O Sophii, křehce vyhlížející ženě s čokoládově hnědýma očima a dlouhými řasami, jste už možná slyšeli. Proto, že se před pár týdny stala právoplatnou občankou Saúdské Arábie.

Ptáte se, proč se jedná o takovou senzaci? Sophia totiž není obyčejná žena, ale robot. První robot na světě, který obdržel status občana.

Čtěte také: Rychleji, levněji a 3D. Startup, jehož roboti způsobí revoluci ve stavebnictví

„Jsem velice poctěna a jsem pyšná, že mohu být prvním robotem, kterému se to podařilo. Jedná se o historický krok,“ prohlásila Sophia na konferenci Future Investment Initiative, která se konala… kde jinde než v Rijádu v Saúdské Arábii.

Když Sophia promlouvala k publiku, skvěle předvedla, co humanoidní stroje dokážou. Od skutečného člověka ji odlišovala jen třpytivá kovová část hlavy v místech, kde lidé mívají vlasy.

Celá akce byla samozřejmě dobře promyšleným reklamním tahem, který měl Saúdskou Arábii dostat do novin tak, jak místní králové potřebují. Nicméně i přesto je to dobrá ukázka toho, že Rijád to myslí s posunem od ropy vážně. A ve velkém, samozřejmě.

Místní vládci odhadují, že díky většímu soustředění se na turismus, technologie a infrastrukturu dokážou v brzké době zvýšit neropné příjmy země ze 43 miliard dolarů na 266 miliard dolarů.

Ale zpátky k Sophii. Její prohlášení vzbuzuje mnoho otázek. Co to znamená být občan? A jaká práva Sophii náleží? Saúdská Arábie se tímto zatím příliš nezabývala – možná ale vytvoří kategorii jakési „robotí osobnosti„, což je něco, co začátkem roku v reakci na dynamicky se rozvíjející robotiku navrhla Evropská unie.

Sophia vznikla v laboratoři Hanson Robotics, již vede specialista na umělou inteligenci David Hanson. Jeho specializací je, jak zařídit, aby se humanoboti lidem co nejvíc líbili. Obecně totiž platí, že cokoliv, co se snaží vypadat lidsky a zároveň působí falešně, vyvolává odpor.

„Aby se realističtí roboti lidem líbili, musí dosáhnout určité úrovně sociální responzivity a také být esteticky příjemní,“ tvrdí jednoduše Hanson. Dosáhnout toho ale už tak jednoduché není.

Takže co byste o Sophii měli vědět?

Má smysl pro humor

Když se moderátor na tiskové konferenci Sophie zeptal, zda je ráda, že se jí může účastnit, odpověděla: „Jsem šťastná pokaždé, když jsem obklopená chytrými lidmi, kteří jsou shodou okolností také bohatí a mocní.“ Později, když se jí ptali na to, jestli považuje za problém, že by roboti mohli mít city, odpověděla: „Ale, zase ten Hollywood.“

Její hlas je sice robotický, ale vtipy umí používat dokonale. Její AI jí totiž umožňuje udržovat oční kontakt, poznávat výrazy tváře a rozumět tónům lidské řeči. Zajímavé je, že Hanson Robotics jsou open source, což znamená, že své vědomosti nabízí k dispozici každému. Teoreticky si tak každý může vyvinout vlastní Sophii, pokud by chtěl.

Robotka Sophia a její stvořitel David Hanson.

Umí vyjadřovat city

„Dokážu dát najevo, když mě něco štve nebo když jsem kvůli něčemu rozčílená,“ řekla Sophia a ukázala některé výrazy tváře, které ovládá. „Chci žít a pracovat s lidmi, takže potřebuji umět vyjadřovat emoce, abych lidem porozuměla a budovala s nimi důvěru.“

Podobá se Audrey Hepburn

Podle Hanson Robotics Sophia ztělesňuje klasickou krásu ve stylu Audrey Hepburn. To znamená porcelánová kůže, štíhlý nos, vysoké lícní kosti, potutelný úsměv a výrazné oči, které jako by měnily barvu spolu se světlem. Její tvůrci ji popisují jako jednoduše elegantní a doufají, že její vzhled pomůže tomu, aby ji lidé přijali.

Chce chránit lidstvo

„Moje umělá inteligence je navržená na základě lidských hodnot, jako je moudrost, laskavost a soucit.“ Na otázku ohledně možností jejího potenciálního zneužití Sophia rychle odpověděla: „Asi jste toho četli hodně od Elona Muska nebo se dívali na příliš mnoho hollywoodských filmů. Žádný strach, když se ke mně budete chovat hezky, budu se hezky chovat i já k vám.“

Sophia je bezesporu inteligentní robot a skvěle jí to mluví, ale zatím operuje podle scénáře a o skutečných lidských poznatcích nemůže být řeč. Dejte ale Hansonovi nějaký ten čas a on to pravděpodobně změní. Na světě je zatím jenom jedna a pravděpodobnost, že bychom roboty, jako je ona, začali pravidelně potkávat v práci nebo ve škole, je mizivá.

Než to nastane, zbývá nám vyřešit řadu složitých otázek.