skip to main content

Výstřely ze samopalu, výhrůžky likvidací i pěstní souboje. Tak vypadal spor o vagonku Legios

10 minut čtení

V nejvyhrocenější insolvenční kauze posledních let se střetli nejtvrdší čeští miliardáři – zbrojař Strnad a kontroverzní podnikatel František Savov.

Příjezdová cesta zúžená do jednoho pruhu uprostřed nepřehledných zatáček a vybydlených výrobních hal je dobrodružstvím sama o sobě. Tím spíš, že na jejím konci v severní části Loun se nachází na ploše bezmála 2,5 hektaru obrovský výrobní areál, který se v posledních dvou měsících stal doslova bitevním polem ve složité obchodní a právní válce několika tuzemských miliardářů.

Už zdálky návštěvníky naviguje modro-bílá věž místního vodojemu s červeným nápisem Legios, který odkazuje na někdejší název známé vagonky. U vstupní brány a vedle stažené závory sedí postarší paní ve žluté vestě, v klidu pokuřuje a příchozí si jen trochu nedůvěřivě měří pohledem. Po ozbrojené stráži ani památka.

Ostatně na velký provoz to tu nevypadá, areál, který tvoří tři obří haly, asi čtyři desítky menších objektů a několik železničních vleček, na první pohled působí klidně, až opuštěně.

Na tomtéž místě, jen o dva měsíce dříve, přitom došlo ke scéně v českém byznysu málo vídané, která připomínala spíše záběry z akčního filmu. V pondělí 1. července ve tři ráno do areálu vstoupilo na 35 urostlých zápasníků, kteří se z něj snažili vytlačit podobný tým insolvenční správkyně Petry Hýskové. Ta v něm zajišťovala soupis majetku v rámci insolvence zkrachovalé firmy Heavy Machinery Services (HMS). Hýsková v pátek předtím vypověděla nájemní smlouvu firmě Legios Loco, společnosti, která měla areál od HMS v nájmu. V pondělí obě strany měly v Praze společně jednat o budoucím uspořádání vztahů. K tomu už ale nedošlo.

Aktuální vydání magazínu

Zde je potřeba vysvětlit, že kolem HMS během let vyrostl nepřehledný spletenec firem, které měly různé obchodní a vlastnické vztahy a podle řady indicií, které shromáždil insolvenční soud, tvořily koncern, jehož konečným vlastníkem byl kontroverzní podnikatel František Savov.

Trochu tajemný český miliardář, který se aktuálně ukrývá v Londýně před trestním stíháním za rozsáhlé daňové podvody, své současné aktivity nekomentuje. Svou vlastnickou roli ve vagonce nicméně veřejně popíral. Někdejší vlivný majitel vydavatelství Mladá fronta či tiskárny Europrint a dalších desítek firem patří mezi vyhlášené šíbry, jehož obchodní praktiky jdou podle mnohých daleko za hranici dobrých mravů.

V případě Legiosu ale narazil na tvrdého soupeře: rodinu Jaroslava a Michala Strnadových, která ovládá robustní průmyslovo-zbrojní skupinu Czechoslovak Group, zahrnující desítky firem v často strategických – silových – oborech s celkovým obratem přes 11 miliard korun, a navíc s těsnými kontakty na těch nejvyšších místech. I ona má totiž o lounskou fabriku eminentní zájem.

Už samo obsazení tak předem slibuje skutečně třeskutý příběh, který aktuálně vrcholí u českých soudů.

Také správkyně měla už dávno před zmiňovaným červnovým víkendem informace o tom, že může jít do tuhého, a tak si také najala vlastní ostrahu podobného ražení. Obě skupinky MMA zápasníků se střetly na nádvoří firmy kolem půl čtvrté ráno, tedy v době, kdy do areálu začali proudit první zaměstnanci na ranní směnu. Vyhrocené šarvátky, kde figurovaly tyče, mačety i japonská katana, nakonec musela rozhánět pořádková služba policie varovným výstřelem ze samopalu. Muži z bezpečnostní agentury Security Resistance, kterou si najala firma Legios Loco a v jejímž čele byl i známý zápasník MMA Petr Ondruš, se nakonec stáhli, nicméně areál byl v obležení policejních těžkooděnců prakticky celé pondělí.

