Finové budou možná dostávat od státu peníze prostě za to, že jsou Finové. Finská vláda pracuje na návrhu zrušení sociálních dávek, které by nahradila vyplácením univerzální částky 800 eur (asi 20 tisíc korun) pro všechny své dospělé občany. Částku by si tak na účet připsali svorně všichni dospělí Finové, ať už pracují, nepracují či studují nebo a i nehledě na to, kolik vydělávají.
Konečnou verzi svého plánu tzv. základního nepodmíněného příjmu se vláda chystá představit v listopadu příštího roku. Podobné projekty už proběhly nebo se chystají i jinde, ale ve Finsku se těší nezvyklé podpoře ze strany veřejnosti. Podle průzkumu finského Ústavu sociálního zabezpečení KELA má návrh mezi občany takřka 70% podporu.
Na první pohled se to může zdát jako paradox, ale cílem plánu je bojovat s nezaměstnaností, která je ve Finsku momentálně při 9,53 procentech nejvyšší za 15 let. Zaručený základní příjem by měl Finy motivovat k tomu, aby se chopili i hůře placených zaměstnání na částečný úvazek – to, co by si v nich vydělali, by byl jednoduše bonus ke státem garantované univerzální dávce. Aktuálně mají totiž lidé, kteří ve Finsku pracují na částečný úvazek nárok na nižší dávky, což pro ně může ve finále znamenat nižší celkový příjem, než kdyby takovou práci neměli.
Univerzální příjem v praxi od ledna spustí na zkoušku i nizozemské město Utrecht, které na přípravě zkušebního projektu spolupracovalo s Utrechtskou univerzitou. V rámci experimentu bude 300 účastníků rozděleno do čtyř různých skupin a budou dostávat různě vysoké příjmy, jedna z nich bude pobírat univerzální dávky nehledě na to, jestli si její členové najdou práci, nebo ne. Kontrolní skupině pak budou dávky i nadále vypláceny podle současně platných zákonů.
Na rozdíl od plánovaného finského návrhu se bude nizozemský projekt vztahovat jen na lidi, kteří už dávky pobírají. Finsko se naopak chystá částku vyplácet všem. Takový systém vyzkoušeli v letech 1974—1979 v kanadském městě Dauphin v provincii Manitoba. Projekt Minocme garantoval všem obyvatelům města příspěvek ve velikosti závislé na jejich příjmu. Experiment ale skončil ve chvíli, kdy se v Manitobě změnila vláda a k jeho vyhodnocení se už nikdo neměl.
Po letech se k němu vrátila až ekonomka z Manitobské univerzity Evelyn L. Forget a vypracovala studii The town with no poverty, z níž mimo jiné vyplývá, že v průběhu experimentů byla u mužů zaznamenána menší pravděpodobnost, že předčasně odejdou ze školy, což mohlo mít, v dlouhodobém horizontu, vliv na příjmy, řekla webu Quartz Forget. Ženy si pro změnu údajně braly delší rodičovskou dovolenou.“ U obyvatel města byla navíc menší šance návštěvy nemocnic nebo jiných zdravotních zařízení, navíc byl u nich propad ve stížnostech na psychické zdraví, což snížilo náklady, dodala Forget.
Švýcaři se k návrhu na tamní systém vyplácení plošného příjmu vyjádří příští rok v referendu. Když v roce 2013 představila Švýcarská občanská iniciativa záměr referendum uskutečnit, komentoval ji člen parlamentní pravicové Švýcarské lidové strany Luzi Stamm takto: „Rozhodně to nemůže fungovat v zemi jako je Švýcarsko, v zemi, která je bohatá a má otevřené hranice,“ uvedl tehdy pro BBC.
I levicový ekonom a člen parlamentní sociální demokracie Rudolf Strahm byl skeptický. Zavedení systému univerzálních dávek by prý mohlo ohrozit „jako-švýcarské-hodinky-šlapající“ ekonomiku země: „Mladí pak nebudou mít motivaci studovat nebo naučit se řemeslu.“ Studie Forget přitom prokázala, že v důsledku experimentu v Kanadě naopak méně lidí předčasně odcházelo ze školy.
Finský návrh by mohl zjednodušit byrokracii, která se s vyplácením dávek pojí. Nebylo by to však zadarmo, podle propočtů Quartzu by vyplácení dávek v plánované výši Finsko stálo ročně 46,7 miliard euro.
Další kritika je směřovaná na to, že některým lidem – těm potřebným – by plán,ačkoli ho vláda ještě nepředstavila, mohl ve skutečnosti ublížit. Ti, kteří dnes těží z přídavků na bydlení nebo dostávají invalidní důchod, by si údajně pohoršili, jednoduše kvůli tomu, že by se tyto příspěvky šeskrtaly. A vzhledem k tomu, že plán počítá s univerzálními dávkami pro dospělé, matka-samoživitelka se třemi dětmi by dostala stejnou částku jako její bezdětný soused s prací na částečný úvazek. Nabízí se tedy otázka, zda je fér podporovat stejnou měrou lidi, kteří si nežijí špatně a ty, kteří obracejí každou korunu.
