„Tenhle sáček jsme ušili z padáku, který byl vyroben 16. října 1986,“ říká Lukáš Cafourek, zatímco nám se svým obchodním partnerem Jakubem Sapákem ukazuje látkový pytlík s natištěným datem.

Z každého padáku vznikne jen jeden takový sáček, ostatní jsou bez potisku. Natištěné datum je i na vnější kapse batohu, který vznikl z obalů na vyřazené padáky československé armády. Na trh je firma s výmluvným názvem Saaczech plánuje uvést v příštích týdnech.

Oba produkty šije v chráněné dílně Bogi v České Lípě, zaměstnávající kolem 50 lidí s mentálními i fyzickými handicapy. V nízké budově bývalé školky na českolipském sídlišti vládne tvůrčí chaos. Mezi rolemi látek a krabicemi s hotovými výrobky sedí u šicích strojů švadleny, pod jejichž rukama se stará padákovina proměňuje v sáčky na ovoce, zeleninu a pečivo.

Celé to začalo před třemi lety, když pro sebe mladí podnikatelé hledali alternativu k jednorázovým mikrotenovým sáčkům. Na trhu už tehdy existovaly látkové pytlíčky na nakupování. Úspěšně se s nimi prosazovala například česká firma Frusack, která vyrábí sáčky z kompostovatelného vlákna na bázi kukuřičného škrobu. Objevovaly se i různé alternativy z biobavlny a dalších materiálů. Jakubovi s Lukášem to ale nestačilo.

„Nedokázali jsme najít materiál a design, který by nám osobně vyhovoval pro každodenní použití. Chtěli jsme nějakou pevnou a odolnou látku, kterou můžeme donekonečna prát a využívat i na jiné účely než jen nakupování – třeba na balení věcí při cestování. Obcházeli jsme proto galanterie a hledali vhodný materiál. Až jsme našli padákovinu, která je pevná a neskutečně trvanlivá, ale zároveň lehká a trochu průhledná,“ líčí Jakub Sapák.

Aby celému projektu dodali cirkulární rozměr, sháněli vyřazené padáky. Našli přitom army shop, který měl velkou zásobu padáků československé armády z let 1986 až 1989. Protože však starých padáků existuje jen omezené množství, rozšířili zdroj materiálu také o odpadní látky od textilní společnosti Hedva se sídlem v Moravské Třebové.

„Malé sáčky se hodí například do bezobalových obchodů na sypané potraviny jako rýže nebo těstoviny. Vyrábíme je z odřezků látky, které by jinak Hedva vyhodila. Střední pytlíky se dají využít třeba na ovoce a zeleninu. Ty šijeme z padáků,“ popisuje Lukáš Cafourek, zatímco nám ukazuje jednotlivé typy sáčků.

„Velké jsou vhodné například na pečivo. A na ty používáme kazový materiál, který Hedva vyřadí, ale my ho i přes případné kazy dokážeme zpracovat. Díky využití odpadu na naše sáčky nepadne ani litr vody, ani metr čtvereční půdy.“

Mladí podnikatelé se snaží dodržet všechny pilíře trvalé udržitelnosti: ekonomický, environmentální, ale i sociální. I proto šijí své produkty v chráněné dílně.

Ze začátku spolupracovali s pěti dílnami po celé republice, ale bylo to příliš logisticky náročné. Dnes tak spolupracují jen s jednou v České Lípě, která je nedaleko od Brandýsa nad Labem a Prahy, kde žijí. „V dílně Bogi pracují úžasní lidé, kteří dokážou vyrábět ve vysoké kvalitě, jsou flexibilní a pomáhají nám vymýšlet nové projekty,“ popisuje Cafourek.

Společně například navrhli svůj nový produkt – městský batoh z obalů na padáky. „Vytvořili jsme design batohu tak, aby nám z vaku nezbyl žádný odpad. Každý kus látky využijeme. Na batohu je zároveň originální kapsička s datem výroby padáku i původní ucho na držení,“ popisuje ředitelka chráněné dílny Martina Bogarová.

Spolupráci s firmou Saaczech si nesmírně pochvaluje. „Výroba jejich sáčků zahrnuje řadu jednoduchých operací jako navlékání šňůrek, které zvládnou i zaměstnanci s těžkými handicapy. Pro každého tak najdeme práci,“ říká Bogarová.

Saaczech prodává hlavně přes svůj e-shop, ale spolupracuje i se zhruba 30 prodejnami, mezi které patří především bezobalové obchody nebo prodejny ekologických produktů. V minulosti podnikatele oslovily i velké obchodní řetězce. Ale nedohodli se na ceně.

„I když jsme šli nejníž, co jsme mohli, bylo to pro ně pořád moc,“ líčí Jakub Sapák. Dnes se cena jednoho sáčku z padáku pohybuje podle velikosti od 49 do 89 korun.

Řada řetězců mezitím přišla s vlastními znovupoužitelnými pytlíky. „Často je ale šijí v Asii a kvalita není nejlepší. Jestliže je dovážejí přes celou planetu, je ekologický dopad možná horší než u igelitového pytlíku vyráběného lokálně. Pokud navíc prodávají tři sáčky za dvacku, lidé nemají tendenci je opečovávat a uchovávat delší dobu,“ upozorňuje Lukáš Cafourek.

Důležitými zákazníky společnosti Saaczcech jsou i firmy, které si nechávají vyrábět propagační a dárkové pytlíky se svým logem. Patří mezi ně například společnosti ExxonMobile, Hyundai, ale i politické organizace jako Česká pirátská strana, městská část Praha 14 nebo ekologická organizace Greenpeace.

Loni tvořil B2B prodej třetinu z obratu 900 tisíc korun. Letos se kvůli poklesu poptávky u běžných zákazníků vyšplhal až na polovinu tržeb. Zisk se přitom pohybuje kolem 15 procent.

„Podnikání máme jako vedlejší projekt, který nás neživí. Oba zároveň pracujeme ve společnosti Ikea v oddělení trvalé udržitelnosti. I proto jsme začali podnikat v oblasti ekologie, která je nám blízká,“ líčí Jakub Sapák. Na dotaz, zda by se jejich sáčky nemohly prodávat v Ikei, oba podnikatelé odpovídají, že zaměstnání a byznys chtějí i z etických důvodů striktně oddělovat.

„Jak naše povolání, tak naše podnikání nám dává možnost neřešit jen ekonomickou stránku věci, ale mít i nějaký pozitivní dopad. A to je splněný sen na obou frontách.“