skip to main content
Byznys

Pryč s nostalgií. Výstaviště Praha chystá velkorysý restart omšelého areálu

4 minuty čtení

„Chceme nabízet řemeslnou domácí kuchyni se současným twistem,“ usmívá se Filip Novák nad piknikovým košem naplněným „delikateskami od naší mámy“. Jeho stejnojmenná cateringová značka si za pět let vybudovala solidní klientelu s eventy typu pražského Designbloku a letos otevírá své druhé bistro.

Podnik nazvaný lapidárně No. 2 je součástí nového volnočasového areálu, který nedávno zpřístupnilo veřejnosti Výstaviště Praha.

„Máme tu největší parkourové hřiště v republice, dětskou lanovou dráhu, obrovské pískoviště, boulderovou stěnu či piknikovou zónu s elektrickými grily,“ předvádí dosud nejhmatatelnější výsledek práce nového vedení městské akciovky předseda jejího představenstva Tomáš Hübl.

To převzalo Výstaviště Praha po politické výměně na pražském magistrátu s jasným cílem – setřít z místa omšelou patinu i trochu podivnou pověst a areál o výměře 36 hektarů, který míval dříve zejména utilitární využití, otevřít a zatraktivnit pro co nejširší veřejnost.

Když míjíme leknínové jezírko ve spodní části Výstaviště, zdá se, že záměr se daří – ještě před rokem zpustlé prostranství je obsypané návštěvníky a vypadá jako z příručky o oživení městského života. Do revitalizace velkorysé plochy na hraně největšího městského parku Stromovka investovalo hlavní město Praha prostřednictvím své akciové společnosti Výstaviště Praha doposud 130 milionů korun.

Filip Novák v prostoru No. 2 | Foto Michael Tomeš

Dalších 250 milionů je alokováno v investičním plánu pro letošek. Začít má rekonstrukce dalších tří z více než desítky objektů na Výstavišti, které tvoří docela unikátní soubor i v evropském měřítku. „Do budov ale desítky let nikdo neinvestoval, jsou většinou v dezolátním stavu,“ konstatuje Hübl.

Nedávná koronakrize paradoxně tempo prací, které do té doby limitovalo komerční užívání areálu, výrazně nakopla. „Chopili jsme se příležitosti a rozhodli se čas, kdy je areál uzavřený, maximálně využít, což se díky výborné spolupráci s magistrátem, zejména naším gesčním radním Pavlem Vyhnánkem, povedlo,“ shrnuje Hübl.

A tak bedňáky, kteří by za standardních okolností v těchto dnech stavěli stage pro hudební festival Metronome Prague, vystřídaly bagry a rozjásané festivalové návštěvníky nahradili maskovaní hosté mířící do odběrového centra pro testování covidu-19.

Odvrácenou stranou stavebního ruchu jsou propady v příjmech. Firma se po vyrovnaném hospodářském výsledku v loňském roce dostala do ztráty. Hned v březnu po dvou týdnech provozu skončila matějská, která do firemní pokladny přináší tři miliony korun za nájem.

A pak už následovala jedna zrušená akce za druhou. „V září budeme jen na ztrátách z pronájmů v minusu 30 milionů,“ zachmuří se Hübl.

Za předchozích vedení hospodařila akciovka se ztrátou celkem běžně, a to i za dob, kdy si areál od města pronajímala Incheba. Tehdy byl majitelem firmy ruský podnikatel Alexander Rozin. V roce 2018 však Inchebu koupila konkurenční ABF, provozující veletržní areál v Letňanech, kam vzápětí přesunula klíčové veletrhy z centra Prahy.

Bistro No. 2 | Foto Michael Tomeš

„Éra velkých veletržních akcí, pro které byl areál budován, je pryč a my neaspirujeme na jejich pořádání,“ tvrdí současný předseda představenstva s tím, že do budoucna by chtěl mít na Výstavišti spíš mix kulturních a kongresových eventů, plesů, koncertů, populárních maker fairů či veletrhů nových technologií.

Současná krize mu nejspíš pomůže i při vyjednávání o nové smlouvě s městem, kterému akciová společnost Výstaviště Praha spravuje majetek, ale rovněž platí nájem ve výši 23 milionů korun. „Město nám bude muset pomoct snížením nájemného. Současně hledáme možnosti, jak na Výstaviště dostat akce, které by tu jinak nebyly,“ říká Hübl.

V jeho kanceláři si podávají dveře producenti kulturních eventů podpořených městskými granty, kteří kvůli stávajícím hygienickým opatřením nemůžou své akce uskutečnit v plánovaných prostorách. A hrozí jim tak, že budou muset granty vracet.

„Pro mnoho z nich by to bylo likvidační. Snažíme se proto společně najít win-win řešení, kdy by akce realizovali u nás za zvýhodněných podmínek. Nám by to uhradilo alespoň provozní náklady a zredukovalo ztrátu, oni by realizovali své projekty a přežili.“

Pražské Výstaviště | Foto Michael Tomeš

V létě bychom se tak mohli dočkat zajímavého multižánrového festivalu – v souladu s Hüblovými ambicemi o vlastní dramaturgii. „Chceme změnit profil Výstaviště tak, aby to nebylo jen oplocené místo k pronájmu, ale aby tady lidé rádi trávili čas celoročně a našli k tomu potřebné zázemí i obsah.“

Reklama

Předpoklady pro to areál má. Na rozlehlé ploše už teď najdou návštěvníci vedle nové open air zóny i bazén či zimní kluziště. A řadu dalších atrakcí, u kterých je nezbytné oprášit historizující nostalgii, aby odpovídala současným standardům.

