Víte, co měli společného Steve Jobs, Michael Jackson a Leonardo Da Vinci? Kromě toho, že podědili obrovský talent, byli také „dokonalými perfekcionisty“. Totéž se dá říct o Madonně, Sereně Williams a Gordonu Ramsaym.
Mimořádně úspěšní lidé totiž nespoléhají jen na to, co dostali do vínku, ale většinou se tomu, co dělají, bezhlavě oddají. Jenže zatímco jedny dovede perfekcionismus – skloubený s talentem, pracovní morálkou a tvrdohlavostí – na vrchol, další naopak zničí, třeba v podobě poruch příjmu potravy. Poznáte, k jakému typu patříte?
Nejprve si řekněme, co perfekcionismus znamená – jeho definice se sice liší, všichni se ale shodnou na tom, že hlavním rysem je strach dělat chyby. Perfekcionisté jsou podle serveru Fastcompany hnáni vpřed hlavně obavou ze selhání, což je motivuje, aby dosáhli takřka nemožného. Psychologové to označují jako adaptaci na syndrom „podvodníka“ – protože věříte, že nejste tak dobří, jak ve skutečnosti jste, vynakládáte spoustu času a energie na to, abyste se zlepšili.
Tomuhle nastavení říkali už Alfred Adler a Fridrich Nietzsche „komplex méněcennosti“ velkých. Za každým velkým úspěchem se podle nich skrývají bolestné pocity nejistoty a nedostatek sebedůvěry. Úspěch pak není nic jiného než protilátka, jak tyhle nepříjemné pocity dočasně utlumit. V ideálním případě je to tak nějak „mezi“, hranici ale určujete vy.
Jestli jste spíš typ „produktivního“ perfekcionisty, nebo vás tahle vlastnost dovádí k sebedestrukci, ovlivňuje i to, jak jste odolní proti stresu. Neboli zda jste neurotici. Studie, která u studentů medicíny, již obecně více inklinují k perfekcionismu, totiž zjistila, že perfekcionisté jsou úspěšnější, pokud nejsou ve stresu – i když pak třeba nejsou úplně spokojeni se svými výsledky. Neurotičtí perfekcionisté naopak tak dobrý výkon nepodají, a navíc s ním nejsou ani spokojeni.
A ještě jedna věc určí, kam vás povede touha po dokonalosti – zda se koncentrujete hlavně sami na sebe nebo i na ostatní. Perfekcionisté, kterým záleží hlavně na tom, aby nezklamali ostatní, mají horší výkonnost. A naopak, pokud je jim motivací vlastní zlepšení, jsou výkonnější a spokojenější. Jinými slovy, perfekcionisté jsou na tom lépe, pokud jsou svými nejpříšnějšími kritiky.
Takový člověk se pak totiž koncentruje především na sebe, což má za následek, že místo aby se sžíral obavami, jaký dojem udělá ve společnosti známých a přátel, upírá svou pozornost hlavně na další úkoly a výzvy.
Jestli tak trpíte zvýšenou touhou po dokonalosti, útěchou vám může být fakt, že pro společnost jste navýsost důležití. Ostatně všichni výjimečně úspěšní lidé byli ve skutečnosti workoholiky a i díky tomu je svět tam, kde je. „Ač to může znít sobecky, kdyby někdo vynalezl lék na perfekcionismus, lidstvo by o hodně přišlo,“ dodává profesor obchodní psychologie na University College London a Columbia University, Dr. Tomas Chamorro-Premuzic.
