skip to main content

Recyklace nestačí. Dva designéři z Brna prokopávají cestu upcyklaci

3 minuty čtení

Jsou dva. Jsou z Brna. A mají to Nahaku. Designéři Josef Rozehnal a Jakub Kraus totiž moc dobře vědí, co chtějí dělat – vracejí život zdánlivě nepoužitelným věcem, odpadu.

Už při studiu designu nábytku bylo budoucím inženýrům jasné, že současný konzum a nadprodukce jsou pro Zemi devastující. Rozhodli se proto přistupovat ke své práci jinak. Věděli, že pokud jejich design má mít smysl, musí souznít s vlastním přesvědčením, kterým je nezahlcovat životní prostředí dalšími novými výrobky, jež podléhají trendům. Jak ale na to?

Rozhodli se recyklovat vyhozené předměty, kterým svým řemeslným zásahem začali dávat nový život a podobu.

View this post on Instagram

d r a m a t i c

A post shared by NAHAKU (@nahaku.studio) on

Ostatně s ready made začal už například francouzský výtvarník Marcel Duchamp, který na začátku 20. století proměnil význam užitných výrobků v umění, nebo Alfred Heineken, který se v 60. letech, po zhlédnutí chudoby na ostrově Curaçao, rozhodl vyrábět speciální pivní lahve jménem Wobo (world bottle), navržené tak, aby bylo snadné z nich poté postavit dům – tenhle nápad sice zůstal jen u prototypu, ale myšlenka jít za okraj a rámec původu výrobku tu již byla a je. A duo Nahaku ji chce v Česku rozvinout ve svém studiu.

„Jako lidstvo jsme nějak zapomněli, že můžeme i na první pohled neatraktivním věcem dát nový smysl v úplně jiné podobě a účelu, a prodloužit tak mnohonásobně jejich životnost,“ říká Josef Rozehnal. „Tím nemyslím jen zrenovovat křeslo po babičce nebo udělat ze starého žebříku věšák. Chceme jít do hloubky, protože recyklace nestačí. Ta je totiž až řešením již vzniklého problému a koloběhu výroba–směna–spotřeba, my chceme už prevenci,“ vysvětluje dál designér, který by si přál, aby už samotní výrobci počítali s následným konkrétním využitím svých produktů nebo jejich části a již ve výrobě je přizpůsobili nové budoucnosti, tedy aby podpořili tzv. upcykling.

„Upcykling je životní styl a filozofie 21. století, co kladením důrazu na zachování původních materiálů povznáší recyklaci na vyšší úroveň,“ popisuje Rozehnal.

„Chtěli bychom být už u samého začátku, teď jsme dělali světla z plastového kegu od Keykegu, ve kterém bylo prosecco, a strašně bychom chtěli výrobci říct: Hele, pak z toho bude světlo, pojď to vymyslet už teď.“ 

Jenže aby malé studio přesvědčilo velké výrobce, musí mít adekvátní realizace.

Právě světla z Keykegu zdobí pražský Manifesto Market Smíchov, Yolo bistro v AFI Butterfly v Karlíně nebo Marináda viniční dům v Pavlově, tedy vcelku slušný začátek k oslovení nizozemské firmy. Stejně tak by rádi vyráběli světla ze skleněných částí dvířek praček.

„Jsou super, jak jsou, takže tady stačí zajistit zpětný odběr, nemůžu ale přijít na to, kde ta skla končí, a pátrám po zdroji. Kdyby zajistili zpětný odběr, dalo by se to snadněji odkoupit a přetvořit. Jinak je pískujeme a jsou z nich krásné mísy na ovoce,“ říká designér a doplňuje, že takhle se dá teoreticky upcyklovat cokoli, co se opakuje ve výrobě ve velkém.

Studio teď chce svoje výrobky dostat blíž k lidem, třeba instalací osvětlení velkého veřejného prostoru. Jen tak si podle nich lidé uvědomí, že to jde.

Jejich světla už visela na Švédské ambasádě v Praze nebo v showroomu Volva. V rámci upcyklace v AFI Butterfly dělali celý strop provázaný s jejich svítidly, kde právě využili skleněná dvířka praček. V brněnském Nija’s Poke’ baru zase visí jejich svítidla Lustr z vyřazených hasicích přístrojů.

Někdy ale stvořit něco z odpadků prostě nejde. I přesto se tahle dvojka snaží pracovat s materiály, které se vyrábějí ve velkém a pro úplně jiné účely. „Vadí mi, jak člověk dává přírodě ‚na prdel‘. Nejsem vůbec ekoterorista nebo ezomaniak, lítam, dlouho se sprchuju, ale snažím se to vracet takhle. Náš cíl prostě je donutit lidi, aby se zamysleli nad tím, co je obklopuje,“ říká mladý designér. „Rádi bychom i přednášeli a vedli ateliér upcyklingu. Představa, že by to takhle fungovalo na celém světě, je ohromná,“ prozrazuje plány do budoucna Josef Rozehnal.