skip to main content

Svět čte poezii, čtěte ji taky. Nerýmuje se, zato vás donutí přemýšlet

3 minuty čtení

Zprávu o tom, jak dramaticky loni stouply v anglosaském světě prodeje básnických sbírek, by o několik sezon dřív čekal málokdo. Přitom se ale nabízí hned několik důvodů, proč něco takového muselo přijít.

Tento menšinový žánr pro pozorné čtenáře totiž poměrně dobře odpovídá éře, kdy už opadlo prvotní nadšení ze sociálních sítí a nastala doba, která si žádá alespoň občasné usebrání, zamyšlení, nebo dokonce meditaci. Přinesla třeba rozhodování o tom, zda je lepší strávit přestávku mezi schůzkami se sluchátky na uších a uhrazeným předplatným k mindfulness aplikaci, nebo raději s otevřenou sbírkou básní. Výsledek by totiž mohl být velmi podobný.

Dobrá báseň dokáže čtenáře pohltit a dovést ho citlivou prací s jazykem ke značným myšlenkovým skokům. Nebo mu jen nabídnout jiný úhel pohledu. Případně ho donutit, aby se pro změnu zaměřil nikoli na vývoj světových trhů a rozpracované zakázky, ale kupříkladu na to, co se může odehrávat pod odvaleným kamenem ve všední den dopoledne.

Současné mohutné prodeje básnických knih táhne vlna instagramových „básnířek“ a  „básníků“ v čele s indicko-kanadskou autorkou Rupi Kaur. Jejich texty jsou dobře srozumitelné a zpravidla se vejdou nejen do jediného postu, ale často i do jedné, nanejvýš dvou vět. Vycházejí už také v češtině a k tvorbě inspirují mladé tvůrce u nás. Svou závažností bohužel obvykle nepřesahují texty popových hitů.

Ti, kteří to se čtením myslí o něco vážněji, ale pořád mají z čeho vybírat, protože kvalitní a chytré poezie u nás vychází dost.

Jan Škrob, Reál (Malvern)

Za svou prvotinu si vysloužil nominaci na cenu Magnesia Litera, a než stačil vydat druhou knihu, obdržel (spolu s německým básníkem Bastianem Schneiderem) prestižní Drážďanskou cenu lyriky. V Reálu se zabývá napětím mezi skutečností a fikcí, rozbíjí stěny mezi různými světy skutečnými a neskutečnými tam, kde toto rozdělení přestává dávat smysl. Boj proti katastrofě, vzpoura proti dystopii dneška a básnická imaginace jako zbraň a cesta k osvobození.

Kamil Bouška, Inventura (Fra)

Ve své třetí sbírce si Kamil Bouška přichystal pro čtenáře řadu překvapení. Texty člení jako prózu, ale přitom jim dává silný rytmus. Vykresluje scény ze současnosti, které svou emocionální vyhroceností připomínají romantická dramata a zároveň svou groteskností to, co zažíváme dnes a denně. Jde o zúčtování, stejně inspirativní jako drsné.

Svatava Aubrechtová, Návštěvy (Triáda)

Debutovat v 72 letech se poštěstí málokomu. Aubrechtová, která žije víc než 30 let v Nizozemsku, napsala sbírku plnou pozorování. Probíhá v tak rozmanitých prostorách, jakými jsou katedrála a tančírna tanga nebo šlechtický salon či vesnická pouť. Jazyk knihy je tak trochu z jiné doby a jiného světa, a tím je velmi osvěžující. Básnířka ho navíc ovládá naprosto suverénně.

Adam Borzič, Západo-východní zrcadla (Malvern)

Jeden z nejvýraznějších hlasů mladší generace se ve své aktuální knize obrací od současnosti k evropské renesanci a středověké islámské mystice. Střízlivé a čiré texty si jako své mluvčí volí historické postavy umělců a myslitelů. Borzič se do obou linií pokládá naplno, hledá jejich průsečíky a shody a své motivy vysvětluje v závěrečných esejích.

Pavel Kolmačka, Život lidí, zvířat, rostlin, včel (Triáda)

Aby si člověk uvědomil, jak podivným plevelem zarůstá jazyk, potřebuje někoho, kdo s ním i v takové situaci umí nakládat obratně. Kolmačka si všímá posunů způsobených mediální a reklamní zkratkou. Navíc vše staví do kontrastu vůči životu mimo velké město. Lyrické texty tu střídají také hovory o snech, deníkové záznamy nebo zaslechnutá komunikace radioamatérů.

Mimochodem, Praha má už několik měsíců svou vlastní městskou básnířku – jak tomu je zvykem v některých německých, nizozemských nebo belgických městech. Stala se jí Sylva Fischerová. V knihkupectvích můžete sáhnout třeba po její poslední sbírce Světový orloj, ale za pozornost stojí i řada jejích starších knih.

Ilustrace: Vítek Škop