skip to main content
Jak být lepší

Tři tipy, jak zvládnout kritiku a neztratit tvář

2 minuty čtení

Pojďme si promluvit o tom děsivém slově na f, o feedbacku aka eufemismu pro kritiku. Když jsem si dělala na univerzitě doktorát, jedna kolegyně mi řekla, že se mnou nechce trávit čas, protože jsem „komplikovaná“. Nevěděla jsem, co to přesně znamená, ale z její zpětné vazby jsem si vzala, že jsem příliš emocionální, nerozvážná, nezodpovědná a nedospělá.

Upřímně, nikdy jsem s ní význam slova „komplikovaná“ neřešila osobně, ale to, co o mně řekla, mě pronásledovalo ještě dlouhá léta.

Snažila jsem se proto být míň komplikovaná a mít život víc pod kontrolou. Nebylo to od věci, ale nebyla jsem přirozená. Byla jsem svázaná. Zkrátka, vzala jsem si její kritiku až příliš osobně. 

Když k vám někdo přijde s feedbackem nebo kritikou, myslete na to, že je to více o nich než o vás. Odráží to, jaké chování nejsou schopni snést oni. I přesto je dobré si je vyslechnout. Tohle jsou tři poznatky, které jsem si díky zážitku ohledně přijímání kritiky odnesla já sama. 

Hledejte jádro pudla

Říká se „na každém šprochu pravdy trochu“. Abyste kritiku zvládli, musíte hledat pravé jádro sdělení, vzít si ho k srdci a snažit se s ním něco dělat. Hledejte tedy v kritice věci, které můžete změnit a ve kterých se můžete podle doporučení ostatních zlepšit. 

Nadechněte se, počítejte do deseti a vyspěte se na to

Jakmile vás někdo začne kritizovat, nadechněte se a počítejte do deseti, než odpovíte. Zpětná vazba není vždy jen příjemná – druhá strana může vyrukovat s výrazy jako „ty nikdy“ nebo „ty vždycky“. To neznamená, že musíte jít do boje.

Nejstarší část lidského mozku zná jen tři odpovědi: útok, útěk nebo strnutí. Vy nechcete ani jedno z toho, rozhodně ne v práci. Proto se snažte zůstat v klidu a poslouchejte. 

Opakujte, co jste slyšeli

Následující krok vyžaduje nejvíc úsilí. Sebereflexe je ale něco, co využijete nejen v přijímání kritiky. Je to schopnost doslova odrážet, co vám říká druhá strana. Jednou z možností je parafrázování, kdy opakujete, co jste slyšeli, vlastními slovy.

Dokážete tím, že jste schopni nahlédnout za své vlastní myšlenky a pocity. Zároveň, pokud jste si s druhou stranou neporozuměli, dáváte prostor k vyjasnění sdělení. Klíčem parafrázování je opravdu pochopit, co ten druhý říká, dokud nemáte zcela jasno. 

Tohle si neustále opakuji, když mi některý člen týmu sdělí něco, co mě děsí. Potichu si v hlavě opakuji: Nereaguj, nereaguj, nereaguj. Místo rychlé odpovědi se snažím reflektovat a pokládat otázky, které vyjasňují situaci. 

Příklad:

Podřízený v práci vám řekne: „Necítím, že by se někdo zajímal o to, co dělám. Jsme tu všichni dost vyhořelí.“

Vy řeknete: „Je to tak, že nemáš pocit, že by si někdo všímal tvé práce a oceňoval ji? Kolegové to mají stejně? Chápu to správně?“

Kolega řekne: „Ano, tak to cítím.“ Pokud odpoví jinak, otevírá se prostor pro to, vyjasnit si, co opravdu myslí. 

Vy řeknete: „Je ještě něco, co bys k tomu chtěl dodat?“ Kolega bude podle potřeby pokračovat a vy se budete stále doptávat „Ještě něco?“, dokud se vám nedostane kompletního sdělení. 

Pokud něčemu, co vám podřízený říká, nerozumíte, požádejte ho o vyjasnění: „Můžeš mi dát konkrétní příklad, kdy se tak cítíš nebo kdy já dělám něco špatně?“ Nedělejte stejnou chybu jako já ve škole, kdy jsem se řídila pravděpodobně neexistujícím příběhem, a zjistěte, co feedback opravdu znamená. 

Nakonec ujistěte podřízeného, že vám to, co říká, dává smysl, a dodejte, jak budete situaci řešit. „Tomu zcela rozumím. Vím, že jsem v poslední době nebyl/a nejpozornější. Zlepším se.“

Být pod palbou kritiky není med. Je to ve skutečnosti to nejnepříjemnější na tom, že jsem lídr. Ale ti nejlepší lídři, se kterými jsem pracovala, se kritiky nebojí. Nehroutí se z každé maličkosti, kterou se dozvědí. 

Leadership není o popularitě nebo o tom, že vás mají všichni rádi. Pokud budete dělat svou práci dobře, vždy se najde někdo, kdo nebude spokojený. Není to ale nic fatálního. Naučte se vnímat to podstatné na feedbacku a na tom pracujte. Získáte si v týmu respekt.