skip to main content

Z mrazu do tropů. Jak Švéd naučil turisty jezdit na Maledivy

5 minut čtení

Když se v roce 1985 mladý Švéd Lars Petre objevil na Maledivách, byla to šťastná náhoda. Původně jel lyžovat, ale z toho sešlo, protože resort, do kterého měl s kamarády namířeno, zavřel kvůli nečekaně velkým přívalům sněhu. Rozhodl se proto zajet do Ženevy a tam nasednout do letadla do Kolomba. „Plánovali jsme lyže a místo toho jsme skončili na Srí Lance,“ směje se dnes Petre. „Slyšel jsem o malých ostrovech kdesi v Indickém oceánu a říkal jsem si, proč tam nezajet?“

O tři roky později, v prosinci 1988, otevřel Petre společně s maledivskými partnery na souostroví svůj první resort, Kuredu. V uplynulých třech desítkách let se jeho firma Crown & Champa Resorts rozrostla tak, že dnes na Maledivách spravuje 10 resortů, více než desítku wellness center Duniye Spa a šest potápěčských center.

V Hurawalhi, resortu, který je určen výhradně pro dospělé, můžete rovnou z postele hupsnout do moře a šnorchlovat. Od listopadu do dubna tu zblízka pozorujete obří manty, a letos tu dokonce návštěvníci resortu několikrát spatřili i vzácného žraloka velrybího. Okolní krajina před návštěvníky otevírá nečekaně bohaté scenerie plné pestrých forem života, které by člověk nečekal na ostrovech, jež prosluly hlavně průzračným oceánem a plážemi.

Resort Hurawalhi. Foto: Hurawalhi

V resortech pracuje na 340 místních lidí, kteří mají k dispozici vlastní pláž, bazény a kino. Zaměstnanci jsou velmi přátelští a nemají problém s tím, když některý z hostů zabloudí i do míst, kde relaxují jen oni.

Podnik 5.8 Undersea Restaurant je největší prosklenou podmořskou restaurací na světě. Když se kolem něj prohánějí hejna nejrůznějších pestrobarevných ryb, člověk má dojem, jako by jedl uvnitř obřího akvária. Na jídelním lístku je nově i veganské menu, alternativa k tradičním pokrmům z ryb a plodů moře v čele s maledivskou specialitou z tuňáka žlutoploutvého.

Podmořská restaurace 5.8 Undersea. Foto: Hurawalhi

Jen pět minut cesty motorovým člunem leží Kudadoo, Petreův novější a opravdu fantastický projekt. Ostrůvek, na němž najdete jen 15 luxusně zařízených domků, nabízí all-inclusive a ještě něco navíc. Elektřinu tu všude vyrábí výhradně slunce a v ceně 3800 dolarů za osobu a noc máte nejen neomezené množství masáží a wellness procedur, ale i soukromé stolování nebo soukromé exkurze, jako například podvečerní výlet člunem za delfíny.

Ve sklípku každého domku jsou uloženy prvotřídní evropské sýry, lahůdky a víno společně s dalšími delikatesami, jako jsou kaviár nebo hovězí z plemene wagyu. Pro mladého francouzského šéfkuchaře není díky přímým letům do Dubaje a Singapuru problém obstarat si v krátké době nejlepší ingredience z celého světa. Přátelský personál je pak ochoten udělat „cokoli, kdykoli a kdekoli“, takže není divu, že se tu hosté cítí jako v bavlnce.

Ze soukromého ostrova Kudadoo. Foto: Kudadoo

Turismus je na Maledivách relativně nový fenomén, neboť první turistické resorty tu byly otevřeny teprve v 70. letech. Zato dnes je jich na souostroví už více než 150, včetně 20 nových letovisek otevřených jen v letošním roce. Petre byl v první vlně hoteliérů průkopníků a svou vizi sdílet krásy Malediv se zbytkem světa dál vylepšuje – v následujících dvou letech plánuje otevřít další dva resorty, tentokrát pro rodiny s dětmi, na ostrově Lhaviyani. Je rovněž spoluzakladatelem aerolinek Trans Maldivian Airways, v nichž je stále ještě členem představenstva.