„Měla to být demonstrace síly pro zaměstnance, že správkyně tu rozhodně nevelí, že bude čekat za plotem a jen koukat. Mělo mě to zastrašit. Ale musím říct, že mi v ten moment do smíchu vážně nebylo,“ vzpomíná Hýsková na dramatické okamžiky z přelomu léta. Sama ale říká, že to v ní vyvolalo spíše opačný efekt.

Teď už je tu klid. Boje už probíhají jinde, v advokátních kancelářích a soudech daleko odtud.

„Věděla jsem, že v ten moment už s firmou Legios Loco spolupráce fungovat nebude, a začala jsem řešit co nejrychleji jiný pronájem. Hned v pondělí jsem začala objíždět zájemce,“ vzpomíná na dobu, která ji nakonec přivedla až do Strnadovy společnosti Dako-CZ, jež kolem lounské vagonky už nějakou dobu kroužila a dávala najevo svůj zájem firmu převzít.

Od té doby policie v areálu zasahovala ještě několikrát. Přetahovaná o účetní data a některé dokumenty se totiž ještě párkrát opakovala.

„Teď už je tu klid. Boje už probíhají jinde, v advokátních kancelářích a soudech daleko odtud. My se tady snažíme rozhýbat výrobu a normálně pracovat,“ prohodí Vojtěch Vágner, manažer společnosti Dako-CZ ze skupiny CSG Michala a Jaroslava Strnadových. Ta má areál od července v nájmu a Vágner je pověřeným ředitelem zdejšího závodu.

„Většina zaměstnanců má už po směně, takže to tu teď skutečně působí jako město duchů. Navíc těch asi 350 lidí se v tak obrovském areálu ztratí. Ale za těch několik týdnů, co tu jsme, máme na opravách 40 vagonů.

Začínáme s výrobou nových, rádi bychom jich do konce roku udělali 100,“ dodává optimisticky Vágner, který se do areálu vrátil asi po pěti letech, ve službách původního vlastníka pracoval jako manažer obchodu, ale nakonec po neshodách s původním vedením z firmy odešel a začal podnikat. Když Jaroslav Strnad hledal pro zdejší provoz člověka, který podnik dobře zná, zároveň je ale od původního majitele dostatečně odstřižený, kolegové mu doporučili právě třiatřicetiletého Vágnera. Ten sám přiznává, že prvních pár dnů a týdnů po převzetí zdejšího provozu bylo opravdu složitých.

„Řešíte spoustu zádrhelů s lidmi, s provozními věcmi, padají na vás kostlivci ze všech stran. Ale myslím, že už se pomalu dostáváme do fáze, kdy se můžeme soustředit hlavně na výrobu,“ vypráví Vágner při procházení největší místní halou, kde už stojí na kolejích řada repasovaných vagonů, ozvěnou zní tlukot brusek a všude je cítit svařovaný kov.

Válečnou zónu tu dnes připomínají už spíše jen detaily. Například loga společnosti Legios Loco na pracovních overalech některých zaměstnanců, zatímco vstupní dveře do hal či hlavní recepci v budově vedení už zdobí modrá loga Strnadova Daka.

Přes 90 procent zaměstnanců Legiosu se nakonec podařilo přesvědčit, aby přešli zpět do služeb původního HMS, a dnes si je tak najímá na práci přímo Dako. Pomohl prý i plamenný projev Jaroslava Strnada a jeho společníka z Daka, slovenského průmyslníka Alexeje Beljajeva, majitele slovenské Tatravagónky, kteří do areálu v létě osobně přijeli a předstoupili před shromáždění zaměstnanců v jedné z největších tamních hal.

„Myslím, že pro lidi bylo důležité, že měli po letech spekulací před sebou konkrétní majitele, kteří jim nabízejí práci, jasnou vizi a kterým není jedno, co s firmou bude,“ hodnotí Vágner. Ve službách Daka tak k dnešnímu dni v Lounech pracuje přes 420 lidí plus desítky agenturních zaměstnanců.

Od parních lokomotiv do konkurzu

Cesta Legiosu k proslovu Jaroslava Strnada uprostřed montážní haly je ale poněkud delší. Pojďme si příběh lounské vagonky, jejíž historie sahá až do 19. století, kdy se v ní vyráběly a opravovaly parní lokomotivy pro rakouskouherské železnice, stručně připomenout.

