skip to main content
Filantropie

Vydělal na drahém hi-fi, teď svou firmu daroval zaměstnancům

6 minut čtení

S audio- a videotechnikou začal Julian Richer obchodovat ještě na střední. Prodával ji spolužákům, aby pomohl svým rodičům se splácením školného na elitní britské internátní škole Clifton College. A protože se mu dařilo, rozhodl se na vysokou nepokračovat a místo toho v roce 1978 jako čerstvě plnoletý otevřel svůj první obchod v Londýně. S ním má dodnes záznam v Guinessově knize rekordů – jde o prodejnu s nejvyšším obratem na metr čtvereční na světě, v roce 1994 tento koeficient činil 195,426
£/m².

Richerovo jmění britská média odhadují na 160 milionů liber (tedy zhruba pět miliard korun), svůj první rolls-royce si koupil ve 23 letech, dlouhé roky byl sponzorem a podporovatelem konzervativců, nikdy se netajil obdivem k učení Adama Smitha. To, že jeho jméno znamená bohatší, je tak nějak samo sebou. Jenže tenhle dlouhovlasý šedesátiletý bonviván, který ve volném čase bubnuje ve funkové kapele Ten Millennia, je všechno, jen ne bezskrupulózní kapitalista.

„Můj táta umřel, když mu bylo 60. Já 60. narozeniny oslavil nedávno, takže je na čase se podělit,“ řekl Richer tento týden stanici BBC, když oznámil, že 60 procent své společnosti Richer Sounds převedl do nově zřízeného fondu, jehož podílníky budou všichni zaměstnanci jeho firmy.

Původní obchod Richer Sounds u London Bridge. Záběr z Google Street View

Nejde přitom o málo: Richer Sounds dnes po celé Británii provozuje 53 obchodů, pracuje pro něj 530 lidí, jeho loňské tržby atakovaly 200 milionů liber a zisk před zdaněním se vyšplhal k 10 milionům liber. Výsledky, které firma reportovala loni a předloni, jsou nejlepší v její 40leté historii, a proto je na ostrovech považovaná za symbol retailového podniku, jemuž se daří odolávat nájezdu Amazonu a dalších e-commerce obchodníků.

„Jsem v byznysu přes 40 let a hlavní věc, kterou jsem se naučil, je, že ze všeho nejdůležitější jsou lidé. Když se o ně správně staráte, jsou spokojenější, zůstanou s vámi, dodají zákazníkovi lepší službu a nic vám neukradnou,“ dodal Julian Richer, který už dnes nejezdí ani rolls-roycem, ani range roverem, ale vlakem (ekonomickou třídou) a na svém skládacím kole Brompton. „Hodně jsem se posunul, roll-royce a ty další věci, to bylo už dávno,“ smál se před pěti lety při rozhovoru pro Financial Times.

Richerovi a jeho ženě Rosie zůstane i nadále 40 procent, za svůj většinový balík akcií dostanou po převodu do fondu přes devět milionů liber, z nich ovšem téměř polovinu pošlou zase zpět zaměstnancům – ti dostanou po tisícovce liber za každý rok, který pro Richer Sounds pracují. V průměru prý dostanou osm tisíc liber, ve společnosti je ovšem i několik desítek zaměstnanců s 20 a více odslouženými lety. „Byl to zatraceně drahý den,“ zavtipkoval si Richer.

Etickému rozsahu podnikání se věnuje dlouhodobě. Jeho firma dává každoročně 15 procent ze zisku na dobročinné účely a jedním z benefitů pro její zaměstnance je, že mohou používat pro vlastní rekreaci některý z dvanácti domů, jež firma po světě vlastní. Richer Sounds kvůli tomu koupila nemovitosti v Paříži, v Barceloně či v USA. Julian Richer navíc napsal několik knih, v nichž tvrdí, že klasický model kapitalismu se vyčerpal a že je třeba začít víc dbát o společensky udržitelný způsob podnikání s velkým důrazem právě na zaměstnance.

Přebal Richerovy knihy z roku 2018.

V Británii platí v tomto směru za svého druhu celebritu, na pomoc si ho kvůli tomu najali i manažeři módního řetězce Marks & Spencer, jejichž obchody v posledních letech zažívají těžší období. Richer slavné prodejní značce pomáhá zbavit se korporátní těžkopádnosti a udělat z ní místo, kde lidé rádi pracují. „To je i klíč ke spokojeným zákazníkům,“ zdůvodnil Richerovo angažmá jeho kamarád Archie Norman, předseda představenstva Marks & Spencer.

Důležitou součástí Richerova boje za spravedlivější společnost je i otázka zdanění velkých firem. Začal proto podporovat neziskovku Taxwatch, která se snaží upozorňovat na firmy, které se vyhýbají placení daní. On sám přitom v jedné ze svých knih přiznal, že se v minulosti pomocí právní kličky vyhnul placení povinného příspěvku na pojištění. „A byla to chyba,“ dodává.

Richer Sounds každopádně není jedinou firmou přecházející do rukou zaměstnanců. Jde o téma, které se hlavně v Británii poměrně hodně diskutuje. Nedávno podobný krok udělalo třeba studio Aardman, které stojí za filmy s Wallacem a Gromitem, nebo výrobce ekologických obalů Riverford. Průkopníkem je pak maloobchodní řetězec John Lewis, který vlastní jeho 83 tisíc zaměstnanců.