Tohle je příběh jedné velké filmové lásky, velkých protivenství a (skoro) vítězného boje s větrnými mlýny. Jmenuje se Muž, který zabil Dona Quijota, a i když je neuvěřitelný, nejenže se skutečně stal, ale ještě pořád neskončil.
Když se letos v květnu na filmovém festivalu v Cannes jako závěrečný film promítal Muž, který zabil Dona Quijota režiséra Terryho Gilliama, mnozí si oddechli, že jeho filmová odysea konečně dospěla do cíle.
Tohle přirovnání ale vůči mimořádnou představivostí obdařenému režisérovi snad ani není fér – zatímco bájný Odysseus se do rodné Ithaky vracel 10 let, Terry Gilliam si na vyústění své útrapami stíhané cesty za vysněným projektem počkal téměř 30 roků.
Čtěte také: Z vrcholu na dno. Proč se obvinění na Harveyho Weinsteina sypou právě teď
Po vlastním zpracování příběhu rytíře truchlivé postavy na motivy románu Miguela de Cervantese Gilliam toužil už od roku 1989. Jeho vize však dlouho narážely na možná přízemní, ale zásadní problém – finance. První pokus o natočení se měl jmenovat prostě: Don Quijote, hlavní role měly připadnout Nigelu Hawthorneovi (Quijote) a Dannymu DeVitovi (Sancho Panza).
Ovšem rozpočet, který hollywoodské studio Phoenix Pictures Gilliamovi přidělilo, byl tak nízký, že se rozhodl z projektu vycouvat a věnovat se jinému snímku. Studio ho nahradilo režisérem Fredem Schepisim, vyměnilo i představitele titulních rolí za Johna Cleese, resp. Robina Williamse. Ani to ale nepomohlo a projekt byl v roce 1997 definitivně odpískán.
Gilliam mezitím stihl natočit třeba kultovních 12 opic (1995), Strach a hnus v Las Vegas (1998) a taky nenatočit snímek Defective Detective. V roce 1998 se mu konečně podařilo zajistit dostatek peněz na Dona Quijota, tentokrát mimo Hollywood, který byl na Gilliamův vkus příliš kontrolorský, v Evropě. I když „dostatek“ – přestože byl rozpočet filmu stanoven na 32,1 milionu dolarů a ve své době patřil k nejdražším evropským projektům, podle Gilliama to byla jen polovina potřebných financí.
Jonathan Pryce jako Don Quijote, který se konečně dostal do kin
Natáčet se mělo tentokrát ve Španělsku a dalších evropských lokalitách. Nový scénář, na kterém Gilliam pracoval se scenáristou Tonym Grisonim, se posunul dál od předlohy – k příběhu reklamního agenta Tobyho Grisoniho (pokud vám to jméno připomíná spoluautora scénáře, dáváte dobrý pozor a čtete správně), který se propadne časem do 17. století, kde se setká s Donem Quijotem a ten ho mylně pokládá za Sancha Panzu. Změnil se i název připravovaného snímku na Muž, který zabil Dona Quijota.
Noví byli také herci: v roli Dona Quijota francouzská legenda Jean Rochefort. Podle Gilliama „dokonalý Don Quijote“, kterého hledal dva roky, jenž se kvůli filmu sedm měsíců učil anglicky. V roli Tobyho pak Johnny Depp, Dulcinea připadla Vanesse Paradis.
Tenhle filmařský pokus se zapsal do dějin filmu jako jedna z vůbec nejhorších nočních i denních natáčecích můr. Gilliamovi přinesl proslulost, o kterou pravděpodobně vůbec nestál. Ale dal taky vzniknout skvělému dokumentu Ztracen v La Mancha (2002) filmařů Keitha Fultona and Louise Pepeho, kteří celou anabázi zachytili – byť původně mělo jít o natáčení filmu o filmu, a ne o memento zoufalého boje Gilliama i celého štábu s neuvěřitelnou souhrou náhod a neštěstí.
Během krátkého natáčení, které odstartovalo v září 2000, se postupně pokazilo snad všechno, co mohlo. Nejdřív se ukázalo, že hlavní hvězdy mají tak nabité rozvrhy, že je problém je vůbec dostavit na zkoušku kostýmů, natož společně před kameru. Hned první natáčecí den zničily zvukovou stopu stíhačky přelétávající nad štábem, protože Gilliam si zvolil jako dobrou lokalitu vojenský prostor. Druhý den přišla bouřka, která se rychle zvrhla v potopu a odnesla i část vybavení. Následně se navíc ukázalo, že pojištění nekryje živelní katastrofy – což později vyústilo v několikaletý soudní spor mezi producenty a pojišťovací společností.
