V posledních letech čelí producenti ropy, zemního plynu a uhlí stále sílícím snahám o snižování závislosti na fosilních palivech. Vedle růstu obnovitelných zdrojů nyní k jejich definitivnímu ústupu přispívá také pokles světové spotřeby v souvislosti s pandemií koronaviru.
Přestože celková světová spotřeba uhlí nepřestává pomalu růst, v rozvinutých zemích již dosáhla svého vrcholu a postupný ústup uhlí ze scény je již zřetelně patrný. Podle publikace 2020 BP Statistical Review of World Energy poklesla jeho spotřeba v USA za poslední dekádu téměř o 40 procent a Evropská unie zaznamenala pokles 27procentní.
Hlavními důvody jsou jednak konkurence levného zemního plynu vlivem zvýšení produkce břidlicového plynu v USA, jednak nárůst kapacity obnovitelných zdrojů, podporovaný právními předpisy s nástroji na omezování emisí oxidu uhličitého. Není překvapením, že uhelný průmysl v posledním desetiletí trpí finančním stresem, stejně jako průmysl ropný nebo plynárenský. I přes silný růst poptávky ceny ropy a zemního plynu v posledních letech klesly o více než 50 procent.
Kromě problému nadměrné nabídky čelil průmysl fosilních paliv negativnímu veřejnému obrazu. Již před pandemií covidu-19 šlo o odvětví na ústupu, pro které bylo čím dál těžší lákat nové investory. Zdálo se však pravděpodobné, že fosilní paliva budou hrát důležitou roli v energetice ještě mnoho let, než obnovitelné zdroje energie a elektrická vozidla postupně zúží jejich prostor.
Pandemie koronaviru však tyto prognózy změnila. V jejích počátečních stadiích došlo ke zpomalení čínské ekonomiky, největšího výrobce i spotřebitele uhlí na světě, což se rychle projevilo poklesem poptávky po fosilních palivech. Hned při prvních signálech se OPEC pokusila o dohodu s Ruskem na snížení produkce ropy. Rozhovory však selhaly a následná cenová válka mezi Saúdskou Arábií a Ruskem vedla ke zhroucení cen.
Po rozšíření koronaviru do dalších zemí a zavedení karantén poklesly ceny ropy až do záporných hodnot, což se nikdy předtím v tak velkém měřítku nestalo. Po uzavření mnoha firem lidé přestali cestovat nebo dojíždět, čímž došlo k poklesu poptávky po energiích, následovanému bouřlivým poklesem poptávky po fosilních palivech.
Celosvětová poptávka po ropě meziročně poklesla až o 30 milionů barelů denně, stejně tak poklesla i poptávka po plynu a uhlí. Dokonce došlo i k poklesu doposud rostoucí poptávky po zkapalněném zemním plynu (LNG), jehož náklady směřující do Asie musely být přesměrovány do Evropy, čímž ještě zvýšily tamní přebytek nabídky.
Něco si přejte, padají fosilní paliva (nahoře ropa, dole uhlí). | Repro Markets Insider
Sektor obnovitelných zdrojů krize rovněž zasáhla, avšak menší silou, a proto by mohla urychlit přechod k čisté energii. Dlouhodobá poptávka po obnovitelných zdrojích stoupá a zároveň průmyslová cena elektřiny z obnovitelných zdrojů v posledních letech neustále klesá. Investiční klima pro fosilní paliva se bude nadále zhoršovat a firmy pracující v tomto odvětví nebudou schopny přilákat kapitál na nové investice ani v zotavující se ekonomice.
Bariérou nejen pro obnovitelné zdroje, ale i pro jádro, které je dnes nejrozšířenějším nízkoemisním zdrojem elektřiny, je míra současných investic do fosilních paliv. Producenti tradičních zdrojů výroby elektrické energie se svých pozic nevzdají bez boje.
Jak tento konflikt vypadá v praxi, je vidět v Litvě, kde byl s cílem snížit závislost země na ruském plynu v roce 2014 postaven nový námořní terminál pro zkapalněný zemní plyn. Klaipėda Terminal však nebyl nikdy ziskový a do dnešního dne je využívána jen menší část jeho cílové kapacity – vysokou průběžnou údržbu hradí v ceně plynu litevští spotřebitelé. Aby Klaipėda minimalizovala své ztráty, přijímá dodávky LNG z Ruska.
Problém je částečně způsobený tím, že tržní cena LNG byla na nízké úrovni již před koronavirovou krizí. V roce 2015, kdy byl terminál uveden do provozu, došlo k poklesu cen na nižší úroveň, než kterou Litva hradila společnosti Statoil. Aby stát pokryl své ztráty z prodeje plynu, byl nucen vybírat vysoké poplatky za využití terminálu. V souvislosti s pandemií, kvůli které zkolabovaly ceny fosilních paliv, poplatky dále stoupají, aniž by terminál přispíval k energetické soběstačnosti Litvy.
Vysoké investice do LNG jsou považovány za jeden z hlavních faktorů, proč Litva vede kampaň proti stavbě jaderné elektrárny v Astravecu v sousedním Bělorusku. Vedle neustálého zpochybňování bezpečnosti elektrárny přijala Litva zákony zakazující nákup energie z Běloruska poté, co bude elektrárna uvedena do provozu. Litva navíc agresivně lobbuje v Bruselu a okolních zemích regionu za úplný bojkot dovozu elektřiny z Běloruska.
Jaderná energie je přitom jedním ze způsobů, jak zajistit výrobu dostatečného množství energie při současné minimalizaci uhlíkové stopy a ostatních nepříznivých dopadů na životní prostředí. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že ke splnění cílů světové udržitelnosti je třeba zdvojnásobit současnou rychlost růstu jaderné kapacity, která činí 10–12 gigawattů elektřiny (GWe) ročně.
Nepochybnou předností fosilních paliv je, že umožňují vyprodukovat více energie za méně času, snadno se skladují a náklady na jejich těžbu jsou přijatelné. V období postupného a zároveň nevyhnutelného přechodu na výrobu čisté energie je proto důležité zaměřit se na zajištění stability energetické sítě – a také na to, aby byl přechod na nízkouhlíkovou budoucnost sám o sobě udržitelný.
