Je to jako pohled do budoucnosti. To, co Česko a český byznys čeká, až povolí nejpřísnější karanténní opatření a život se opět začne vracet do „normálu“, prožívá Čína právě teď.
Na vlastní kůži to zažívá i Čech Jan Smejkal, který dlouhodobě žije na jihu Číny ve městě Šen-čen, kde sídlí největší čínské technologické firmy v čele s Tencentem a Huaweiem. Jan pomáhá evropským podnikatelům uspět na čínském trhu, a proto jsme ho oslovili, aby pro Forbes popsal, jak se čínské firmy adaptovaly na novou situaci a jak je epidemie změnila.
Jeden ze základních problémů, který se dotkl snad úplně všech, byl spojený se zásobováním a nákupem potravin. Do Číny jsem se vrátil v pondělí 3. února, tedy v době, kdy už byla celá řada čínských měst hermeticky uzavřená a v ulicích patnáctimilionového Šen-čenu nebyla skoro ani noha.
Provincie Kuang-tung, do které Šen-čen patří, je z velké časti závislá na migrujících pracovnících z celé Číny, stejně jako koronavirem nejpostiženější provincie Chu-pej. Značně omezený pohyb osob ve spojení s dobrovolnou i povinnou domácí karanténou zapříčinil, že většina tradičních i čistě „online“ supermarketů nebyla schopná doručovat ten samý den, i když jim to za normálních podmínek trvá méně než jednu hodinu.
Řešení? Spolupráce a sdílení pracovních sil
Jako první s ním přišla Hema, obdoba českého Rohlík.cz vlastněná Alibabou. Firma se domluvila s majiteli těžce zasažených restauračních a retailových řetězců a podepsala krátkodobé smlouvy s jejich nevyužitými zaměstnanci.
Novou pracovní sílu vyškolila po pracovní i bezpečnostní stránce a v průběhu několika dnů byla opět schopna zajistit více dodávek, a pomoci tak v megaměstech jako Šen-čen zajistit vcelku normální chod.
Noční pohled na rozzářený Šen-čen
Podniky zajišťující rozvoz jídel z restaurací (například Meituan-Dianping) či dovoz potravin (již zmiňovaná Hema) nejenže musely zajistit bezpečnost na pracovišti, ale stejně tak i při předání koncovému zákazníkovi.
Ze dne na den každá budova či místní komunita v Šen-čenu omezila vstup pouze na jeden hlavní vchod. U tohoto vchodu byl vyhrazen prostor pro doručené balíky a tašky s potravinami.
Kurýři mají i dnes vstup do objektu zakázán, a pokud si chcete zboží vyzvednout, vrátný si vás zapíše i s vaší aktuálně naměřenou teplotou. Návštěvám je vstup zakázán striktně – dovnitř mohou jen ti, kdo jsou na adrese zaregistrováni.
Restaurace, které si uměly zajistit rozvoz, ať už na vlastní pěst, nebo skrze jednoho ze zprostředkovatelů, fungovaly v zásadě nonstop. Zbytek po opětovném otevření umožňoval pouze jídlo s sebou či sezení na venkovní zahrádce.
Už dnes víme, že na některé z podnikatelů ve službách/retailu měl COVID-19 a s ním spojený propad tržeb i o více než 80 procent devastační účinek. Někteří žádají o nízkoúrokové půjčky, jiní doufají, že obdrží vládní pomoc, a ostatní už zavřeli nebo hledají kreativní cesty, jak si zákazníky udržet.
Starbucks plánuje otevřít všechny prodejny (mimo Chu-pej) ke konci března. Prodejny Applu už jsou z velké části znovu otevřené a například Ikea měla v plánu uvést do provozu alespoň 50 procent svých čínských obchodů.
Práce z domova
Valná většina lidí v Číně začala pracovat z domova hned po skončení čínského Nového roku, který byl oficiálně o týden prodloužen. Některé čínské technologické firmy, se kterými pracuji, mi sdělily, že byly již zkraje února na 100 procentech. Jediný rozdíl byl ten, že lidé pracovali z domova či ze zahraničí.