Vzhledem k tomu, že hydroplány, s nimiž aerolinky operují, mohou startovat a přistávat jen přes den, rozhodl se rovněž iniciovat výstavbu zcela nového letiště, které by podle jeho slov mělo začít fungovat už do půl roku.

Ze soukromého ostrova Kudadoo. Foto: Kudadoo

Úspěch Malediv, které se díky turismu katapultovaly do skupiny zemí, jež Světová banka označuje termínem „příběh úspěšného rozvoje“, má však i svou odvrácenou stranu. Nejníže položená pevnina na světě s křehkým oceánským ekosystémem je nejvíc ohrožená globálními klimatickými změnami, jejichž negativním důsledkem je mimo jiné vzestup hladiny moří a oceánů. Korálové útesy, které jsou stavebním kamenem souostroví, soustavně ničí vyšší teploty vody, její vyšší kyselost a celkové znečištění.

S Petrem jsme si povídali nejen o Maledivách, ale i o nadějích do budoucna.

Lars Petre. Foto: Hurawalhi

Když jste poprvé přicestoval na Maledivy v roce 1985, co vás napadalo? Vycítil jste tu hned podnikatelskou příležitost?

Pracoval jsem pro skandinávskou cestovku a samozřejmě jsem tu spatřoval velký potenciál, to u tak unikátní destinace nešlo přehlédnout. Předtím jsem byl v jižním Pacifiku, na Fidži, ale to se s Maledivami nedá vůbec srovnat. Příroda, poloha a klima jsou prostě perfektní.

Na Maledivách se první resorty otevřely už v 70. letech. Čím se od nich odlišoval ten váš, Kuredu?

Když jsem přijel, bylo na celých Maledivách možná 15 turistických resortů, dnes jich je 150. Dost se to změnilo. Když jsme v roce 1988 začínali, byli jsme jediní na atolu Lhaviyani. Na sever od nás už nebylo nic než oceán. Odlišili jsme se polohou. Je to velký ostrov s fantastickou pláží a potápění je tu nejlepší na celých Maledivách. Množství ryb, které jsou tu k vidění, je k neuvěření.

Resort Kuredu otevřel pouhý měsíc po neúspěšném puči. Ovlivnilo to nějak jeho otevření?

Ten převrat tehdy v listopadu dopadl neúspěchem. Stál za ním podnikatel, který se chtěl ujmout vlády na souostroví. Indický prezident sem ale týž den poslal tři tisíce výsadkářů, a když tady přistáli, pučisté se sbalili a ukradenou lodí prchali pryč. Indické námořnictvo je dostihlo a loď potopilo zásahem torpéda. Na té lodi bylo bohužel naše komplet kuchyňské vybavení pro Kuredu. Pouhý měsíc před otevřením nám tak všechno kleslo ke dnu Indického oceánu. Měsíc jsme pak fungovali s provizorní kuchyní a s provizorním vybavením. Přesto jsme otevřeli na den přesně, jak jsme plánovali.

Ze soukromého ostrova Kudadoo. Foto: Kudadoo

Existují na Maledivách nějaké standardy, které byste zavedl přímo vy?

Tohle je islámská země, takže bylo těžké získat jako zaměstnance i ženy. Na začátku 90. let jsme se proto hodně věnovali osvětě na školách. Vodili jsme do Kuredu rodiny i samotné dívky, abychom jim ukázali, že se u nás nemají čeho bát, že budou pracovat v bezpečném prostředí. Od stavu, kdy tu v pohostinské branži nepracovala jediná místní žena, jsme se dnes dostali do stavu, kdy tu naopak najdete téměř výhradně místní ženy.

Byl jste vždycky zastáncem ekoturismu, nebo jste tyto hodnoty začal vyznávat až s postupem let?

