Tadeáši Kriebelovi je třiadvacet, studuje Matematicko-fyzikální fakultu UK a hraje světovou třídu v šachu. Jeden z nejlepších hráčů své generace se umístil v našem aktuálním žebříčku 30 pod 30 i proto, že loni zvítězil v Brazílii na akademickém mistrovství světa, kde dosáhl svého zatím největšího úspěchu. Stejně jako se umí ponořit do šachu a programování, je také vášnivým čtenářem. Tohle je kniha, která mu pomáhá naladit se na správnou vlnu, když se mu zrovna moc nedaří.
Co? Truman Capote: Snídaně u Tiffanyho.
Proč? „Na rozdíl od filmu, který je mimochodem také výborný, má kniha úplně opačný konec a není to happy end. Přiznám se, že jsem obecně zavilý fanoušek fantasy, ale tato knížka na mém žebříčku soutěží i s těmi nejepičtějšími bichlemi a četl jsem ji už několikrát. Často se mi stává, že se na něco trochu iracionálně upnu (a nemusí to být Holly Golightly ani Audrey Hepburn), nehledě na spoustu varovných znamení.
To se dá vztáhnout nejen na běžné životní situace, ale i na šachovou partii. Mnohahodinové vysedávání za dřevěnou šachovnicí s figurkami má v sobě jistý prvek iracionálního bláznovství a často se ženete za přeludem, který je ve skutečnosti nereálný.
Ačkoli Snídaně u Tiffanyho končí právě neúspěchem a probuzením do reality, je napsána tak hezky, že máte pocit, že ta cesta růžovou zahradou provoněná nadějí za to stála. Právě proto mi mnohokrát pomohla vzpamatovat se z neúspěchu a naladit se zase na tu správnou vlnu.“
Kdy? „Poprvé asi před osmi lety a naposledy dva roky zpátky. Asi bych měl zase zabrousit do knihovničky.“
Co konkrétně? „Vždy mě uhrane její styl. Na docela malém prostoru je kniha nesmírně hravá, nápaditá a zároveň psaná trochu hořkosladkým perem. Spíše než o příběh tady jde o atmosféru.“
Jak? „V drtivé většině analogově v papírové formě. Můj problém je, že jakmile začnu něco zajímavého číst, nedokážu se odtrhnout a potom čtu vleže, vestoje, ve dne i v noci. Kritické jsou dny po Vánocích či narozeninách, kdy se četba nahromadí a nedá se dělat nic jiného než se jí prokousat. Po zbytek roku jsem naštěstí schopen fungovat normálněji.“