Ale ani to nebyl konec trápení. Pátý den přinutila silná bolest Jeana Rocheforta, jinak velmi schopného jezdce, sesednout z koně. Spekulovalo se o prostatě, Rochefort narychlo odcestoval do Paříže na lékařské vyšetření a na plac se už ze zdravotních důvodů nevrátil. Diagnóza: vyhřezlá ploténka. V říjnu 2000 se tak natáčení definitivně zastavilo.
Jestli se Gilliamovi předtím těžce sháněly peníze na produkování jeho verze boje s větrnými mlýny, pověst prokletého filmu producentům peněženky zavřela úplně. Všechny snahy v průběhu dalších let dříve či později skončily ve slepé uličce. Naděje a beznaděj se střídaly jako ve špatném a hlavně hodně dlouhém bijáku.
Zatímco režisér a jeho hrdinská mise zůstávali pořád stejní, všechno ostatní se měnilo. Gilliam s Grisonim opakovaně přepsali scénář. U filmu se střídali producenti i představitelé hlavních rolí. Dona Quijota si během let měl zahrát Robert Duvall, John Hurt či Gilliamův montypythonovský kolega Michael Palin. Sancho Panza Johnny Depp, jehož kariéra mezitím nabrala hvězdné obrátky, se kvůli přeplněnému rozvrhu vzdal Tobyho a na jeho místo nastoupil Ewan McGregor a pak i Jack O’Connell.
Čtěte také: Iron Man i Forrest Gump. Tohle jsou nejbohatší filmové postavy
Gilliam přitom v různých médiích stále opakoval, že na filmu pracuje a že ho jednou určitě dokončí. Už už se k natáčení schylovalo v roce 2015, ovšem tentokrát se mu do cesty postavila rakovina slinivky Johna Hurta – podlehl jí v lednu 2017 a jen o několik měsíců později zemřel také první Don Quijote Jean Rochefort.
Věci se konečně zase pohnuly v roce 2016, kdy do hry o přežití Dona Quijota vstoupil portugalský producent Paulo Branco. Ač se z něj postupně vyklubal drsný manipulátor, který se snažil celý projekt ovládnout, nedodal slíbené finance, a pokoušel se dokonce úplně vyštípat Michaela Palina z celého projektu, Gilliam se tentokrát prostě nedal. Ještě jednou našel nové producenty a pokračoval v přípravách na natáčení.
Palin sice nakonec opravdu odešel, ale nový – a poslední – Quijote se našel v Jonathanu Pryceovi, který už v Gilliamových filmech hrál mnohokrát předtím. Za všechny stačí zmínit třeba kultovní Brazil z roku 1985. Tobyho/Sanchi se ujal Adam Driver, který minimálně účesem připomíná původního Sanchu Johnnyho Deppa, dalších postav se ujaly Olga Kurylenko, Joana Ribeiro a Stellan Skarsgard.
Adam Driver jako Toby/Sancho (vlevo) a Jonathan Pryce v Muži, který zabil Dona Quijota
Gilliam snad po milionté přepsal scénář a zakomponoval do něj vlastní zkušenosti s tím, jak filmy „ničí lidi“. Zmizelo cestování časem, Toby se tentokrát jako současný reklamní režisér vrací do míst, kde kdysi ještě plný ideálů natočil svůj studentský film o Donu Quijotovi. Poznává, jak jeho filmování zasáhlo do života místních lidí – jeho herců, a sám se postupně propadá do bizarních situací a přeludů, kdy už není jasné, co je skutečnost a co fikce.
A stal se malý filmový zázrak. V březnu 2017 – poprvé od předešlého pokusu z roku 2000 – se skutečně začalo natáčet a 4. června 2017 Gilliam, který se celou dobu děsil, co se ještě přihodí, oznámil, že je filmování dokončeno.
Že následné měsíce práce na postprodukci klidné nebyly, snad ani nikoho nepřekvapí. Producent Paulo Branco totiž po celou dobu tvrdil (a stále tvrdí), že je to on, kdo vlastní práva na Gilliamův film, a tudíž je veškerá práce na filmu ilegální. Gilliam se smlouvu snažil opakovaně anulovat u soudu, vždy neúspěšně. Branco se zase pokoušel zablokovat promítání Dona Quijota v Cannes, ale nakonec neuspěl. Celá aféra stále ještě není úplně uzavřená a vypadá to, že Gilliam bude muset zaplatit Brancovi minimálně nějaké vyrovnání.
V květnu navíc společnost Amazon Studios, která film spoluprodukovala, odstoupila od jeho distribuce v USA. Prozatím se tak snaží dobývat aspoň evropská kina a festivaly, na filmový festival v Karlových Varech ho Gilliam přijel představit osobně v doprovodu Joany Ribeiro. Jeho rytířská pouť s Donem Quijotem ještě není u konce. I kdyby nic jiného, svůj sen si vyvzdoroval proti všem kletbám.
