Stála za tím debata o vrakovištích. Když se Tereza Lstibůrková bavila s kamarádem o tom, jak se tam nakládá s vyřazenými auty, přišla řeč i na bezpečnostní pásy, které většinou končí ve spalovnách.
To jí přišlo zbytečné, a tak začala přemýšlet, jak pásy, které ještě nedávno zachraňovaly životy, zrecyklovat a najít pro ně nějaký další účel.
K pobavení kamaráda si pár takových pásů vzala a ušila si z nich první tašku, která zaujala všechny v okolí. Bylo jasné, že tenhle nápad stojí za to rozvinout.
Dnes je značka ZasPas podepsaná pod skoro 4500 výrobků a tašky z pásů, které měly původně vyletět komínem jako nepotřebný odpad, teď nosí nejen nadšenci do udržitelné produkce po celém světě.
„Ty tašky jsou vlastně nezničitelné a vydrží celý život, což je pro zákazníky sice bonus, ale pro nás nevýhoda,“ směje se Lstibůrková, zatímco ukazuje hotové výrobky naskládané v dílně do krabic.
Pásy mají totiž nosnost asi 3,5 tuny. Jediné, co občas povolí, jsou prý švy, ale ZasPas nemají problém opravovat i po záruce. Nikdo jiný totiž takové tašky nevyrábí, a tak si svůj produkt poznají na 100 %.
„Když jsem si na začátku dělala průzkum trhu, jediný podobný projekt jsem našla v Americe. Tam si ale nejsem jistá, jestli jde opravdu o recyklace, na některých pásech totiž najdete i třeba potisk Mickey Mouse,“ krčí rameny. Pro ni je recyklace a záchrana vysloužilého materiálu hlavní motivací.
Právě o materiál ke zpracování zatím rozhodně nouze není. ZasPas spolupracují s blízkým vrakovištěm, kam si zhruba jednou za měsíc jezdí pro asi čtvrt tuny materiálu, a občas se najdou i další zdroje.
„Z Moravy nám toho jednou přivezli tři čtvrtě tuny. To jsme postupně zpracovávali půl roku,“ vzpomíná.
Zatímco na začátku si z vrakovišť odváželi otravný odpad, během let se přístup jejich provozovatelů zásadně proměnil.
„Když jsme pro pásy jeli poprvé na kamarádovo vrakoviště, jenom nad tím mávl rukou, tamní chlapi se smáli a nevěřili mi,“ vzpomíná Lstibůrková a smát se dnes může ona, jakkoli ten úsměv není zadarmo.
„Teď už je to docela byznys, začínají si totiž uvědomovat, že na tom můžou vydělat. Dřív to pro ně byl odpad a museli platit spalovnám za spálení, jenže když vidí, že se pořád vracíme, řekli si, že by mohli začít pásy oceňovat. Někde nám účtují po kilech, jinde za pytel a i cena se dost liší.“
Za šest let už s firmou přešili více než 48 kilometrů pásů z vyřazených aut a každý model od nich dostane tematické specifické označení, takovou vlastní „SPZ“, na které první tři písmena značí barvu, další dvě čísla model a poslední dvě jsou rokem návrhu.
Kromě toho ještě zákazníkům nabízí možnost nechat si vyrobit tašku z pásů, jež jim sami dodají, jako vzpomínku na auta, která už dojezdila. Každý z nich si s sebou navíc nese příběh – třeba ten, kdy jim zákazník poslal vrchní díl autospony, která mu při bouračce zachránila život. Pás hasiči přestřihli, ale sponu si nechal, a tak si ji nechal na památku všít do tašky.
I když prý výrobky s barevným akcentem nejdou na odbyt lépe než ty ostatní, v dílně ZasPas jsou rádi, když v zásilce z vrakoviště najdou pásy v jiné barvě než černé. Pásy se totiž nedají barvit.
„Zkoušeli jsme snad všechno, ale nic s tím nehne,“ krčí rameny Lstibůrková, „Nejčastěji jsou jiné barvy ve sportovních řadách, našli jsme dokonce i auto, kde řidič měl červený pás, spolujezdec modrý a vzadu byl zelený a stříbrný.“
Pásy si v dílně třídí podle barvy i podle vzoru, ale dva stejné skoro nenajdete, protože se můžou lišit i v rámci jednoho auta. Právě díky těmto drobnostem je každý výrobek originál.
„Většina lidí ani neví, jaké pásy v autě má. Já už mám profesionální deformaci,“ směje se Lstibůrková. „Sednu si k někomu do auta a hned si všímám barvy i vzoru,“ směje se.
První tašku si vyrobila ještě za studií, od té doby jí v repertoáru přibylo na 60 modelů tašek, kabelek, batohů nebo peněženek. Ze začátku pomáhala celá rodina, dnes se na fungování podílí hlavně ona s manželem.
„Manžel funguje jako ekonom, grafik, fotograf, závozník, dělá instalace, konzultuje, dává mi zpětnou vazbu, jezdí na vrakoviště…,“ vypočítává Lstibůrková.
Kromě nich se na tvorbě podílí ještě tři brigádníci a ZasPas spolupracuje i s nedalekou šicí dílnou, takže celkem to dá zhruba osm lidí. Nějaké velké rozšíření ale ZasPas zatím neplánuje.
„Nechceme sklouznout do sériovosti a stejně tak nechceme, aby měl náš originální produkt každý v republice. Raději se orientujeme na zahraničí,“ přidává Lstibůrek.
Zatím pronikli třeba do Švédska nebo Rakouska, zákazníky mají i za oceánem. Nacházejí je třeba se svým stánkem na designových trzích, kde se to turisty jen hemží. Ti pak výrobky nosí a propagují u sebe doma a dělají jim tak autentický marketing.
Největší reklamu jim udělalo vítězství v krajském kole soutěže pro začínající podnikatele T-Mobile Rozjezdy v roce 2014, které k nim přitáhlo pozornost zákazníků i novinářů.
Jinak ale přiznávají, že v marketingu trochu tápou. Mají sice pro značku účet na Facebooku i Instagramu, ale podle svých slov se s nimi zatím teprve učí. „Já sama osobní účet na Facebooku ani nemám,“ směje se Lstibůrková.
