Po
přistání na většině tvrdých povrchů mohou žít viry –
včetně toho, který nyní sužuje planetu – čtyři až pět dnů.
Po přistání na povrchu z mědi či z její slitiny ovšem zemřou
během několika minut. Ano, možná nastal čas přivést tento
zčásti zmizelý materiál masově zpět.
O prospěšnosti mědi byly přesvědčeny již starověké
civilizace. V Číně byla nazývána „qi“, symbol zdraví,
Egypťané jí říkali „akhn“, symbol věčného života.
Později, během průmyslové revoluce v 19. století, se měď stala
velmi populárním materiálem, postupně však byla vytlačena
elegantnější a často také levnější alternativou.
„Když ale při renovaci starých budov chtějí majitelé
odstranit měděné armatury, říkám jim: Za žádnou cenu to
nedělejte – je to to nejlepší, co v těch budovách máte,“
citoval web fastcompany.com profesora Billa Keevila z univerzity v
Southamptonu, který je přesvědčen o užitečnosti tohoto
ušlechtilého kovu.
Keevil má na mysli právě zdravotní hledisko: podle něj je měď doslova zabijákem virů, protože ty se na ní rozpadnou. Britský profesor věří, že je čas vrátit měď do veřejné dopravy, lidských obydlí, a zejména do zdravotnických budov. Pochopitelně je nyní pozdě přemýšlet o tom ve spojitosti s COVID-19, rozhodně o tom ale není pozdě přemýšlet s ohledem na případnou další pandemii.
Vědec ze Southamptonu přitom není první, kdo na doslova nezdravý úbytek mědi upozorňoval. Už v roce 1983 kritizoval lékařský expert Phyllis J. Kuhn vytlačování mědi z nemocnic nerezovou ocelí. Estetika zdravotnických zařízení se sice zvedla, absurdně však na úkor primárního smyslu těchto zařízení, tedy péče o zdraví.
„Zatímco zářící nerezová ocel velmi špatně eliminuje růst škodlivých bakterií, poškrábaná mosaz, tedy slitina tvořená 67 procenty mědi a 33 procenty zinku, tyto bakterie nekompromisně ničí,“ uvedl Kuhn. A doporučil: „Probíhá-li rekonstrukce vaší nemocnice, zkuste v ní ponechat nebo obnovit mosaz. Pokud jste přesto použili ocel, ujistěte se, že je denně dezinfikována.“
O 10 let později Keevil potvrdil Kuhnův výzkum laboratorně: vystavil měď ataku některých z nejobávanějších patogenů a prokázal, že je účinně ničí. Stejně tvrdě umí materiál zatočit i s viry; vědec to v roce 2015 dokonce demonstroval na předchůdci COVID-19, koronaviru 229E. „U takto zničených virů navíc neexistuje šance na mutaci,“ dodal Keevil.
Ve stejném roce porovnávali jiní vědci míru infekce v amerických nemocnicích a zjistili, že v těch, v nichž byly použity slitiny mědi, byla snížena míra infekce o 58 procent. K podobně působivým číslům se dobrala i studie provedená na pediatrické jednotce intenzivní péče v roce 2016.
Ke všemu v současnosti odpadá i argument, že měď nevypadá hezky: je registrováno už 400 jejích slitin, přičemž kupříkladu ta, kdy je do mědi přidáván nikl, zahubí viry jako mosaz a nepůsobí jako ošklivá stará trubka. Vzhledově se blíží právě nerezové oceli.
Měď je sice vždy dražší než hliník a plasty a je zpravidla i dražší než ocel, přesto jsou zvýšené náklady na její znovuzavedení relativní. Protože boj s infekcemi vyjde podle fastcompany na 45 miliard dolarů ročně (nemluvě o 90 tisících obětí), byly by eventuální výdaje na renesanci prospěšného kovu zanedbatelné.
18. 3. 20203 min
Filip Saiver
redaktor Forbes Česko
Ve Forbesu od ledna 2020, novinářem od roku 1994. Baví jej hledat velké příběhy i tam, kde zdánlivě nejsou. Věří totiž, že velké příběhy jsou všude.