Občas to jde i bez masivních investic. Například u Imaxu 19. století, Maroldova panoramatu, stačilo spolu s drobným světelným redesignem prodloužit otvírací dobu už od rána. „Stalo se tím dostupné pro školy, jejichž návštěvy jsme podpořili zavedením jednotného vstupného s planetáriem. Předloni památkově chráněnou atrakci navštívilo 2200 lidí ročně, loni číslo vzrostlo na 8000,“ konstatuje Tomáš Hübl.

Dříve se prý běžně stávalo, že den před velkou produkcí se rozkopala plocha, na níž se měla akce konat. „Různá oddělení spolu zkrátka nekomunikovala.“

Dramaturgické plány ale bude moct Hübl se svým týmem naplno realizovat nejdřív za pět let. Chátrající městský majetek předtím čeká zásadní rekonstrukce. Největší sousto představuje dostavba Průmyslového paláce, která by měla začít na podzim. Levé křídlo secesní památky vyhořelo v roce 2008, a tak se nabízí otázka, proč její příprava zabrala celých 12 let.

Tomáš Hübl | Foto Michael Tomeš

„Důvodů je zřejmě spousta, od řešení odpovědnosti za požár přes názorový nesoulad nad podobou dostavěného křídla, obrovskou rozpočtovou nákladnost akce až po procesní a právní komplikace s vyhlášením výběrového řízení na dodavatele,“ odhaduje současný předseda představenstva.

Ještě před uzavřením paláce chce Hübl stihnout opravit devadesátkové Křižíkovy pavilony, divadlo Spirála i některé menší objekty, aby Výstaviště získalo náhradu za 11 tisíc metrů čtverečních Průmyslového paláce.

„Různorodá typologie objektů nám dává unikátní výhodu – po rekonstrukci bychom měli být schopni nabídnout nájemcům prostory pro jakýkoli typ akce. Honosný secesní palác, moderní výstavní pavilony, unikátní multifunkční sál s kruhovým jevištěm i sály pro menší eventy do 200 lidí, to vše v centru města,“ vyjmenovává Hübl a jedním dechem připouští obavy z rozpočtových škrtů městských investic.

Na opravu čeká taky Lapidárium, které užívá Národní muzeum. To schraňuje největší státní veřejně přístupnou sbírku kamenosochařství a architektonické plastiky v Česku. Když zaprší, mezi sousošími z Karlova mostu či z huti Petra Parléře ovšem pobíhají kustodky s kýbly. Do novorenesančního pavilonu totiž zatéká. Fasáda budovy opadává, výzdoba musí být schovaná pod sítěmi.

„Objekt je v havarijním stavu,“ připouští Hübl. Plánovanou rekonstrukci, která by navíc měla Lapidárium očistit od nepůvodních přístavků, ale brzdí žraloci.

Ne, není to vtip. Mořští predátoři plavou v stotisícových nádržích v Mořském světě, který se už před lety zabydlel v přístavku Lapidária ze 30. let, a dělají tak bizarní společnost třeba maršálku Radeckému, uskladněnému o pár metrů vedle.

Tomáš Hübl | Foto Michael Tomeš

„Provozovatel soukromé zoo je nyní ve výpovědní lhůtě. Do příštího června by se měl vystěhovat, už teď však hlásí, že není kam,“ předkládá mi Hübl jednu ze zdejších horkých brambor, kterou si s kolegy přehazují.

„Rádi bychom rekonstrukci Lapidária stihli v době dostavby Průmyslového paláce. Nedovedu si ale představit, že budeme rekonstruovat a v zadním prostoru budou akvária s rybami.“

Šéf Výstaviště věří, že s majitelem Mořského světa najdou kompromisní řešení – třeba mu pomohou s hledáním náhradních prostor, byť z právního hlediska k tomu není žádný důvod.

Podobných kostlivců padá na Výstaviště ze skříně více. Akciovka stále vede soudní spor s Agenturou Orfeus Miloslava Janíčka o autorská práva týkající se Křižíkovy fontány. Atrakce navržená slavným českým elektrotechnikem Františkem Křižíkem se poprvé rozsvítila před téměř 130 lety – v květnu roku 1891 u příležitosti Jubilejní zemské výstavy.

Aktuální vydání magazínu

„Voda stříkala až do výše několika desítek metrů a v záři světelných zdrojů ji bylo vidět až ze Starého Města,“ stojí v heslu na Wikipedii. Na současném vzhledu se podepsaly úpravy v letech devadesátých. „Dnes má podobnou atrakci každý druhý obchoďák, o Las Vegas či Dubaji ani nemluvě,“ míní Hübl, „proto připravujeme studii na inovaci prostoru s velmi osobitou atmosférou.“

Ucelenou představu o příštím osudu Výstaviště Praha by měla shrnout rozvojová koncepce, kterou management Výstaviště plánuje představit v září. Tou dobou mu nejspíš připadne i správa dalšího zajímavého městského majetku, který rovněž čeká revitalizace – Pražské tržnice.

„Zatímco dnes jsme často obchodně v konkurenčním vztahu, sdružení pod jeden subjekt by nabízelo využívat oba městské areály synergicky,“ říká Tomáš Hübl.

Reklama
Reklama
Reklama