Pokud je vaší prací výzkum nové planety, jste pravděpodobně značně inteligentní a pracovití. Podle Adama Steltznera, hlavního inženýra NASA pro misi Mars Exploration Curiosity Rover, musíte být ale také tak trochu nevědomí.
Možná to zní nelogicky, ale zdravá dávka neznalosti je stěžejní, když se snažíte přijít s novými myšlenkami. Proč? Podle Steltznera se zkušení profesionálové mohou snadno zaseknout ve vyjetých kolejích nebo jednoduše na způsobu, jak to fungovalo dříve.
Čtěte také: Otázky a odpovědi k životní rovnováze. Jak šaolinští mniši učí o cestě středu
„Způsob, jakým se něco dělalo předtím, může být jen chabým vodítkem k tomu, jak se to má dělat v budoucnu,“ tvrdí Steltzner pro server CNBC. Jinými slovy, je lepší být si méně vědom toho, jak by se věci měly dělat. Protože právě to odděluje úspěšné lidi od celku.
Adam Steltzner momentálně dělá hlavního inženýra projektu Mars 2020, tedy dlouhodobého úsilí prozkoumávat rudou planetu pomocí robotů. K dosažení vědeckých výkonů chce využít této stěžejní myšlenky: „Myšlení začátečníka a jeho čerstvá naivita vám umožňuje pokládat velmi pronikavé otázky.“
Jeden ze Steltzerových nejdůležitějších úspěchů – vývoj tzv. metody nebeského jeřábu (sky crane method) je zářným příkladem využití neznalosti na cestě k inovaci. Aby vesmírní inženýři dokázali dostat těžké vozítko Curiosity na Mars, musel Steltzner se svým týmem vytvořit nový způsob bezpečného přistání objektu pohybujícího se rychlostí zhruba 1000 kilometrů za hodinu.
Tradiční metoda s využitím airbagů a padáků by nefungovala, a tak vyvinuli postup, který sám Steltzner jednou označil za „šílený“. Spočívá v tom, že vedle padáku a tepelného štítu na modul s vesmírným vozítkem vědci namontovali čtyři raketové, směrově nastavitelné motory, které kromě toho, že zpomalí sestup, dokážou reagovat i na boční vítr.
Jak tento raketový inženýr píše ve své knize „The Right Kind of Crazy“, začátečnické smýšlení vás také povzbuzuje vyptávat se ostatních na jejich pohled a kritiku.
Při vyvíjení nových metod pro NASA Steltzner často přivádí lidi zvenčí, aby posoudili jejich týmovou práci. To zamezuje tomu, aby si skupina vyvinula skupinové smýšlení a zamilovala se do řešení, která nejsou úplně ta pravá.
„Lidé mimo obor se dokážou nezaujatě podívat na to, co plánujeme udělat, a posoudí, jestli to vypadá správně. Nebo dokážou najít mezery, které je třeba dořešit,“ říká muž, který pomohl prozkoumávat Mars.