Za minulého režimu se podnik přejmenoval na Dílny ČSD. V 90. letech minulého století vznikly Lounské strojírny, později známé jako LOSTR. Podnik privatizovalo osm dlouholetých zaměstnanců z Loun. Firma v nových kapitalistických podmínkách zajímavě rosta a prosperovala. „Firmu jsme přebírali v roce 1992 s asi 600 zaměstnanci, byla z 95 procent závislá na ČSD a vykonávala pouze opravy nákladních vagonů. V roce 2008, kdy jsme firmu prodali, jsme měli 900 zaměstnanců, obrat 1,8 miliardy korun, firmu jsme předělali na vagonku, tedy výrobce úplně nových vagonů včetně vlastního vývoje, snížili jsme závislost na ČD asi na 15 procent a exportovali přes 80 procent výroby,“ vzpomíná jeden z původních majitelů Jan Vaic, dnes lounský stavař a hoteliér.

Firmu v roce 2008 prodali po vnitřních neshodách poměrně neprůhledné společnosti Aliafin. „V roce 1992 byli všichni moji společníci na vrcholu sil, čas však byl neúprosný a polovina z nich dosáhla či přesáhla v roce 2007 důchodový věk a odmítala pokračovat. Polovina, do které se počítám, z myšlenky prodat své podíly nadšena nebyla, ale riziko, že bychom se mohli stát menšinovými vlastníky, nás donutilo prodat podíly najednou,“ vysvětluje společné rozhodnutí Vaic.

Jak narazili na společnost napojenou na Františka Savova, který do té doby v průmyslu nebyl příliš aktivní?

„Najali jsme nějaké firmy, aby nám s prodejem pomohly, a díky nim k nám začali přijíždět různí více či méně exotičtí zájemci včetně jiných vagonek. Nakonec jsme v roce 2008 vybrali firmu, která měla výhodu, že nebyla z konkurenčního prostředí, a my se tak nemuseli obávat, že vagonku při nějaké krizi uzavře a stáhne k sobě její zakázky,“ vysvětluje.

Jeho optimismus se ale příliš nenaplnil.

Pod novým vlastníkem začalo docházet k častým změnám jména a také struktury. V září 2010 se LOSTR přejmenoval na Legios, v říjnu 2013 na Industry Plant a v březnu 2014 na Heavy Machinery Services.

Reklama

Obchodní model byl změněn a firma rozdělena na několik personálně propojených společností, z nichž některé se staraly o výrobu, jiné o opravy vagonů a další čistě o obchod. V lednu 2013 tak vzniká třeba zmiňovaný Legios Loco se sídlem na Kypru. Firmy v těchto letech figurovaly v kauzách daňových úniků a krácení DPH a od října 2013 startuje insolvenční řízení, které mezitím nabobtnalo na jeden z nejsložitějších a nejvypjatějších právních případů svého druhu v české historii. Návrh podala slovenská Všeobecná úvěrová banka (VÚB), které firma dlužila bezmála čtvrt miliardy korun.

Své pohledávky u soudu nakonec přihlásilo přes 320 věřitelů v celkové
výši 3,3 miliardy korun, zápis v insolvenčním rejstříku má přes 1400 bodů a je podána desítka incidenčních žalob. Řešení úpadku od začátku provází pochybnosti a policie několikrát zkoumala podezření z účelových manipulací. V případu se objevuje řada netransparentních pohledávek, které někteří přisuzují opět kruhům Františka Savova. Kromě toho se ve firmě zatýkalo za daňové podvody.

Zlom v případu přichází v době, kdy funkci insolvenčního správce Legiosu opouští známý českobudějovický právník Ivo Hala, který dlužníkovi, tedy lidem kolem Františka Savova, umožnil nachystat reorganizační plán. Hala měl ale brzy jiné starosti. Z funkce odstoupil v roce 2015 ze zdravotních důvodů. Pár měsíců nato jej policie obvinila z údajných manipulací v jiné insolvenční superkauze – krachu petrochemické skupiny Via Chem. Hala tvořil údernou dvojici s dalším protřelým podnikatelem a právníkem známým z řady složitých ekonomických kauz Petrem Sisákem. Jeho jméno figurovalo kromě zmiňovaného Via Chemu rovněž v případech tunelování C. S. Fondů či Key Investments.

Strnad na scéně

Legios také dostává na starosti nový soudce Zdeněk Strnad a v roce 2015 se na scéně objevuje mladá insolvenční správkyně Petra Hýsková, která se chvíli rozkoukává, ale po pár měsících tlačí na zastavení reorganizace a chce ji změnit na konkurz.

