Každý z nás občas sní o cestě kolem světa, všechno tady nechat a jen tak vypadnout. A pokud je to vaše novoroční předsevzetí, nechte se inspirovat Alžbětou a Jakubem, kteří cestovali po světě půl roku a dávají pět základních tipů, jak si za rok sbalíte kufry i vy.
Čtěte také: Cestovatelkou na plný úvazek. Jak si mladá blogerka splnila svůj sen
Že už mají dost práce a života v Praze, si Alžběta a Jakub Žídkovi uvědomili v únoru 2016 a za rok v březnu už vyrazili v obytné dodávce jménem Hugo na cestu. Nakonec projeli 22 zemí, ujeli 21 375 kilometrů, a co víc, za půl roku na cestě utratili 129 830 korun.
„Nejvíc jsme utratili za jídlo, kdy jsme si ale hlavně vařili. Podobně na tom byl benzin a pak už jen menší položky jako paušály, internetové kavárny a prádelny,“ říká Alžběta, která jinak pracuje na pomezí marketingu a IT.
V Portugalsku u divokých pláží nad městečkem Sagres.
V březnu tak začali ve Španělsku a v srpnu skončili v Estonsku, přičemž Jakub pracoval na cestě, dělal postprodukci a stříhal videa, Alžběta zase psala na jejich blog Hugoamy.cz, fotila na Instagram a plánovala cestu.
Tak pojďte do toho!
1. Našetřete si peníze
Jako první si udělali přehled o tom, jaký je jejich měsíční rozpočet – kolik platí za nájem, elektřinu, internet, potraviny, kavárny, restaurace a OSVČ poplatky.
Stanovili si tak týdenní rozpočet na jídlo 1000 korun na jednoho, přestali chodit do restaurací a kaváren a začali hledat cesty, jak si vedle zaměstnání ještě přivydělat.
„Například jsem chodila na reklamní castingy, na kterých jsem si vydělala 22 000 korun. Protože máme dvoupokojový byt, jeden pokoj jsme začali pronajímat přes Airbnb a prodávali nábytek a věci, které nám ležely ve skříni nebo ve sklepě,“ popisuje Alžběta.
Pro všechny našetřené peníze si pak založili účet u banky, která má výhodné výběry v zahraničí.
V Bulharsku, kousek od města Nesebar.
2. Kupte si auto
Najít tu správnou obytnou dodávku trvalo půl roku a byl to v přípravě na jejich cestu ten nejtěžší úkol. Poslední dva měsíce hledali intenzivně dvě hodiny ráno i večer na českých a zahraničních bazarových webech, až se na ně štěstí nakonec usmálo na německém bazaru Mobile.de.
„Na německých stránkách na naše dotazy často vůbec nikdo nereagoval. Pokud tam mají telefon, rovnou volejte. Někdy jsme dokonce hledali jméno lidí z inzerátu přes Google a jednoho majitele jsme našli dokonce podle likérky z daného města,“ směje se Alžběta a dodává, že nakonec dodávku koupili od surfaře a jogínky z Drážďan.
Za Volkswagen LT z roku 1997 tak zaplatili 7000 eur a byl to jejich největší výdaj nad celkový 130tisícový půlroční rozpočet.
Nákup a převoz Huga, jak svou dodávku pojmenovali, vyřídili bez problémů na německém úřadě a po jeho převozu do Česka jej dali na technickou kontrolu, vyměnili všechny oleje, filtry a předělali elektriku. Více praktických informací o tom, co by mělo auto mít, najdete na jejich blogu.
3. Domluvte se v práci
Protože Jakub dělá postprodukci a stříhá, mohl pracovat i na cestě. Část práce osekal, přesto na cestě vydělal tolik peněz, aby pokryl jejich půlroční 130tisícový rozpočet.
Alžběta pracovala v marketingu se zaměřením na personalizaci a uživatelský zážitek, a i když původně měla možnost práce na dálku, nakonec se rozhodla soustředit sama na sebe, z práce odešla a novou práci si našla až po návratu do Prahy.
Jediným háčkem byla často wi-fi, na kterou se Jakub a Alžběta připojovali ze začátku po kavárnách. „Když Jakub potřeboval stáhnout velké soubory, chodili jsme do obchodních center. Dobrý datový tarif jsme vychytali snad jen ve Francii. Ten nás vyšel na cca 500 korun za 100 GB ve Francii a s roamingem 25 GB po Evropě,“ říká Alžběta.
Bulharsko, kousek od města Durankulak.
4. Zařiďte si pojištění, daně, poštu a očkování
I když Jakub a Alžběta původně plánovali odhlásit se od svých zdravotních pojišťoven, nakonec to neudělali, protože nesplňovali podmínku být pryč víc než šest měsíců.
Pojistili se tak u společnosti Alpenverein, dnes by ale doporučili pojištění True Traveller, které vyjde levněji.
Protože cestovali především po Evropě, nechali se přeočkovat jen na tetanus hrazený pojišťovnou. „Příště bychom už do očkování ale asi nešli, protože nám to rozhodilo imunitu na dva týdny a nejsme si jistí, jestli to bylo pro naše cestování nutné,“ říká Alžběta.
Daňové přiznání podali už před cestou prostřednictvím datové schránky. „I přesto s námi ale finanční úřad, pojišťovna i sociálka komunikovaly poštou, proto si nejsem úplně jistá, jestli má zřízení datové schránky význam.“
Poštu vyřešili tak, že klíče od schránky dali kamarádům-sousedům, kteří jim dopisy pravidelně fotili. Pro případ, kdy museli dopis vyzvednout osobně, zřídili svým rodičům na poště plnou moc.
5. Najděte za sebe náhradu do bytu
Protože nechtěli přijít o svůj byt, našli do bytu podnájemníky, kteří potřebovali byt na přechodnou dobu.
„Majitel domu s tím neměl problém, tak jsme podepsali smlouvy, část našich věcí dali do sklepa a zbytek nechali v bytě,“ říká Alžběta.
A kdybyste potřebovali vědět víc, navštivte Jakubův a Alžbětin blog Hugoamy.cz.
