skip to main content
Český byznys

Z krachujícího družstva zisková firma. Příběh minipivovarů z Brna

3 minuty čtení

Okolí brněnské zastávky MHD Ráječek působí neutěšeně. Reklamní plochy se nedaří zaplnit, tráva podél silnice je nedotčená měsíce a celkově vzato to není místo, kam byste se kdy chtěli podívat. Pokud tedy zrovna netoužíte po vlastním minipivovaru.

V této okrajové části Brna totiž sídlí společnost Destila, která vyrábí malé pivovary na klíč. Funguje už víc než 70 let a původně šlo o kovodělné družstvo, které vyrábělo potravinářské stroje a kotle na tuhá paliva a plyn. Za komunismu se mu náramně dařilo, po změně režimu málem zkrachovalo. Zničení brněnské tradice zabránilo pár družstevníků, kterým osud Destily nebyl lhostejný.

„Je třeba si uvědomit, že Destila byla pojem. To bylo družstvo, které mělo vlastní učiliště, rekreační střediska a velkou výrobu. Jenže po roce 1989 sem plynové kotle začali vozit Italové a další, kteří cenu stlačili tak dolů, že se jim nedalo konkurovat,“ vypráví jednatel Destily Tomáš Hořava a ozvěna jeho hlasu rezonuje zasedačkou, která právě prochází renovací.

„Snažíme se naše prostory nově vybavit a modernizovat, ale postupně. Všechno se snažíme platit ze svého, úvěr jsme si vzali vlastně jen v minulém roce na rekonstrukci výrobní haly,“ rozhodí rukama.

Tomáš Hořava ve výrobní hale Destily

Averze k finančním závazkům má u Hořavových hluboké kořeny. Destilu totiž doslova zachránil společně se svými nejbližšími spolupracovníky Tomášův otec Jiří, který prošel jejím tehdejším učilištěm, v šestnácti tu začal pracovat a už firmu nikdy neopustil.

Jako jeden z družstevníků měl dlouhá léta drobný podíl a dostal se i do užšího vedení. Když ale po revoluci přihlížel tomu, jak zbytek tehdejšího vedení na nově vzniklou situaci nereaguje a družstvo se potápí, začal jednat.

Postupně od zaměstnanců vykupoval družstevnické podíly, až se dostal do situace, kdy bez vědomí zbytku své rodiny zastavil veškerý majetek. S pomocí kolegů sesadil původní řídící pracovníky, začali pracovat na transformaci a v roce 2007 přeměnili družstvo na s. r. o.

Chtěli bychom udržet vlastní výrobu, vlastní vývoj, 50 zaměstnanců a žádné dluhy.

S lidmi, kteří v Destile strávili desítky let života, ale nakonec Hořava starší technologii vyladil a s malými pivovary z Brna prorazili doma, a zejména v zahraničí. „Nejzvučnější tuzemská reference je dodávka technologie pivovaru v Kamenici nad Lipou a pro větší pivovar Adama Matušky. Na našich výrobcích ale začínal s pálenkami i Martin Žufánek,“ vypočítává Hořava mladší.

„Během své přeměny se Destila v podstatě vrátila ke kořenům, z nichž družstvo vyrostlo, a nosným programem se stala výroba zařízení pro potravinářský průmysl,“ poukazuje Tomáš Hořava a dodává, že jistou dobu vývoj fungoval stylem pokus-omyl.

Důvody úspěchu pak prý tkví v tom, že Destila dodává celé řešení na klíč a hojně využívá automatizačních prvků: „Minipivovar od nás lze sledovat a zčásti i ovládat přes mobilní aplikaci.“

Přes domácí zářezy je nicméně pro Destilu nejdůležitější zcela jiný trh – bývalé státy východního bloku, kde přetrvaly silné vazby z doby, kdy tam družstvo za komunismu dodávalo filtrační zařízení do pivovarů či vinařských závodů a plynové kotle.

Dnes jen v Rusku vaří pivo díky Destile přes 100 pivovarů a silný růst vykazují země jako Ázerbájdžán nebo Kazachstán. Brněnská technika je také srdcem dvou ze tří největších pivovarů na Kubě, kam Destila dodala filtrační linky s naplavovacími filtry.

Aktuální vydání magazínu
Wonder Woman
Forbes 6/2019

Bez zajímavosti není ani Hořavova cesta do rodinného podnikání. Dlouhá léta totiž do chodu firmy nebyl zapojen, protože pracoval na místním oddělení kriminální policie. To se změnilo až v roce 2016, kdy se jeho otec rozhodoval, zda firmu prodá.

„Otec už neměl sílu, aby to celé kormidloval sám, a najmout management zvenčí nechtěl. Byly tedy dvě možnosti – buď se to prodá, nebo se bude muset zapojit někdo z rodiny. Vzal jsem to jako velkou kariérní výzvu a s prací u policie skončil,“ rekapituluje Hořava.

Udělal si „kolečko“ po všech možných pozicích od výroby po obchod, až nakonec nahradil otce jako nový jednatel firmy. A protože i při svém angažmá ve státní správě byl zvyklý koordinovat práci lidí, potřebné ředitelské soft skills si osvojil poměrně rychle. Sám ale říká, že se stále jedná o jakési kopilotování s otcem a také s bratrem, který má na starosti provoz pivovaru pocházejícího rovněž z dílny společnosti.

Kromě družstevní a finanční otočky zůstává na brněnské firmě pozoruhodná ještě jedna věc, kterou jinde těžko uvidíte – jednatel zde některým zaměstnancům vyká, zatímco oni mu tykají. „Pamatují mě jako malého kluka, který tady vytrhával trávu kolem dlažebních kostek. Nešlo by jim přes jazyk mi teď vykat,“ usmívá se Hořava.

Destila loni utržila přes 140 milionů korun při ziskovosti EBITDA ve vyšších jednotkách milionů a cílem je prý vytlačit marži na 10 procent. Pokojně a pokorně.

„Nemíříme do dvou let na půl miliardy, nic takového, žádné vesmírné ambice. Chtěli bychom to primárně udržet takto – vlastní výroba, vlastní vývoj, padesátka zaměstnanců a žádné dluhy,“ uzavírá Hořava.