Aktuální vydání magazínu Forbes

Welcome to my nightmare. Jak jsem se naučila plavat kraul a vy to dáte taky

Pošli to dál

Už od základní školy jsem nesnášela hodiny plavání. Zimu u bazénu, zápach chloru, studenou vodu i tu zelenou koupací čepici po sestřenici. Ale hlavně, nesnášela jsem, když jsem musela potopit hlavu pod vodu.

Na starosti nás tehdy měla trenérka Trunchbullová s dřevěnou tyčí, kterou nás – když jsme vystrčili hlavu nad vodu – přetáhla přes záda nebo přes hlavu. A tak se stalo, že jsem odpor k plavání a bazénům překonala asi před pěti lety, kdy jsem začala pravidelně plavat – nicméně jako paní radová s hlavou nad vodou a tiše jsem obdivovala ty, kdo to umí i jinak.

Čtěte také: Kašlete na jógu. Sedm důvodů, proč byste měli začít dělat bojové sporty

Letos jsem se ale rozhodla, že svůj strach překonám a naučím se to. Napochodovala jsem tak do podolského bazénu k trenérce a několikanásobné mistryni České republiky Petře Venturové, aby mě naučila plavat kraul.

A můj cíl? Naučit se tenhle styl za sedm lekcí. Takhle se mi to podařilo (a vám taky, když se do toho pustíte).

Fáze 1: splývavá poloha

Co se musíte naučit:

  • Základem kraulu je splývavá poloha. Položte se na břiše na vodu, odrazte se od zdi a co nejdál od kraje bazénu splývejte.
  • Jako další bod se naučte dýchat podle jednoduchého pravidla – zvedněte klasicky hlavu nad vodu a nadechněte se pusou, potopte se a pod vodou vydechněte nosem.

Realita:

Jako podporu dostanu růžovou destičku a zjišťuju, že je to celé vlastně hodně příjemné.

Horší už je přestat řešit, jak vypadáte a co si ostatní myslí. Přece jen, když vedle vás borci ve vedlejší dráze hážou motýlky, a vám se navíc obličej tlačí přes hranu brýlí a čepice ven, jako hvězda si úplně nepřipadáte.

Fáze 2: kraulové nohy

Co se musíte naučit:

  • Kopejte nohama nahoru a dolů. Dávejte si pozor na to, aby celý pohyb vycházel z kyčlí, a ne z kolen. Povolenou špičku mírně vtočte dovnitř.
  • Následně k tomu připojte nádech nad vodou a výdech pod vodou. 

Realita:

Poprvé se topím. Jsem vlastně ve stejné poloze jako v předchozí fázi, „jen“ se snažím navíc kopat poctivě z kyčlí, a ne jak jsem běžně zvyklá, a pohybovat se tak dopředu. Vůbec se neposouvám, padá mi zadek a připadám si jako blázen.

Když trenérka vidí, jak se plácám, půjčí mi krátké ploutve, se kterými se konečně posunu z místa. Proto si určitě pořiďte jak destičku, tak krátké ploutve, jinak vám to půjde ztěžka.

Fáze 3: ruce a dýchání do strany

Co se musíte naučit:

  • Držte destičku oběma rukama a uplavte kousek od břehu kraulovýma nohama. 
  • Teď  se jednou rukou pusťte destičky, připažte ji k tělu a zároveň se během tohoto pohybu nadechněte do strany, a to tak, že se otočíte za rukou, kterou hýbete, a zároveň hlavu lehce opřete o druhou ruku, kterou stále držíte destičku. Pak vydechněte do vody a během toho vraťte ruku, kterou jste hýbali, spodem zpátky na destičku.
  • A teď to celé zopakujte na druhou stranu. 
  • Dejte si pozor na pohyb hlavy při nadechnutí do strany. Hlavu položte na rameno nehýbající se ruky, jen ji otočte do strany, nezvedejte a nezaklánějte.

Realita:

Welcome to my nightmare. Vedle toho, že se snažím myslet na to, jak mám správně kopat, dýchat, jak pod vodou zvedat padající zadek a jak pořád „neujíždět“ k barevnému molitanovému rozdělníku mezi drahami, mám začít přidávat ruce a dýchat do strany.

Když se ptám, jak to udělat, aby mi voda nenatekla do pusy, dostane se mi odpovědi, že nijak, že plavci vodu filtrují, a já se snažím tvářit, že je mi tahle informace úplně jedno.

Pozitivní je ale to, že po prvních 50 metrech paradoxně zapomenu na kraulové nohy a ony najednou fungují samy od sebe – teď se totiž soustřeďuju na to, jak dýchat, abych přestala každé tři metry vykašlávat vodu.