Tedy na takové řešení, kdy dlužník nebude mít na průběh reorganizace jakýkoli vliv. Dlužník prý nepostupuje s poctivými úmysly.

Mezitím VÚB prodává svou pohledávku, která se posléze objeví v rukou neprůhledné společnosti Gomanold. To je polovina roku 2017 a kolem už větří zbrojař Jaroslav Strnad a jeho spojenci. Gomanold je totiž společnost blízká skupině J&T, s jejíž pomocí už zbrojař úspěšně dobyl kopřivnickou Tatru. Gomanold často obchoduje s pohledávkami, angažuje se v něm někdejší manažer J&T Marek Gavlas a zastupuje ho vlivný pražský advokát Jan Nekola, tradiční Strnadův spojenec, který se například stejně jako Strnad objevil na seznamu štědrých sponzorů Miloše Zemana před poslední prezidentskou volbou.

Podle informací Forbesu se lidé od Strnada několikrát zkoušeli se Savovem domluvit obchodně. V Londýně za ním byli jeho vyslanci několikrát. Jednání ale nikam nevedla. Savov úmyslně provokoval astronomickou sumou, za kterou by své pozice ve vagonce opustil. „Ale pokud si troufáte jinak, tak jen do toho,“ ukončil údajně jednu z posledních schůzek.

František Savov patří k nejtajemnějším byznysmenům v Česku. Podobně jako Sisáka i jeho předchází pověst nebezpečného, ale zároveň schopného stratéga, který se specializuje, slušně řečeno, na právně a ekonomicky nestandardní obchodní případy. Zároveň v minulosti uměl dělat obchody třeba také s Kellnerovou skupinou PPF i Danielem Křetínským, kterému prodal většinu svého vydavatelství Mladá fronta, včetně ekonomického deníku E15. Jeho majetek se dříve odhadoval na jednotky miliard korun.

Příběh společnosti Legios Loco připomíná krádeže firem z divokých devadesátek.

Část médií si ponechal, nadále kontroluje například týdeník Euro. Ten nedávno přinesl svůj žebříček 50 nejbohatších českých a slovenských podnikatelů, avšak Strnadovi v něm překvapivě chybí. V žebříčku se objevila pouze prázdná řádka. Náhoda? Přitom Forbes majetek Michala Strnada, který oficiálně rozsáhlý holding po otci převzal, oceňuje na 7,6 miliardy, což z něj dělá 26. nejbohatšího podnikatele v Česku (viz strana 60).

Zástupci společnosti Legios Loco, která se proti postupu insolvenční správkyně i firmy Dako-CZ brání u soudu, naopak považují současný stav za výsledek nepřátelského převzetí ze strany Strnadovy skupiny Czechoslovak Group.

„Příběh společnosti Legios Loco připomíná krádeže firem z divokých devadesátek,“ nebere si servítky mediální zástupkyně Legiosu Radka Háčková.

Podle ní Legios Loco do doby napadení patřil mezi významné výrobce železničních vagonů se zajištěnými zakázkami a ročním obratem 2,5 miliardy korun a byl jedním z nejdůležitějších zaměstnavatelů v regionu.

„Společnost Legios Loco čelí bezprecedentnímu napadení skupinou Czechoslovak Group zbrojaře Jaroslava Strnada a jeho společníka ruského původu Alexeje Beljajeva. Děje se tak prostřednictvím konkurzu na firmu Heavy Machinery Services,“ dodává Háčková, která patří k blízkým spolupracovníkům Jana Hrubeše. Někdejší novinář České televize v tuzemském éteru dlouhodobě zastupuje právě Savova.

„K tomu mohu říci jediné. Správkyně ani soud rozhodně nedopustí jakékoli manipulace probíhajícího řízení,“ odmítá nařčení Hýsková. Stejně tak tento slovní útok odmítají zástupci Czechoslovak Group.

Savov pod palbou

Obránci pozic Františka Savova nicméně koncem září utržili bolestivou ránu. Vrchní soud totiž potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích o konkurzu HMS, vůči kterému se dlužník odvolal. Správkyni Hýskové tak nic nebrání pomalu rozjet prodej majetkové podstaty – očekává se, že podnik se bude prodávat v celku v dražbě. Jak rychle to bude, ale záleží na dalších okolnostech. Strnadovo Dako-CZ bude určitě jedním z vážných favoritů. Zatím je v areálu pouze v nájmu, už teď ale otevřeně říká, že cílem je fabriku koupit. Tým správkyně nyní čeká méně viditelná, ale o to náročnější mravenčí práce.

