V roce 1963 požadovala pravidla Wimbledonu, aby hráči při turnaji na kurtech nosili „převážně bílé“ oblečení. A přestože někteří tenisté a výrobci jejich oděvů zkoušeli hranice vymezené tímto nařízením postupně obrušovat, nejslavnější tenisový turnaj světa ze svého striktního dress codu neustoupil. Jak připomíná odborník na Wimbledon, historik Robert McNicol, v roce 1995 přišla ještě tvrdší pravidla – formulace se změnila na „téměř výhradně v bílé“.
Sportovní značky soupeřící o pozornost tenisových diváků tak každoročně na tři ze čtyř grandslamových turnajů oblékají hráče do jasných barev a výrazných vzorů, pro londýnskou zastávku ovšem musí volit jiný přístup. A to, že mají omezený prostor pro kreativitu, je v důsledku nutí napřít energii k jiným oblastem.
Wimbledon své „bílé pravidlo“ postupem času stále piluje a přitvrzuje. V roce 2014 do něj poprvé zahrnul i to, jak mají vypadat doplňky. Předpis má nyní 10 jednotlivých bodů, které se vztahují na „všechno ošacení, včetně tepláků a mikin, které je nošeno při turnaji na kurtech, a to při tréninku i při zápasech“.
Pravidlo dál specifikuje, že špinavě bílá či krémová není považována za bílou, a připomíná, že předepsanou barvu musí mít i rubová strana oblečení. Souvislé barevné plochy tedy povoleny nejsou, ale proužky na lemu krku a rukávů ano, pokud tedy jejich šířka nepřesáhne jeden centimetr. Přijatelná nejsou loga tvořená pomocí kombinací různých materiálů nebo vzorů, malá loga sponzorů však barevný prvek obsahovat mohou. Pravidla se týkají také kraťasů, sukní a spodních částí teplákových souprav, čelenek, bot a spodního prádla. Upravují dokonce i barvy případných zdravotních pomůcek.
Pětinásobný wimbledonský vítěz Björn Borg by tak dnes ve svém ikonickém tričku Fila se zeleným proužkem a tmavě modrým límcem nebyl na kurt vůbec vpuštěn. Neprošly by už ani zářivě oranžové podrážky bot Nike, které měl v roce 2013 na nohách celkem osminásobný vítěz turnaje Roger Federer.
Neposlušné tenisky Rogera Federera
Omezení daná pravidly turnaje nutí designéry tenisových značek, aby se při navrhování nových wimbledonských modelů soustřeďovali na jiné aspekty než na práci s barvami. „Naši návrháři kombinují módu a funkčnost. Tvoří elegantní, klasické úbory vycházející z bohaté historie značky a zároveň vybírají materiály a technologie, které umožňují hráčům maximální výkon,“ říká ředitelka tenisového marketingu společnosti Fila Lauren Mallon. „Snažíme se naše nadčasové střihy doplnit o designové prvky, které tradiční bílý look promění v módní vyjádření.“
Fila tak své letošní modely ozvláštní například oranžovými paspulkami, vrstvenou síťovinou nebo volány a plisováním. Speciální kolekci P. L. Rolando, kterou v Londýně zanedlouho obléknou Karolína Plíšková nebo Sam Querrey, bude zdobit i žakárový motiv tenisové rakety.
Karolína Plíšková v letošní wimbledonské kolekci značky Fila
Konkurenční
firma Asics se zase zaměřuje na použité materiály. „Maximálně se soustředíme na
volbu materiálů, která nám umožní se vyjadřovat prostřednictvím různých textur
při zachování jednoho barevného odstínu,“ popisuje Tomoko Kobiro z produktového
managementu značky. „Naše střihy jsou vytvořeny tak, aby vyhovovaly
nejčastějším pohybům těla při hře. Věříme, že hráči na kurtech ocení funkční
design s akcenty v šampaňské barvě.“
Mohlo by se
tedy zdát, že wimbledonské pravidlo je pro výrobce tenisového oblečení jakýmsi nutným
zlem. Pohled do účetních knih ale nabízí ještě jinou perspektivu. Barevné
kreace určené pro tři další grandslamy sice ke značkám přitáhnou pozornost a dobře
se prodávají, ale ani bílá si v prodejnách zdaleka nevede špatně. Už
proto, že mnoho tenisových klubů po celém světě prostě bílou vyžaduje.
„Bílá jako neutrální barva je prodejní stálicí, obzvlášť v létě. Když se naši špičkoví hráči ukážou na kurtech v bílých kolekcích, vždycky to ovlivní i prodeje,“ přitakává Mallon a Kobiro potvrzuje, že bílá si vede dobře celý rok, a v letních měsících je u zákazníků dokonce nejpopulárnější volbou. „Chápu roli tradice, je důležitá pro sport a taky staví před návrháře jedinečné výzvy, ale kdyby pravidla dovolovala trochu hravější přístup k barvám, nabídka produktů by mohla být opravdu zajímavá,“ dodává.
Wimbledonská obliba bílé se zrodila v 70. letech 19. století zcela organicky – světlá barva měla hráče ochlazovat a taky skrývat jejich pot před citlivýma očima viktoriánských diváků. Až bývalý britský hráč Ted Tinling, který se poté začal věnovat navrhování oblečení pro tenisty, způsobil v polovině 20. století rozruch, když začal na hráčských úborech používat barevné prvky a krajky, což vedlo v roce 1963 ke vzniku oficiálního bílého pravidla.
S tím, jak ostatní turnaje svůj dress code spíš uvolňovaly (U. S. Open povolil barvy v roce 1972), někteří hráči, jako třeba zmiňovaný Federer, začali proti striktním wimbledonským pravidlům protestovat. Andremu Agassimu se dokonce tradice a kultura turnaje tak protivily, že Wimbledon několik let úplně bojkotoval. Serena Williams se v roce 2010 objevila na londýnském kurtu v krémovém úboru s fuchsiovými prvky, který byl shledán jako nevhodný.
Přísná wimbledonská pravidla se ale s každým protestem nebo pokusem o posunutí hranic jen ještě víc upevní. A značky jsou si toho také vědomy. „Vážíme si bohaté historie, stylu a tradic tohoto turnaje. Oceňujeme snahu o jejich uchování a zároveň o zavedení moderních zlepšení. Enormní důležitost Wimbledonu pro tenisový svět zaslouží maximální respekt,“ odpovídá Laurel Mallon vyhýbavě na otázku, které z 10 dílčích pravidel pro wimbledonský dress code by nejraději zrušila.
