skip to main content
Český byznys

V práci ho to štvalo, dal výpověď a začal péct croblihy. A lidé po nich blázní

3 minuty čtení

Lukáš Vašek nikdy nic nepekl a uvařit prý uměl leda vajíčka. Pak ho to ale začalo v manažerské práci v korporátu štvát tolik, že dal výpověď a napadlo ho, že by se mohl živit jako pekař. To bylo před třemi lety.

Od té doby se moc nevyspal, naučil se skvěle péct a v Praze rozjel fenomén croblih, na kterých ujíždějí tisíce lidí. Po své první pekárně Oh Deer Bakery na pomezí Vinohrad a Nuslí si před pár týdny otevřel druhou pobočku u Národní třídy. Denně prodá kolem 400 kusů téhle neuvěřitelné věci: donutu z croissantového těsta, které se osmaží jako kobliha a má uvnitř i na povrchu náplň.

„Hlavní sezona se ale teprve blíží, je tak od půlky října do konce května. V létě takhle sladké věci lidi moc nelákají,“ říká Vašek. Přesto není výjimkou, že jsou pulty jeho pekáren prázdné, a kdo chce mít jistotu, že na něj crobliha vyjde, musí si ji radši objednat předem.

Dokud měl jen jeden obchůdek, ve kterém croblihy vyráběl i prodával, bývalo docela běžné, že do oběda bylo klidně i přes 200 kusů vyprodáno. Navýšit výrobu ale v malém prostoru a jen se dvěma rukama moc nešlo. „Abych se sám neuválel těstem k smrti, potřeboval jsem druhou pobočku a větší výrobu, abych mohl zaplatit další lidi,“ vysvětluje rozšíření sladkého byznysu. Dnes mu s prací pomáhá už téměř 15 lidí (a hledá další), a ačkoli sám pořád většinu týdne cronuty taky vyrábí, má už trochu volnější ruce než na začátku. Mimochodem, zrovna tenhle týden si poprvé po dvou a půl letech vzal pár dní volna, aniž by musel zavřít.

Když odešel z dobře placené práce v korporaci, měl našetřené nějaké peníze a sehnal si pronájem malého krámku v Bělehradské ulici v Praze, kousek vedle oblíbené pekárny Praktika. O pečení neměl ani potuchy, jen před časem pomáhal své dnes už bývalé přítelkyni zařídit obchod s cupcaky a napadlo ho, že by mohl dělat donuty. Jenže v té době do Česka zrovna vstupoval Donuter, a tak Lukáš Vašek původní nápad zahodil. „Trochu jsem hledal, co bych mohl dělat, a vzpomněl jsem si, že jsem v USA viděl cronuty, kombinaci mezi donutem, koblihou a croissantem. Řekl jsem si, že to zkusím,“ vzpomíná Vašek. Navrhl si grafiku, vymyslel logo, sám zařídil obchod, udělal vlastní nábytek a vybavení.

Pak se dal do té těžší části, pečení. „Na internetu jsem si našel recepty na croblihy a začal to zkoušet. Žádný ale nefungoval. Bylo to několikaměsíční martyrium, kdy jsem každý den pekl a zkoušel nové těsto, než jsem konečně zjistil, jak na to. Byl nejvyšší čas, protože jsem asi pět měsíců platil nájem, dal statisíce za vybavení a jednoduše už mi došly peníze a potřeboval jsem začít vydělávat,“ říká Vašek. První dny prodal jen kolem 12 kusů svých croblih.

Jenže pak k němu přišel Martin Kuciel alias pan Cuketka a o Oh Deer Bakery napsal. Vzápětí ho následovali další a další, o croblihách se z okruhu foodblogerů rychle dozvěděly spousty lidí a Vašek měl brzo croblihy každý den pár hodinách po otvíračce vyprodané. Na svém facebookovém profilu vždy jen tu v deset, jindy ve dvanáct udiveně napsal, že už jsou všechny pryč. „Trvalo jen měsíc a půl, než se to zajelo a začalo to dobře fungovat,“ říká Vašek.

Na začátku vyráběl croblihy s pár příchutěmi, s malinami a citronem nebo s pistáciemi, a náhodou přišel také na dosud největší hit: uvnitř karamel s mascarpone a navrchu nutella, karamel a sušenky. „V jednom kuse sníte tolik másla, kolik si nenamažete za týden na chleba,“ komentoval před časem nutriční složení Vašek. Dnes už je druhů víc, třeba nutellový se slaným karamelem, borůvkový s crème fraîche nebo zatím nejúspěšnější kokosové raffaello.

Chuť, na kterou se nedá zapomenout, láká kromě přímých konzumentů i lidi, kteří by rádi na croblihách taky vydělali. Vašek tak má neustále žádosti, zda by nechtěl rozjet franšízy, a to nejen v Česku. „Největší poptávka je z Dubaje, to mi píše co chvíli někdo, že o to má velký zájem. Ale chtějí to taky v Moskvě, píšou mi z Německa, teď jsem kvůli tomu byl i v Berlíně,“ říká Vašek. Pustit „své dítě“, které se mimochodem jmenuje podle jeho staré basketbalové přezdívky Jelen, do cizích rukou se mu ale zatím moc nechce. „Přemýšlím, jak to uchopit, aby to fungovalo, jak má. Zatím reálně zvažuju franšízu v Brně, to je přece jen i strategické místo blízko k Bratislavě a Vídni,“ dodává Vašek s tím, že z pečení sladkých croblih, které stojí necelou stovku, už má fajn byznys, který ho slušně živí a rozvíjet ho chce dál.

Tenhle třiatřicetiletý podnikatel, který původně studoval geoinformatiku, se totiž už naučil péct i něco dalšího: croissanty. Zatím se sice neprodávají tak dobře, jak by si prý zasluhovaly („Všichni k nám chodí na croblihy a croissanty tu zůstávají,“ posteskne si.), vzdávat to ale nehodlá a místo toho se chystá naučit péct i chleba. Plán má totiž jasný: příští rok na podzim by chtěl otevřít další pekárnu, tentokrát ale má fungovat víc jako bistro, kde se budou péct bagely, chleba a sendviče se budou plnit přímo na místě. Chybět nemá ani pivo. „Po tom všem sladkém se těším na změnu,“ směje se Vašek.