skip to main content

V deskovkách je víc peněz a vzrušení než ve videohrách. Nevěříte?

5 minut čtení

Moderní deskové hry zažívají zlatý věk. A řeč opravdu není o Monopolech nebo Dostizích a sázkách. Nejúspěšnějším projektem co do množství vybraných financí na platformě Kickstarter v loňském roce byla s víc než šesti miliony dolarů desková hra Tainted Grail: The Fall of Avalon a v první desítce těch nejštědřeji podpořených nápadů za celou dosavadní historii Kickstarteru najdete (vedle trojitého zásahu hodinek značky Pebble) hned tři další deskovky. Kdyby vás zajímalo, jak jsou na tom počítačové hry, vězte, že za těmi deskovými zaostávají o desítky milionů dolarů.

Na Kickstarteru už se navíc začíná dařit i českým deskoherním designérům. Aktuálním příkladem je kampaň na hru Space Race autorů Jana Soukala a Michala Mikeše s ilustracemi od Dalibora Krcha. Karetní engine builder (postupné přidávání vzájemně se ovlivňujících karet, jejichž kombinace následně přináší další herní možnosti nebo vítězné body) pro jednoho až pět hráčů s vesmírnou tematikou a historickými reáliemi z dobývání kosmu byl úspěšně zafinancován během necelých dvou hodin od spuštění kampaně, která končí 24. května.

Dřívější tradiční rozdělení her na takzvané ameritrashe (název je odvozen od většího zájmu o tyto hry ve Spojených státech amerických) a eurohry (které mají nejsilnější hráčskou komunitu především v Německu coby evropském deskoherním lídrovi) se v poslední době čím dál víc stírá. Oba základní principy, tedy důraz na příběh s větším podílem náhody daným kostkami či kartami versus striktně „počítací“ systém s vítězstvím na body, kde náhoda prakticky nemá místo a téma je většinou vedlejší, jsou navzájem kombinovány. Podobně jako možnosti hrát tutéž hru v módu kompetitivním (všichni hráči proti sobě) i kooperativním (hráči proti hře), či dokonce v sólo variantě. Ruku v ruce s čím dál propracovanější grafikou a kvalitou komponent, která je někdy až trochu zbytečně na tak vysoké úrovni, že se pro ni vžil termín přeprodukovanost, se tak herní designéři snaží zaujmout větší hráčskou skupinu, protože s trhem samozřejmě roste i konkurence.

Posledních několik měsíců se i česká vydavatelství doslova předhánějí, které přijde s lokalizací novější, komplexnější (a dražší) hry. Pro aktuální příklad není potřeba chodit daleko – 4. května byla na Albi Game Day (vedle MINDOKu, REXher, Blackfire či Fox in the Box jedno z hlavních českých deskoherních vydavatelství) v Městské knihovně v Praze oznámena lokalizace v úvodu zmíněné „kickstarterovky“ Tainted Grail: The Fall of Avalon a představena česká verze výpravné hry Gloomhaven. Tato kooperativní hra kampaňového typu obsahující přes 100 scénářů aktuálně bezpečně vévodí žebříčku největšího světového deskoherního portálu Boardgamegeek tvořeného samotnými hráči. Krabice vážící téměř 10 kilogramů s cenovkou přes tři tisíce korun rozhodně není ideálním tipem pro začátečníky, nicméně už samotný fakt, že takto náročná hra pro fajnšmekry vychází v české verzi, svědčí o rozrůstající se české deskoherní komunitě i dobré kondici samotného trhu.

Pozadu ovšem nezůstávají ani čeští designéři. Nejznámější a nejúspěšnější z nich Vlaada Chvátil má v žebříčku Boardgamegeeku hned několik her v první dvoustovce, a se svými Krycími jmény dokonce okupuje první příčku zmíněného serveru v kategorii party her.

Tady je pět tipů na deskovky, se kterými můžete strávit nejeden deštivý víkend. Pokud vás jejich svět pohltí, v Praze i dalších městech můžete využít také specializované herny, kde vám personál rád poradí s výběrem hry, pomůže s pochopením případných nejasností v pravidlech a vysvětlí vše potřebné. Ale teď už ke stolu!

Scythe – komplexní strategický skvost s nádhernými ilustracemi

Nejčastěji zmiňovanou hrou, co se týče originální a dechberoucí grafiky, je Scythe jednoho z předních deskoherních designérů současnosti Jameyho Stegmaiera (za zmínku stojí například skvělý worker placement s vinnou tematikou Viticulture). O nezaměnitelný vizuál se postaral polský ilustrátor Jakub Rozalski, věnující se ve své tvorbě takzvané alternativní minulosti, ve které propojuje svět (východo)evropského venkova s obřími roboty a dalšími futuristickými a sci-fi bytostmi a mytickými výjevy.

Komplexní, částečně asymetrická eurohra (v rozšíření až pro sedm hráčů a zároveň vynikající i v sólo módu) vyžadující důkladné plánování je zároveň i kombinací několika herních mechanismů. Propojuje v sobě především takzvaný area control s principy ekonomické strategie a bojovými prvky, přičemž vše je navíc úzce navázané na téma. Hráči se snaží se svým národem ovládnout co nejrozsáhlejší území, získávat výhody z těžby surovin či plnit tajné úkoly. Ne náhodou se Scythe stále drží v první desítce žebříčku nejlepších her serveru Boardgamegeek a v české verzi vyprodaná první edice se na začátku června dočká dotisku i s vydáním posledního ze tří oficiálních rozšíření Vzestup Fenrise (první dvě, Invaze z dálek a Titáni nebes, už v češtině vyšla), což jen potvrzuje její úspěšnost i na domácím deskoherním trhu.