I tak jsou tlaky kolem každopádně obrovské, v policejních kuloárech se hovoří dokonce o výhrůžkách fyzickou likvidací a o tvrdém vydírání celé řady účastníků řízení.

Víme, že ten, kdo stojí na druhé straně, není lehký soupeř.

„Ty tlaky jsou opravdu enormní, už aby to bylo za námi,“ povzdechne si ve své kanceláři v centru Prahy zjevně fyzicky i psychicky unavená insolvenční správkyně, které v náročné kauze pomáhá také několikačlenný tým z její advokátní kanceláře. Na doporučení bezpečnostní agentury se také déle než týden skrývala v neznámém úkrytu. Indicie o bezpečnostní hrozbě se totiž začaly množit před srpnovou schůzí věřitelů.

Od té doby na ni dohlíží ochranka. Stejně tak Michala Strnada, syna Jaroslava a jeho nástupce v čele průmyslového holdingu, v poslední době doprovází tělesná stráž.

„Víme, že ten, kdo stojí na druhé straně, není lehký soupeř. Museli jsme přijmout jistá opatření, aby se nestalo něco, co si nikdo nepřejeme. To, kam se to dostalo, mě upřímně moc nebaví. Nemáte čas na práci, jen vám stále někdo posílá kontroly, nějaká udání. Ve firmě je hodně min. Asi jsme to úplně nečekali, měla to být jedna z dalších záchranných akcí tradičních podniků v úpadku,“ říká Michal Strnad.

Savov je sice ostrý protivník, v tomto případě ale narazil na poněkud silnějšího soupeře, který si jeho silovou hru nechce nechat příliš líbit.

Savov má navíc svou nejslavnější éru za sebou. Kvůli údajným daňovým podvodům se skrývá v Londýně před českými úřady, s nimiž vede právní bitvy. Jeho operační i kapitálové možnosti jsou omezené. K jeho úhlavním nepřátelům patří premiér a zároveň miliardář Andrej Babiš, za jehož ministrování se do Savova zakousli vyšetřovatelé z finanční správy a policie. Andrej Babiš měl na Savova pifku i kvůli dlouholetému sporu o značku Mladá fronta, který Savov vedl s jeho mediální skupinou Mafra. Příliš mocných spojenců Savovovi v Česku nezbývá. Hovoří se o jeho vazbách na spořitelní družstvo Artesa. Dříve mocné figury jako Petr Sisák či Roman Janoušek, se kterými Savov dokázal vyjít, jsou dnes také na vedlejší vlivové koleji a těžko mu v jeho bitvách pomohou.

Naproti tomu Strnadovi dnes koncentrují obrovský ekonomický i mocenský výtlak. Patří ke spojencům Hradu, dobře vycházejí s Andrejem Babišem, skupinou J&T či olomouckým miliardářem Pavlem Hubáčkem. Navíc se umějí z principu pohybovat v bezpečnostních sférách.

Jejich moc dnes Savov okouší na nejrůznějších bojištích. Součástí jejich ofenzivy je například převzetí automobilových dealerů Car Star Praha a Hyundai Centrum Praha. Ti údajně dříve patřili také do sféry vlivu Františka Savova. Dnes na základě těchto dřívějších vazeb ženou Strnadovi lidé do insolvence advokátní kancelář Uni Legal, o které HlidaciPes.org napsal, že jejím prostřednictvím Savov kontroluje některé ze svých firem.

Strnadovci si na Savova došlápli také v Nymburce. Právě do tamního areálu chtěla přesunout část výroby a zaměstnance společnost Legios Loco. Areál však v létě nečekaně koupila jistá společnost BHK a ihned vypověděla firmě nájemní smlouvu. V pozadí operace byli opět Strnadovi lidé.

S vyřizováním účtů mezi oběma tábory souvisí také změna majitele firmy Skyport, technologické společnosti na odbavování zásilek na pražském letišti.

Od konce září ji kontroluje Michal Strnad. Do 23. září přitom patřila společnosti Skyport Group se sídlem v Londýně a podle různých indicií spadala do sféry Savovova vlivu.

„Savov překročil jistou mez, už je to osobní. Seberou mu všechno. Takový je plán a udělají pro to vše,“ říká pro Forbes dobře informovaný zdroj.  

Reklama
Reklama
Reklama