Aktuální vydání magazínu Forbes

Samotář vyrábí neobvyklé hodinky a zakázky má na čtyři roky dopředu

Pošli to dál

Najdete ho kousek od Ostravy, ve vesnici Slatina u Bílovce, a když budete mít štěstí, zhotoví vám hodinky, které už nikdo další mít nebude. Ondřej Berkus ale paradoxně není vyučený hodinář. Co umí, se naučil sám metodou pokus-omyl a z podivného koníčku se postupně stal byznys, který funguje i bez reklamy a webových stránek.

„Potřeboval jsem hodinky, ale takové, jaké jsem chtěl, jsem nikde nesehnal. Načetl jsem si různé články a knížky a rozhodl jsem se, že to zkusím sám, nikoho jsem se na nic neptal,“ říká muž, který v Česku jako první zvládl vytvořit hodinky s vlastním tourbillonem a věčným kalendářem.

Čtěte také: Luxusní recyklace. Česká pera vznikají z ebenu nebo dva tisíce let starého dubu

Na 120 let starém statku pracuje ručně, a proto mu výroba jednoho kusu může zabrat i půl roku. To je také důvod, proč má jeho hodinky jen asi 25 lidí a on má čekací listinu plnou na čtyři roky dopředu.

„Mohl bych dělat víc, ale já chci hlavně dělat líp. Kdybych chtěl dělat víc a líp, musel bych přibrat kolegy, ale to už by pak nebyly hodinky od Ondřeje Berkuse,“ vysvětluje samouk, proč nerozjede větší výrobu. Co dokáže, ho uspokojuje, a co vydělá, mu stačí.

Navíc je víc než zřejmé, že se dvaatřicetiletý hodinář o okolní svět příliš nezajímá a nejlépe mu je v malé dílně, ze které od pracovního stolu vidí do maštale na tři koně, kteří jsou vedle hodinek jeho druhou velkou vášní. Pokud chcete jeho hodinky, musíte na něj sehnat kontakt a přijet až sem. Okolní svět o něm ale začíná mluvit čím dál víc.

Hodinářskou obec uchvátil, když vyrobil zmíněné hodinky s tourbillonem a věčným kalendářem. To jsou už sice existující mechanismy, zatím on jediný se ale do nich v tuzemsku odvážil pustit a vysloužil si tím rostoucí počet pozvání na nejrůznější hodinářské veletrhy.

„Tourbillon je otočné uchycení krokového ústrojí, které vyrovnává vliv gravitace na přesnost chodu hodinek a průměruje odchylky v jednotlivých polohách. Hodinky s věčným kalendářem v sobě zase mají mechanický počítač, který zajistí to, že datum automaticky přeskočí z posledního dne měsíce na první den měsíce následujícího,“ vysvětluje nedostudovaný právník, který hodinkami žije už osm let. 

Když si jeho výtvory vezmete do ruky, překvapí vás jejich tíha. Poznávacím znamením je ale i damašková ocel a průhledná zadní strana. Berkus už ale hodinky vyráběl i z mamutoviny, perleti, meteoritu nebo dinosauřího trusu.

Jejich cenu zásadně neříká a jen šalamounsky napovídá, že tam, kde srovnatelné hodinky švýcarských značek začínají, on končí.

zadní strana hodinek

Spolupráce s Ondřejem Berkusem ale nemusí být vždy jednoduchá, jak otevřeně přiznává, hodinky a vlastní uspokojení z odvedené práce jsou u něj na prvním místě. A zákazníci to musí přijmout.

„Loni jsem například odmítl jednoho vysoce postaveného manažera v investiční firmě. Byl to člověk, který měl spoustu peněz a byl zvyklý, že může mít úplně všechno. Hodinky si navrhl přesně do detailů a vše muselo být podle jeho představ a nedal si vysvětlit, že to, co si vymyslel, nebude vypadat dobře,“ popisuje. „Do toho přišla paní, která chtěla hodinky pro svého manžela s tím, že se jí líbí jedny moje hodinky a že by chtěla podobné, ale decentnější. Tak jsem jí dal přednost, protože mě nechala tvořit.“

Aby mohl každé hodinky přivést k dokonalosti, vyrábí maximálně pět kusů ročně, příští rok se ale pustí jen do dvou exemplářů. Chce totiž stvořit svůj masterpiece – téměř božské hodinky, které budou mít kromě věčného kalendáře a tourbillonu také odbíjení. To by mělo stejně jako hodiny u nich na vesnickém kostele každou hodinu odbít aktuální čas a každou půlhodinu jednou cinknout. 

Čtěte také