Myslel jsem na to po celou dobu. Všem nám bylo jasné, že jedině když budeme chránit životní prostředí, můžeme pomýšlet na to, že všechno jednou předáme vlastním dětem. Ve Švédsku se dost dbá na životní prostředí a jeho ochranu. Jsme evropští přeborníci, co se třídění odpadu týče, a máme zákony přísně regulující nejrůznější průmyslová odvětví. Když jsem naposledy mluvil s prezidentem, říkal jsem mu, že bychom si měli dát za cíl odstranit z Malediv všechny plasty na jedno použití. V našich resortech už je nenajdete.

Před šesti lety jsme všude začali instalovat solární panely a na nově budovaném letišti budou také. Veškerá pozemní doprava, hlavně z letiště a zpátky na letiště, bude elektrifikovaná. Na Hurawalhi využíváme k ohřívání vody teplo z dieselových generátorů a veškerou pitnou vodu vyrábíme sami.

Recepce hotelu Hurawalhi. Foto: Hurawalhi

Hodně se zabýváme udržitelností a možnými dopady na životní prostředí. Čtyři naše resorty jsou víceméně připojené jen na solární panely. Přes den jede Kuredo na energii ze slunce ze 40 procent a Hurawalhi ze 30 procent. Kudadoo je dokonce výhradně na solárních panelech. Všechny koupelové přísady, mýdla a prostředky na praní jsou bio a snadno rozložitelné. Pro nás zkrátka hraje ochrana přírody klíčovou roli. Ostatně je to právě příroda, za kterou sem lidé jezdí.

Když je řeč o klimatických změnách a o tom, jak stoupá hladina moří a oceánů, jak velké riziko to představuje pro vaše resorty?

Nemyslím si, že jsou Maledivy v ohrožení, protože jde o malé kousky země. Není tudíž složité je před vodou bránit. Můžete vybudovat bariéry nebo ostrovy zpevnit a zvednout. Mám s tím sám už více než třicetileté zkušenosti. Dokud jsou v pořádku korálové ostrovy, jsou v bezpečí i celé Maledivy. Všechno stojí a padá s korály, a to jsou koneckonců živé organismy. Všechen ten písek tady, to jsou rozdrcení koráli. Korál roste, ryby jej oždibují, tráví a pak se z něj stává písek. Ten se bude tvořit tak dlouho, dokud budou koráli naživu. Ostrov Dream Island se tu objevil teprve před 15 lety. Když jsem přišel, nebyl tu. Nevytvořil ho člověk, prostě se přirozeně vyloupl z moře.

Zaznamenáváte v průběhu let i nějaké demografické změny?

Když jsme začínali, střídali se u nás dva roky jen Skandinávci. Pak začali jezdit Němci a Britové. Když jsme před třemi lety otevřeli Hurawalhi, vystřídali se tu během prvního roku návštěvníci ze 105 zemí světa. Hodně sem v poslední době jezdí lidé z Hongkongu, pak z kontinentální Číny a z Ruska. Rádi bychom tu uvítali i víc Američanů. Jsou totiž skvělí hosté – velmi přátelští, cesty si užívají a většinou mají i čas se zdržet, týden nebo 10 dní.

Řada ochránců upozorňuje na to, že boom turismu Maledivám neprospívá a že luxusní resorty představují jen masivní zátěž a drancování místních zdrojů. Co si o tom myslíte?

Pro zemi jako takovou je určitě dobře, že se tu dál buduje. Všechno časem vybalancuje zákon poptávky a nabídky. Větší konkurence je vždycky dobrá věc, a pokud jste dobří v tom, co děláte, hosté se k vám vrátí. Pokud to děláte s ohledem na udržitelnost a využíváte materiály, které neznečišťují životní prostředí, je podle mě všechno v pořádku. Stále větší množství našich hostů je si vědomo dopadů, které může turismus mít na tu kterou část planety.

Podle mě bude po místech, jako jsou Maledivy, poptávka vždy. Lidé potřebují utíkat z velkých měst a odpočinout si v přírodě. A tu u nás najdete.