„Včera večer mi volal Tomáš Čupr, který má u nás investici, zda bych mu uměl ušít roušky pro zaměstnance, kteří zavážejí objednávky,“ říká mi do telefonu Jakub Lohniský, majitel oděvní značky Le Premier. Lohniský postavil svůj byznys na tom, že učí české muže, jak se oblékat. Tržby jeho byznysu loni překonaly 110 milionů.
Místo košilí na míru se dnes šičky v prostějovské dílně Le Premier pustily do roušek. Lohniský odhaduje, že z exkluzivní stoprocentní bavlny jich dnes zvládnou ušít tak 250. „Teď se nám podařilo získat nějaké stuhy na vázání, což by mohlo zítra výkonnost zvýšit na dvojnásobek,“ míní podnikatel.
Le Premier spadl ze dne na den na pět procent běžného obratu. „Něco málo se prodá online, ale náš byznys stojí na osobním servisu v obchodech, kde zákazníkům vezmeme míry,“ konstatuje Lohniský, který měl touto dobou profitovat z najíždějící svatební sezony, v jeho segmentu obchodním vrcholu roku.
V šití roušek přesto nevidí ani krátkodobou příležitost, jak vykrýt ztráty. „Pro Rohlík dodáme potřebné roušky za výrobní náklady, spíš to vnímám tak, že budu mít práci pro naše lidi,“ říká Lohniský s tím, že několik vlastních zaměstnanců už musel propustit. „A nastřelit teď roušky pro distribuci za přemrštěné ceny opravdu nechci,“ dodává.
Akutní nedostatek roušek pro zdravotnický personál v první linii či lidi v sociálních službách strhl lavinu solidarity mezi amatérskými švadlenkami, které se o víkendu začaly houfovat přes sociální sítě a podomácku šít roušky. Facebooková skupina Česko šije roušky za jediný den stmelila přes 13 tisíc členů a počet dobrovolníků a fanoušků rychle roste. A ochota pomáhat se vzedmula i v českém módním průmyslu.
Do charitativních aktivit se zapojují návrháři i menší módní značky. Alžběta Straussová, majitelka brandu Oneday, zareagovala hned včera na výzvu starosty Prahy 7 Jana Čižinského. „Zrovna před týdnem jsem předělávala ateliér a vytřídila tři přepravky zbytků látek,“ říká návrhářka v malé dílně na pražské Letné.
„Tady ty jsou z celtoviny na kabáty, které jsem navrhovala, ještě než jsem založila Oneday,“ zavzpomíná nostalgicky. Straussová odhaduje, že materiál jí vystačí na 500 kusů roušek, které teď se dvěma kolegyněmi šijí od rána do pozdního večera a pak zavážejí na radnici.
Řada dalších návrhářů postuje na svých sociálních sítích nabídku roušek zdarma.
Dokud jim nedojdou zásoby, síly a odhodlání. „Našíváme roušky, které více chrání, když přidáte složený papírový kapesník. Rouška se dá prát. Zkoušela jsem šít klasickou látkovou roušku, ale tato se mi zdá více funkční. Mezi dvěma textiliemi je třímilimetrový molitan,“ píše třeba na svém facebookovém účtu designérka Petra Balvínová z Tiqe.
O víkendu se ale rozjely i ambicióznější projekty: na speciální výrobní lince Technické univerzity Liberec začali spřádat nanotextilii, která poslouží k výrobě ochranných roušek v Libereckém kraji. Nahradit by měla ubrusy z hejtmanského plesu, ze kterých nechal provizorně ušít nedostatkové pomůcky liberecký hejtman Martin Půta.
„Dnes vyrobíme 500 kusů, v dalších dnech bychom měli zvládnout dva tisíce roušek denně,“ neskrývá spokojenost hejtman. „Jedná se zatím o prototyp, který nemá potřebné certifikace Státního zdravotního ústavu, ale nanovlákno by mělo splňovat ochranu FPP2,“ tvrdí Půta.
Naplnit svoji velkorysou čtvrteční nabídku chce i ústecký podnikatel Martin Hausenblas, vedle známého Liftaga i spoluzakladatel firmy na výrobu reklamních textilií Adler Czech. Hausenblas před čtyřmi dny na svém facebookovém účtu zveřejnil nabídku poskytnout státu výrobní kapacity své firmy. Výsledkem by mohly být až dva miliony roušek denně. „Pomoc nabízíme pouze za náklady, bez nároku na jakýkoli zisk,“ uvedl Hausenblas.
Zatím však stále chybí potřebný materiál. „Právě jsem se vrátil ze zasedání odborné expertní skupiny pod vedením rektora ČVUT Petráčka, kde byl přítomný i rektor liberecké Technické univerzity. Prověřujeme a hledáme všechny schůdné možnosti,“ uvedl dnes odpoledne Hausenblas s důrazným apelem, aby lidé okamžitě přestali chodit na ulici bez alespoň improvizované roušky.
„Formuje se skupina podnikatelů, kteří by byli ochotni státu pomoct a darem nakoupit chybějící zdravotnický materiál například v Číně.“