This War of Mine – nejdepresivnější hra na trhu

O rostoucím fenoménu deskových her svědčí také fakt, že vedle už zabydleného Star Wars univerza čím dál častěji vznikají deskoherní adaptace slavných komiksových hrdinů (Batman, Hellboy), seriálů (A Game of Thrones, Narcos) či knih (The Lord of the Rings). Především se ale do deskoherní podoby převádějí i počítačové hry.

Jednou z těch nejoriginálnějších je bezesporu kooperativní hra This War of Mine. Dva až šest hráčů se v ní snaží přežít coby civilisté v polorozbořeném domě uprostřed města zasaženého válkou. Specifikem této hry je fakt, že zde prakticky absentuje nutnost náročného učení se pravidel před prvním hraním. Hlavním motorem je deník rozdělený na denní a noční fáze, který hráče staví před jednotlivá nelehká rozhodnutí ovlivňující další vývoj hry.

Intenzivní a emočně silný zážitek je podporován „knihou příběhů“ s bezmála dvěma tisíci hesel, která zaručuje velmi dobrou znovuhratelnost. This War of Mine ze své depresivní podstaty zdaleka není pro každého, ti, kteří jí dali šanci, nicméně hovoří o nejsilnějších zážitcích, jaké jim kdy desková hra zprostředkovala.

Mechs vs. Minions – vytuněná kooperativní figurkovka

Základ v počítačové hře má i následující tip, který nadchne všechny milovníky figurek a pětihvězdičkového zpracování nejen samotných komponent, ale i insertu krabice (bez diskuse také největší z tohoto výběru). Kooperativní desková hra Mechs vs. Minions vznikla na základech League of Legends, jedné z nejznámějších her typu MOBA (zkratka pro multiplayer online battle arena), kombinujících strategii a akční RPG.

Rozložená na stole je skutečnou pastvou pro oči. Naprostá většina dnešních figurkových her totiž obsahuje spoustu nenamalovaného, šedivého plastu. Firma Riot Games (jež stojí i za zmíněným „LoLkem“, jak mu hráči familiárně říkají) však za běžnou cenu nabízí úžasně nabarvenou čtveřici hlavních figurek včetně ústředního bosse. Dva až čtyři hráči řídí pomocí příkazových karet tyto své mechy proti armádě útočících minionů a zároveň plní úkoly jednotlivých misí. Modulární hrací plán (z rovněž krásně nabarvených, kvalitních desek) se mění s každou misí, podobně jako její cíl a dodatečná pravidla. Na začátku hry se tak stačí naučit ta základní a vyrazit vstříc hordám nepřátel.

Root – náročná asymetrická perla, která klame grafikou

Hra Root (která podobně jako Scythe či This War of Mine opět velmi zdárně prošla Kickstarterem, včetně následného ještě úspěšnějšího rozšíření) patří z této pětice vedle Scythe mezi ty nejnáročnější. A to nejen co se týče pravidel. Hlavním důvodem je její výjimečnost – patří mezi úzkou skupinu takzvaných ryze asymetrických her, ve kterých každý hráč hraje za svou frakci naprosto odlišně oproti ostatním, a jeho taktika pro vítězství je tak zcela jiná. Náročnost takové hry spočívá v dokonalé znalosti unikátních schopností všech jednotlivých frakcí, která je nutná pro dobrý odhad tahů a taktiky protihráčů.

Krásný vizuál jako vystřižený z nějakého rodinného animovaného filmu s lesní tematikou je v případě hry Root velmi klamavý – o nenáročnou rodinnou hru s jednoduchými pravidly, jak by člověk mohl odhadovat z pohledu na krabici a její komponenty, tu opravdu nejde. Kdo ale hledá v hráčské komunitě jednu z momentálně nejskloňovanějších asymetrických her (navíc až pro šest hráčů), lepší volbu najde jen stěží. Její českou verzi chystá na léto letošního roku malé vydavatelství Fox in the Box.

Dědictví – vtipná česká eurohra s herním mechanismem naruby

Bez diskuse světově nejúspěšnějším českým designérem moderních deskových her je již zmiňovaný Vlaada Chvátil, autorem stále zavedenějším i za našimi hranicemi se ale stává také Vladimír Suchý. Jeho nejnovější hra Pulsar 2849 je aktuálně mezi nominovanými na cenu Origins Award, kterou uděluje The Academy of Adventure Gaming Arts & Design, složená z deskoherních profesionálů. Jedním ze starších počinů Vladimíra Suchého je hra Dědictví, která však svým vtipně obráceným herním mechanismem stále patří mezi ty nejoriginálnější. V naprosté většině euroher totiž vítězí hráč s nejvíce body či největším finančním obnosem. V případě tohoto karetního worker placementu (umisťování omezeného počtu „dělníků“ na konkrétní karty, které hráč následně může využít) pro dva až pět hráčů se ale vítězem stane ten, který co nejrychleji utratí peněžní obnos, s nímž hru začínal.

Přijít na buben je ovšem v této deskoherní praxi složitější než v reálném životě. Nemůžete například zbankrotovat, dokud vlastníte nějakou nemovitost (kterou jste zakoupili proto, abyste ji pak mohli za peníze nechat vesele chátrat, ale vaši protihráči mezitím cenu za její prodej na trhu nemovitostí škodolibě zvýšili). Kromě toho mají také všichni hráči logicky zálusk na ty nejzhýralejší dýchánky a nejdražší zážitky v podobě nabízených karet, kterých je každé kolo/den jen omezené množství a pořadí výběru se samozřejmě pravidelně mění.

Česká verze Dědictví je sice již vyprodaná, ale v největším deskoherním bazaru na serveru Zatrolené hry ji lze čas od času vydražit, případně je stále k sehnání anglická pod názvem Last Will.