Mohutné robotické rameno na sebe klade úhledné vrstvy hmoty, jako když zručná cukrářka zdobí dort. Jen místo šlehačky vrství betonovou směs obohacenou o nano-polypropylenová vlákna. Z robota vytéká rychlostí 15 centimetrů za sekundu a obvodové zdi, které svojí strukturou připomínají vosí hnízda, tak rostou doslova před očima.
Za 48 hodin dokáže robot vytisknout domek o třech místnostech s obytnou plochou 43 metrů čtverečních. Tak to alespoň slibují autoři experimentálního projektu Prvok – firma Scoolpt, vedená sochařem Michalem Trpákem, zatím na pražském ČVUT vytiskla ložnici příštího domu, kterou teď čekají zkoušky statiky.
Pokud vše půjde dle očekávání, už na sklonku prázdnin by se měl Prvok houpat na pontonu na pražské náplavce jako první český dům vytištěný z betonu. A také ukázkový projekt pro zájemce o pionýrskou stavební metodu.
Dům vzniká tak trochu kutilsky, jak to ostatně v komunitě kolem 3D tisku bývá docela běžné. „Přeprogramovali jsme průmyslového robota od švédské společnosti ABB pro 3D tisk betonem tak, aby místo jednoduchých pohybů, používaných v automobilovém průmyslu, zvládl i komplexní geometrii domu,“ popisuje Trpák.
Ve spolupráci se společností BASF vznikla i nová betonová směs, která je podle sochaře levnější než podobně kvalitní dostupné materiály.
Osmatřicetiletý výtvarník se o 3D tisk intenzivně zajímá zhruba tři roky. „Na začátku byla zakázka na zubní ordinaci v Českých Budějovicích, kterou jsem navrhl a chtěl ji celou vytisknout z betonu,“ vzpomíná.
Po zevrubných rešerších se vypravil do Nizozemska, kde tehdy byli podle jeho slov v robotickém tisku nejdál. I když dostupné řešení se nakonec ukázalo technologicky i nákladově příliš náročné, tištění z betonu nedalo Trpákovi spát.
Spojil se s týmem kolem architektky Kateřiny Novákové, která se na Fakultě architektury ČVUT zabývá vývojem nových materiálů, zejména z recyklovaných PET lahví. Loni z této spolupráce vzešel tištěný betonový mobiliář pro České Budějovice.
Lavičky a květináče, které poutají oblými organickými tvary, možná představovaly jen malý krůček v tématu tištění z betonu, ale pro partu kolem Trpáka to byl velký zkušební test na cestě za vysněným domem.
3D tisk je ostatně téma, se kterým poslední roky koketují architekti, stavitelé i nejrůznější vizionáři lepších zítřků. Vždyť představa, že domy, ba dokonce celá sídliště či města lze vytvořit pouhým stisknutím tlačítka print, je tak lákavá!
V Dubaji zatím 3D tiskárny vyplivly futuristické modulární kanceláře, v Mexiku levné domky pro nízkopříjmové komunity. S trojrozměrným tiskem experimentuje NASA i americká námořní pěchota. Obytné objekty se tisknou ze směsi hlíny a zemědělského odpadu i z betonu.
Fanoušci těchto inovativních technologií v nich nezřídka vidí odpověď na celosvětovou ekologickou i bytovou krizi. Podle analytiků Stavební spořitelny Buřinka, která pilotní projekt Scoolptu zafinancovala, vznikne dům vytištěný robotickým ramenem průměrně sedmkrát rychleji než klasická stavba, navíc s výrazně menším objemem lidské síly i stavebního odpadu.
„Podle našich propočtů mohou ceny nákladů při kontinuální výrobě klesnout pod 30 tisíc za metr čtvereční a se sériovou výrobou se mohou dostat až na polovinu nákladů klasické stavby. 3D tisk může nastartovat automatizaci stavební výroby, která ve výsledku přinese rychlejší i levnější bydlení,“ zdůvodňuje generální ředitel Buřinky Libor Vošický, proč naskočili na palubu tiskařských inovací ve stavebnictví.
Prvok jako stavební prototyp zatím míří spíš na klienty, kteří ocení originální a inovativní počin – Michal Trpák o domě rád mluví jako o obytné soše.
„Prototyp stál jenom v materiálových nákladech kolem 3,5 milionu korun. Když do toho započteme vývoj, dostáváme se na částku nad 10 milionů,“ připouští sochařův bratr Ladislav, který má ve Scoolptu pod palcem byznysovou stránku projektu.
Další brzdou domácí revoluce ve stavebnictví je zatím i legislativa. České stavební předpisy totiž vytištěné prvky neznají. Proto tvůrci Prvoka plánují posadit na vodu, kde spadá pod ohebnější schvalovací procesy Státní plavební správy. A ve spolupráci s inženýry z pražského ČVUT a brněnského VUT zatím zajištují potřebné atesty konstrukcí a certifikace pro kolaudaci tištěných domů ve standardním stavebním procesu.
Lidé ze Scoolptu zároveň plánují založit Inovační centrum 3D tisku a rádi by ke spolupráci přizvali další subjekty, které téma velkoformátového tisku pro stavebnictví láká: designéry, vývojáře ze strojírenství či robotiky nebo firmy, které se 3D tiskem už zabývají.
„Dle našich odhadů budou stavby se zapojením 3D tisku masově dostupné do tří až pěti let,“ míní optimisticky Vošický z Buřinky. Otázek a technologických problémů, které bude třeba na této cestě vyřešit, ovšem zůstává dlouhá řada.
Zatím se k nám budoucnost opatrně vkrádá skrze Prvoka. Prohlédnout, osahat a vyzkoušet si jej budete moct už v srpnu.
