skip to main content
Ekologie

Rok 2020 bude rokem udržitelného byznysu. Tady je vysvětlení proč

3 minuty čtení

S nastupující novou dekádou se člověk ohlíží a bilancuje, přemýšlí o tom, jak moc se toho v uplynulých 10 letech změnilo. Přišly chytré telefony, umělá inteligence a ve výrobě se ke slovu čím dál víc dostává automatizace. K tomu připočtěte brexit a obchodní války. Nebylo toho málo.

Zatímco desátá léta nového tisíciletí byla ve znamení technologií, klíčovým slovem dvacátých let bude udržitelnost. Nejde přitom jen o recyklaci nebo o fair trade, i když ty jistě budou dál hrát velmi významnou roli. Nově se ale udržitelnost týká celých firem, od řetězce dodavatelů přes výchovu a práci s talenty až po pracovní prostředí.

Výrobní a dodavatelský řetězec: uzavřený okruh

První zásadní změnu pro příští rok chystají některé z největších firem na světě, které pod tlakem svých čím dál uvědomělejších zákazníků mění své výrobní a dodavatelské řetězce v uzavřený okruh. V praxi to znamená, že zužitkovávají odpad a vrácené nebo poškozené zboží – ze všeho se dají udělat nové věci, které mohou dál sloužit.

Zákazníci od nadnárodních korporátů očekávají aktivní snahu omezit emise oxidu uhličitého nebo produkci plastů, jejichž odpad zahlcuje oceány. Sami se pro to snaží udělat maximum, teď konečně nastal čas, aby se připojily i firmy.

Kvůli tomu ale potřebují začít přemýšlet jinak než dosud, změnit model, který se vyznačoval nadprodukcí a dal by se charakterizovat slovy „co jednou zmizí z očí, to už nás nezajímá“, a převzít zodpovědnost za všechny fáze výroby, včetně následné likvidace odpadů a podobně. Konkrétně řečeno, produkuje-li daná firma například šampony, nekončí to pro ni tím, že jimi naplní plastové lahvičky a ty pak pošle do světa. Musí být zodpovědná i za to, kde lahvička od šamponu skončí a jak se tam dostane.

V roce 2020 se tak můžeme dočkat toho, že alespoň jeden z globálních výrobců uzavře dohodu s obchody o zpětném odběru a plnění obalů. V praxi to bude vypadat tak, že se zákazníci do obchodu vrátí s prázdnými lahvičkami od šamponu, které jim obchodník už jen nově naplní. Podobná opatření by v budoucnu mohla pomoci zásadně snížit množství plastového odpadu i produkci emisí oxidu uhličitého.

Zmiňovaný uzavřený okruh ale není jen o recyklaci. Velké firmy budou muset nově lépe volit i dodavatele surovin a získávat je z udržitelných zdrojů. I to tvoří důležitou součást celé „skládačky“.

Talent: najmi, pusť a pak znovu najmi

Koncept uzavřeného okruhu lze aplikovat i na oblast lidských zdrojů. Obyčejně má celý proces lineární průběh – pohovor, přijetí do zaměstnání a po nějaké době zaměstnanec odejde. I tady se často aplikuje už zmiňovaný přístup „co jednou zmizí z očí, to už nás nezajímá“. A i tady je to chyba. Většinu podniků ani nenapadne uvažovat o tom, že by znovu najaly své bývalé zaměstnance, ale to se možná už letos změní. Řada firem mění své uvažování, hlavně ve finančním sektoru, kde jsou lidé pod neustálým velkým tlakem, a nabízí novou šanci těm, které už jednou vyzkoušela.

V oblasti personalistiky se zkrátka posouváme od modelu „najmi a pusť“ k modelu „najmi, pusť a pak znovu najmi“. S bývalými zaměstnanci nemusíme znovu vést přijímací pohovor, přinejmenším nemusejí projít celým náročným procesem a absolvují jen jeho dílčí části. To samé platí o jejich zaškolení. Díky tomu všemu mohou dřív „naskočit“ do práce. Když se do celého procesu zapojí technologie, může se všechno ještě víc urychlit. Navíc to personalisty zbaví rutinní otročiny spojené s nabíráním a zaškolováním nových zaměstnanců.

Pracovní síla: krátkodobé úvazky a freelanceři

Podniky musejí myslet i na to, jak zajistit udržitelnost v rámci jednotlivých pracovních pozic. V praxi to znamená dát lidem větší prostor, umožnit jim, aby mohli pracovat kdykoli a odkudkoli. Základním stavebním prvkem udržitelného byznysu je právě flexibilita a s ní související krátkodobé úvazky a práce freelancerů. V roce 2020 bychom měli být svědky toho, jak se právě tyhle úvazky rozšiřují v korporátech i na jiné pozice než jen na „ajťáky“, kteří tvořili výjimku.

Tahle strategie umožní podnikům vybírat si i z talentů, které jim dosud unikaly, protože je prostě nedokázaly napasovat do škatulky „zaměstnanec“, například mezi lidmi s postižením nebo těmi, kteří žijí mimo velká města. V době, kdy se takřka všechna průmyslová odvětví potýkají s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil, je právě tahle strategie nejjednodušším řešením. Je jen na podnicích, jak rychle se na to adaptují.

Vítejte v éře ekonomiky důvěry

Vše výše řečené může být realizováno jen díky ohromné míře důvěry mezi korporáty a jejich dodavateli, mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. S důvěrou souvisí otevřenost a ta přinese celou řadu dosud netušených příležitostí, co se uzavřených okruhů či pracovišť týče. Pokud se všechno povede, budeme v roce 2020 svědky zrození takzvané ekonomiky důvěry.

Podmínkou bude změna současné korporátní mentality. V uzavřených okruzích výrobních a dodavatelských řetězců bude klíčová právě důvěra. Podniky budou důvěřovat dodavatelům, že pro ně zajišťují suroviny z udržitelných zdrojů, současně se budou ke všem svým dodavatelům chovat fér. Zákazníci budou důvěřovat podnikům, že dělají, co mohou, a vyrábějí a dodávají své produkty na trh udržitelným a šetrným způsobem. Že nezůstávají jen u slov a u slibů.

Co se vztahu zaměstnavatel–zaměstnanec týče, Microsoft nedávno v Japonsku testoval čtyřdenní pracovní týden a výsledkem prý byla vyšší produktivita práce. Pro korporáty to představuje jasné sdělení, že by namísto modelu, který staví na času stráveném v práci, měly aplikovat model, který staví na výsledcích. Člověk se pak víc soustřeďuje na to, co dělá, než na to, co ještě musí stihnout udělat. Klíčová je i v tomto ohledu důvěra, přesněji důvěra zaměstnavatele, že zaměstnanec svůj úkol dotáhne do konce. Pokud ano, měl by za to pak být i náležitě odměněn.

Model uzavřených okruhů se může na první pohled jevit jen jako další z řady zbožných přání, ale pokud se zavede do praxe, může mít velmi konkrétní a zásadní dopady. Ukázat to může už letošní rok.