Experti se shodují, že jedním z hlavních důvodů, proč se Číně podařilo šíření koronaviru poměrně rychle zabránit, byla dobrovolná karanténa: lidé zůstávali doma a nevycházeli, pokud to nebylo nezbytně nutné. Firmy jako Tencent, Alibaba, Baidu, ByteDance a další neváhaly a ještě pár dní před koncem čínského Nového roku vyhlásily dvou- až třítýdenní home office. Šly tak příkladem a nastartovaly velmi důležitý trend.
Vznikl tak celosvětově největší home office experiment. V podstatě přes noc desítky a stovky milionů lidí začaly používat aplikace umožňující skupinové videohovory, livestreaming, sdílení a spolupráci při tvorbě dokumentů. Velcí provozovatelé tyto služby nabídli zdarma a menší firmy jako Zoom či další startupy zažily neskutečný nárůst tržeb a aktivních uživatelů.
Digitální nomádství nebo home office nejsou v Číně zrovna běžné, a tak aktuální situace pomáhá osvětě. Obecně však osobní setkání neztratí na své důležitosti. Již od minulého týdne dostávám od čínských firem pozvánky na mítinky, abychom mohli pokročit v práci na společných projektech.
Jan Smejkal na startupové konferenci před dvěma lety
Pokud se nic zásadního nestane, dovedu si představit, že následující týden se vše pomalu začne vracet do normálu. Alespoň tedy v Šen-čenu.
Online výuka
Pandemie se dotkla nejenom pracující části obyvatelstva, ale také studentů. Ze dne na den se výuka přesunula do onlinu. Jen pár dní po skončení prodlouženého čínského Nového roku Alibaba oznámil, že 50 milionů studentů a 600 tisíc učitelů využilo jeho služeb pro organizaci online výuky hned v první oficiální den školy.
Aplikace DingTalk, kterou studenti a učitelé v Číně ve velkém používají, se stala obětním beránkem nového trendu online výuky. Studentům došlo, že pokud aplikaci udělí dostatečný počet jednohvězdičkových hodnocení, může být z App Storu stažena. Celkový rating aplikace DingTalk se přes noc propadl z 4,9 na 1,4.
Zrušené konference a společenské akce
Díky již výše zmíněnému celostátnímu home officu došlo k dočasnému zrušení všech konferencí a společenských akcí. I ty se však přesunuly do onlinu.
Někteří se rozhodli využít zmiňovaných služeb typu DingTalku nebo Zoomu, jiní začali více experimentovat s živým streamováním (Douyin/TikTok). Výjimky dokonce zainvestovaly do tvorby svých vlastních platforem jen pro své konkrétní účely.
Docela velký zájem je nyní v Číně i o VR konference a virtuální realitu jako takovou. Pozorně sleduji čínského prezidenta společnosti HTC, který v posledním měsíci promoval už dvě velké VR konference.
Tento typ akcí se zrušení obávat nemusí. Myslím, že můžeme očekávat jejich narůst nejenom v Číně.
Návrat do normálu
Organizovaný návrat začal v pondělí 24. února. Některé firmy poslaly většinu zaměstnanců zpět do kanceláří, další zavedly tzv. práci na směny: půlka zaměstnanců pracuje z domova a druhá půlka je v kanceláři, přičemž následující týden se pořadí prohodí. Omezí se tím kontakt na pracovišti.
I dnes, pokud chcete jít nakoupit do supermarketu, musíte mít nasazenou roušku, a pokud máte teplotu, dovnitř vás nepustí. Využívá se měření buď klasickým dálkovým teploměrem, případně novou kamerovou technologií uzpůsobenou pro tyto účely – s tou se lze setkat jak v supermarketech, tak na letištích či v dalších rozlehlých veřejných plochách.
Taxikáři a řidiči DiDi (místní forma ridesharingu) vás mohou odmítnout v případě, že nemáte roušku, a někteří si do auta pořídili i plastovou zábranu.
Podmínkou, abyste mohli svůj byznys nebo kancelář nyní v Číně znovu otevřít, jsou dvě roušky na zaměstnance denně, dezinfekční prostředky pro pravidelné čištění veřejných a kuchyňských prostor, teploměry a také absolvování přísných a pravidelných kontrol.
Kdo zaváhal, musel čekat a možná ještě i teď čeká na povolení od místního úřadu…
Autor je zakladatel konzultační společnosti YCG&Co, která pomáhá firmám uspět na čínském trhu. Jana Smejkala najdete na Instagramu, případně na jeho webových stránkách.
