skip to main content
Český byznys

Elitní muži 28. října. Sedm byznysmenů, kteří hýbali první republikou

4 minuty čtení

Dnes je naší republice krásných 101 let. A vzpomínáme na tehdejší politické i podnikatelské elity, na „muže 28. října“, na tradice a zásady, které do tehdy československé politiky (a s ní i do byznysu) vnesl prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

První republiku si rádi idealizujeme. Jenže tehdejší byznys, to nebyl jen Tomáš Baťa. Byznysmenům mladé republiky byl vlastní ohromný podnikatelský zápal, měli skvělé nápady i schopnosti je realizovat. Byly tu však běžné i střety zájmů, provázání byznysu a politiky, lobbing.

Oproti přelomu století, kdy prožívali konjunkturu Emil Škoda, Emil Kolben nebo Laurin s Klementem, byla první republika dravá jízda.

A měla i své velké, dravé ryby. Znáte jejich jména?

JAROSLAV PREISS (1870–1946)

Ředitel Živnostenské banky, poslanec a díky majetkovým podílům ve víc než stovce velkých firem vůbec nejbohatší muž meziválečného Československa. Někdejší ekonomický poradce prezidenta Masaryka a přítel ministra financí Aloise Rašína vybudoval finanční impérium, s nímž se ani nikdo z dnešních podnikatelů nemůže rovnat. Živnobanka, kterou řídil 20 let, vlastnila takřka polovinu průmyslu.

Soukromé akciové podíly tu díky vlivu v politice měl i sám Preiss: šlo o podíly v ČKD, v uhelném a ocelářském průmyslu, v Báňské a hutní společnosti, Poldině huti, v Solu, chemičkách Explosia a Synthesia, ve Fantových závodech, Cukrovarech Schoeller, v papírnách, textilkách, pivovarech, stavebních a potravinářských závodech, v akciové společnosti Dr. F. Zátky či Ringhofferových závodech. Dílčí hodnoty jeho podílů se těžko vyčíslují, z dnešního pohledu by však jednoznačně patřil mezi dolarové miliardáře.

LADISLAV NOVÁK (1872–1946)

Narodil se do významné podnikatelské rodiny. Jeho otcem byl mecenáš a průmyslník, investor několika významných pražských staveb Josef Vincenc Novák, a Ladislav v jeho stopách pokračoval. Ještě před válkou stál v čele strojírenské společnosti Novák a Jahn, po vzniku Československa se podílel na koncentraci a organizování československého strojírenského průmyslu v nové republice.

Po parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění, ve vládách Antonína Švehly následně zastával opakovaně post ministra průmyslu, obchodu a živností. Během politického působení nepřerušil tento pragmatický průmyslník svoje podnikání, i jako člen Československé národní demokracie měl přímý vliv na jejího předsedu Karla Kramáře a podílel se na řadě ekonomických reforem.

EMANUEL MACEŠKA (1877–1966)

Kdysi proslul vynálezem „mazacího buřtu“, který začal být označován „maceška“: jde o druh métského salámu vyrobený výhradně z vepřového masa. Tuto a další speciality začal Maceška dodávat do vyhlášených pražských lahůdkářství, jako byl Lippert na Příkopech, a na Vinohradech založil největší pražský uzenářský podnik, který postupně rozšířil v obří síť firemních prodejen po celé Praze.

V roce 1923 vybudoval továrnu na výrobu uherského salámu, investoval do nákupu, ale i do vývoje moderních strojů poháněných elektrickými motory, vybudoval chladírny, rozjel velkovýrobu na tehdejší dobu revolučních trvanlivých masových konzerv. V Praze vlastnil honosný Maceškův obchodní palác na Vinohradské třídě, ve kterém provozoval občerstvení a také vlastní kino, později nazvané Bio Illusion, či hotel na Václavském náměstí. V roce 1938 podnik předal svým čtyřem synům, po převratu dožil v ústraní.

RUDOLF JELÍNEK (1892–1944)

Narodil se ve Vizovicích a to předurčilo celý jeho život. Už v roce 1919 převzali bratři Rudolf a Vladimír Jelínkovi po svém otci prosperující palírnu. Od roku 1926 už pokračovali v podnikání samostatně a Rudolf firmu pojmenoval po sobě. Ve 30. letech zahájil výrobu košer destilátů; při ní používal suroviny a postupy v souladu s pravidly ortodoxní židovské víry. Rudolf Jelínek, sám židovského původu, dostál náročným kritériím košer produkce, jeho pálenky měly špičkovou kvalitu a brzy si získaly celosvětovou proslulost: od roku 1934 Jelínek působil i na zámořských trzích, značná část košer výroby byla určena pro export do USA, kde se pálenky Rudolf Jelínek staly vyhledávanými v tamní početné židovské komunitě.

