„Každý na světě má alespoň jedno tajemství, které by někomu zlomilo srdce,“ tvrdí Frank Warren, zakladatel projektu PostSecret.
Podle aktuálních psychologických studií jsou naše třinácté komnaty mnohem napěchovanější: jak zjistil tým doktora Slepiana z Kolumbijské univerzity, běžný smrtelník si jich nosí s sebou v průměru právě třináct. Což už je slušný základ pro globální byznys.
U Franka Warrena, který sám sebe tituluje jako sběratele a strážce tajemství, vše začalo před patnácti lety. Majitel prosperující IT firmy s cloudovými službami tou dobou pracoval jako dobrovolník na krizové lince pro prevenci sebevražd.
„Chtěl jsem vytvořit místo ke sdílení tajemství. Myslel jsem, že pro ostatní, ale možná jsem jej potřeboval hlavně já sám.“ Frank si nechal natisknout tři tisíce korespondenčních lístků se svou adresou. V ulicích Washingtonu je rozdal neznámým lidem a požádal je, aby se mu anonymně svěřili s tajemstvími, která ještě nikomu neřekli.
Výsledek ho překvapil. Nejenže se mu velká část pohlednic vrátila, lidé si začali kupovat další, nebo dokonce vyrábět pohlednice vlastní, často velmi originální.
Warrenovu poštovní schránku začala plnit tajemství z Texasu, Kalifornie, Vancouveru, Nového Zélandu, Iráku… Za patnáct let se v jeho garáži nastřádalo přes milion pohlednic. Tajemství zaslaná pouze elektronicky sběratel odmítá.
„V době, kdy na sociálních sítích předkládáme světu jen pečlivě stylizované a naleštěné autoportréty, má samo zhmotnění našich lítostí, strachů, zrad i tužeb terapeutický účinek a přináší katarzi,“ míní. Potvrzuje taky výstupy zmíněného výzkumu z Kolumbijské univerzity: nejčastěji tajíme sexuální či milostné fantazie, zejména pokud se netýkají našich partnerů. V závěsu následují lži, užívání drog, potrat či traumatický zážitek.
Warrenův unikátní archiv našich skrytých já je sestaven z tajemství, která jsou až hrozivě tíživá („Nevěřím v Boha, když dovolil mému dědečkovi, aby mi tak ublížil. Dědeček mě sexuálně zneužíval, když mi byly čtyři.“). Depresi se však Warren snaží vyvažovat humorem („Moji kolegové z práce jsou upjatí katolíci. Někdy do práce nenosím kalhotky a v duchu se jim směju.“)
Mnohdy bývají tajemství hořce dojemná („Říkám lidem, že jsem ve městě nový, abych vysvětlil, proč nemám přátele. Žil jsem zde celý život.“) nebo naplněná lítostí („Můj soused nechal plevel na svém dvoře vyrůst až ke kolenům. Vypadalo to hrozně. Pak zemřel, a mně svitlo, že jenom potřeboval pomoc. Omlouvám se.“)
Warren už patnáct let zveřejňuje každou neděli na svém webu kolekci čerstvých tajemství. Z poštovní zpovědnice se během let stal globální fenomén a PostSecret.com se s více než 800 miliony unikátních zhlédnutí řadí k nejpopulárnějším webům bez reklamního obsahu na světě.
„Od začátku kladu důraz na budování komunity a důvěryhodného prostředí,“ vysvětluje, proč nechce zájem o web monetizovat skrze reklamní bannery. Neziskovou kratochvílí však jeho projekt už dlouho není.
Warren dosud vydal šest knih, vystupuje v televizních show a na konferencích. Svou sbírku prezentuje v prestižních muzeích, včetně newyorského MoMA. Dávno už není omezena jen na papírovou kartičku formátu A6.
„Dostal jsem tajemství napsaná na porcelánovém podšálku, kokosech, rámu poznávací značky nebo flip flopech,“ předváděl na nedávném TEDxu Warren. Aktivity pod hlavičkou PostSecret rozšířil také o eventy, s nimiž objíždí Státy a kde lidé sdílejí tajemství přes audionahrávky.
„Jednám zároveň s jednou kabelovou televizí o novém formátu, který na PostSecret naváže,“ odepsal na dotaz Forbesu. Dotazy na objemy prodejů a tržeb ze značky PostSecret však přešel tajuplným mlčením.
Frank Warren, tvůrce projektu PostSecret
V lecčems podobný projekt nazvaný Terapie sdílením rozjely v Česku Ester Geislerová a Josefína Bakošová. Na instagramovém účtu Ester & Josefina vystavily několik cynických či absurdních vět, kterými se lidé rozcházejí. Současně vznikla kolekce triček s rozchodovými hláškami. Během následujících měsíců jim čtenáři začali posílat vlastní rozchodové věty.
Dnes jejich profil sleduje 245 tisíc lidí, módní kolekce se rozrostla, doplnila ji tištěná i audio kniha a vznikl také specifický formát představení, ke kterému autorky přizvaly vztahového terapeuta Jana Vojtka.
„Diváky v něm společně provádíme různými etapami vztahů, “ říká Ester Geislerová s tím, že emoční výchově se u nás nevěnuje dostatečná pozornost a lidé často tápou v základních pojmech. „Fungovat ve vztazích se tak mnohdy učíme za pochodu, často systémem pokus omyl.“
I proto Geislerová nepochybuje, že projekt bude dál růst a rozvíjet se. A příklad Franka Warrena jí dává jedině za pravdu.