Nekontrolované množství vody v puse mi dělá opravdový problém, který vede k tomu, že hlavu nepokládám na rameno, jak bych měla, ale v rámci pudu sebezáchovy ji zvedám a zakláním.

Fáze 4: kraulový záběr

Co se musíte naučit:

  • Stejně jako v předchozím kroku i tady máte destičku a střídáte ruce, nicméně teď trénujete tzv. dobíhačku – což znamená, že rukou opíšete kruh. Zkrátka místo toho, abyste při výdechu hýbající se ruku vraceli na destičku spodem, ji tam dáte horem.
  • V kraulovém záběru jsou důležité dvě věci – abyste při kraulovém pohybu neměli propnuté lokty a dlaň aby byla jako mistička s prsty u sebe. Když ruku přenášíte zespoda nahoru, měli byste jako první z vody zvednout loket, zbytek ruky pak jde automaticky. 

Realita:

Druhá hodina a první pořádná krize.

Teče mi voda do pusy, do krku, do brýlí, po pár metrech zastavuju a kašlu, nemůžu dýchat. Neuvěřitelně se v tom plácám a mám pocit, že vypustím duši.

Zároveň si ale uvědomuju, že tohle je přesně ta fáze, kterou si musím projít, abych se dostala dál. Ten moment, kdy překonáváte sami sebe, protože se cítíte neuvěřitelně nepohodlně, ale musíte se tím nechat zbičovat.

S tím souvisí i to, že mám chaos v tom, která ruka je která, nezvládám je střídat, jak bych měla. Dobrá zpráva ale je, že až budete dostatečně zmatení, zastavíte, uděláte to znovu a ono se to postupně dá dohromady. Navíc to mám prý nechat plynout – tak jak to dělají děti, které si pohyby zkoordinují přirozeně.

Fáze 5: nádech na druhý záběr

Co se musíte naučit:

  • Odhoďte desku, ploutve si ale nechte, abyste se vůbec pohnuli z místa.
  • Zkuste teď plynule střídat ruce a nadechujte se při každém záběru.
  • Až si bazén osaháte bez desky, začněte dýchat až na druhý záběr – to znamená, že se nadechnete na stranu, vydechnete do vody, uděláte tempo (celý kruh) druhou rukou s hlavou pod vodou a pak se zase nadechnete na stejnou stranu.

Realita:

Jsem překvapená, že mi to bez desky jde mnohem líp, než jsem si myslela, snad i lépe než s ní. Najednou se do pohybu mnohem více položím a uvědomuju si, jaká je to zábava.

Co se ale nemění, je to, že v kuse 50 metrů kvůli nedostatku dechu neuplavu, v půlce bazénu si tak dávám krátkou pauzu, jen splývám a kopu nohama, abych nabrala sílu. Když uplavu celou dráhu, potřebuju se na konci bazénu pořádně vydýchat. Trenérka mi poradí, že se mi nejlépe zklidní tepovka tím, když se nadechnu nad vodou a do vody vydechnu pusou i nosem.

Fáze 6: nádech na třetí záběr

Co se musíte naučit:

  • Dělejte to, co jste dělali doteď, jen se nadechujte na třetí záběr.

Realita:

Ve chvíli, kdy dáte nádech na třetí záběr, dostanete se do euforie. Vaše tělo se dostane do vyváženosti, vybalancuje se na obě strany a dojde vám, jaký je kraul příjemný a přirozený pohyb.

Zkouším ho až poslední hodinu a najednou mi jde i pokládat hlavu na rameno, umím si poradit s vodou v puse, přirozeně se nakláním na obě strany – všechno si s nádechem na třetí záběr najednou sedlo.

Závěr:

I když jsem chtěla kraulem po sedmi lekcích uplavat 100 metrů, nedám je ani náhodou. Je mi to ale jedno – důležitější je pro mě to, že jsem se kraul opravdu naučila, a to ostatní je už otázkou dalších uplavaných kilometrů.

Obecně bylo pro mě nejtěžší vyrovnat se s propady – jednou vám to jde a podruhé vůbec, musíte si proto říct, že to bude příště zase dobré (i když si to vůbec nemyslíte).

A pak už jsou jen samá pozitiva – cítíte se dobře, protože překonáte sami sebe, což vám udělá dobře na sebevědomí, což má klasicky vliv na všechno ostatní. Taky si tak trochu připomenete, kdo jste a kdo ne nebo kdo (a kde) byste vlastně mohl být.

Já už třeba vím, že plavání pod vodou zbožňuju, ale v sedm hodin ráno mě v bazénu už nikdy neuvidíte.

Čtěte také