Do roku 1938 se značka Rudolf Jelínek stala druhým největším světovým dovozcem destilátů do USA. V listopadu 1938 získal podnik Rudolfa Jelínka povolení k odběru pěti tisíc hektolitrů daněprostého lihu ke zpracování pro vývoz a ještě 6. března 1939 firma expedovala 225 beden do USA. Zničující byla nejen pro rodinný podnik následná nacistická okupace. Rudolf Jelínek zahynul v roce 1944 v Osvětimi.

KAREL LOEVENSTEIN (1885–1938)

Český průmyslník, dlouholetý ředitel Akciové společnosti, dříve Škodových závodů v Plzni, největší strojírenské skupiny v zemi, celoživotní protivník Jaroslava Preisse. Měl zastánce v Karlu Englišovi: tento několikanásobný ministr financí a v letech 1934 až 1939 guvernér Národní banky československé byl kdysi Karlovým domácím učitelem, přátelili se pak celý život. Triumfem Karla Loevensteina se v červnu 1923 stalo uzavření tzv. anglické půjčky, dlouhodobého úvěru, který vyvázal koncern ze závislosti na domácím kapitálu, poskytl mu celkem pět milionů liber a umožnil zahájit rozsáhlé investice.

Od půlky 20. let uskutečnil i díky vlivu v politice množství fúzí s československými průmyslovými podniky, roku 1925 pohltil automobilku Laurin & Klement a založil podnik Avia, čímž vstoupil do leteckého průmyslu. Na své panství v Dobřenicích zval na hony politickou a obchodní smetánku, jeho ženou byla Pavla Langhansová, dcera známého pražského fotografa. Loevenstein zemřel v roce 1938 na zápal plic.

JINDŘICH WALDES (1876–1941)

Začínal v Praze u firmy Eduard Lokesch a syn, která vyráběla manžetové knoflíky. Díky znalosti cizích jazyků se stal obchodním zástupcem firmy v Evropě, Asii i Africe. To podnikavému Waldesovi nestačilo. Už v roce 1902 spolu se strojním mechanikem Hynkem Pucem odešel z firmy a založil vlastní společnost Waldes a spol. Hynek Puc o rok později sestrojil převratný vynález – zakladačku, tedy přístroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků (patentek). Waldes roku 1907 vybudoval fabriku v Praze-Vršovicích a za 30 let podnik rozvinul v koncern vyrábějící všechny druhy kovové galanterie s pobočkami ve Varšavě, Paříži, Vídni, Barceloně a v New Yorku.

Waldes vybudoval i rozsáhlou sbírku umění, patřil k mecenášům Františka Kupky. V roce 1939 byl Jindřich Waldes pro svůj židovský původ zatčen a dva roky strávil v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Odtud ho za osm milionů protektorátních korun v roce 1941 vyplatila jeho rodina, které se podařil odchod do USA. Záchrana Jindřicha Waldese ale skončila tragicky, zemřel během plavby z Lisabonu do New Yorku, zřejmě na následky věznění.

FRANTIŠEK XAVER HODÁČ (1883–1943)

I syn z vlivné právnické rodiny (jeho otcem byl brněnský zemský právník František Hodáč) se významně angažoval v prvorepublikovém byznysu. V roce 1911 se jako osmadvacetiletý stal tajemníkem Jednoty průmyslníků pro Moravu a Slezsko a úzce spolupracoval s řadou tamních podnikatelů – například s Tomášem Baťou. Po válce v letech 1918–1933 zastával důležitou funkci generálního tajemníka a místopředsedy Ústředního svazu československých průmyslníků, byl profesorem na ČVUT, členem bankovní rady, a především stoupencem ekonomické politiky Aloise Rašína.

Ten s Hodáčem konzultoval i dopady deflační měnové politiky na chod domácího československého průmyslu, který tato opatření tvrdě zasáhla. Po parlamentních volbách v roce 1929 se Hodáč stal poslancem Národního shromáždění, na sklonku života byl členem dozorčí rady zlínské společnosti Baťa. František Hodáč byl ženatý s dcerou univerzitního profesora Jaroslava Golla Adélou. Spolu měli dceru, která se stala herečkou. Byla to Nataša Gollová.