po roce 2005, kdy jsem všechny firemní dluhy zaplatil? To už je zvyk.