Ještě před několika týdny nebyl její život nijak zvlášť výjimečný. Sedmatřicetiletá vystudovaná filoložka byla podle svých slov „obyčejnou manželkou a matkou“, která kariéru neprožívala také proto, že se rozhodla naplno věnovat svým dvěma dětem. Hlavně staršímu synovi, který se narodil nedoslýchavý.
Nyní je tváří běloruské opozice, vyzývatelkou současného prezidenta Alexandra Lukašenka. Svjatlana Cichanouská o sobě říká, že je úplně obyčejná, ale na jejím příkladu můžete vysledovat, jaké ingredience potřebujete k nečekanému úspěchu.
Původně měl proti Lukašenkovi, který je označován za posledního evropského diktátora klasického střihu, kandidovat manžel Cichanouské, Sjarhej. Ten působí také jako opoziční bloger a byl letos v květnu uvězněn.
Jako vtip
„Když Sjarheje uvěznili, vrátila jsem se domů a úplně jasně mi v tu chvíli došlo, že musím kandidovat za něj. S nikým jsem se neporadila, jen jsem šla a zaregistrovala jsem se. Zřejmě úřadům připadala moje žádost natolik směšná, že ji přijaly,“ reflektuje Cichanouská v rozhovoru pro kanál Deutsche Welle.
Zde se také svěřuje, že by nikdy dříve nečekala, že se bude ona či její manžel jakkoli politicky angažovat. „Byli jsme střední třída, která žila v dostatku. Tušili jsme, že na venkově třeba nefungují zemědělská družstva a lidé žijí v bídě. Příliš jsme o tom ale nevěděli,“ vzpomíná Cichanouská.
Kariéra jejího manžela coby opozičního blogera začala ve chvíli, kdy si založil výše zmíněný YouTube kanál. Zde popisoval, jaké byrokratické obstrukce zažívá při rekonstrukci domu.
Manželský pár versus diktátor
Cichanousky kritizoval režim stále hlasitěji, až skončil ve vazbě s obviněním, že podněcuje nepokoje. „Pochopila jsem, že musím kandidovat nejen pro svůj lid, ale především kvůli němu,“ vyznala se Svjatlana.
Ego ale v jejich svazku zřejmě nehraje roli, protože kandidaturou zprvu překvapený bloger pomáhal manželce sesbírat 100 tisíc podpisů nutných pro registraci k volbám.
Tím, že se Cichanouská spojila s volebními štáby Viktara Babaryky a Valeryje Capkaly, kterým běloruské úřady také nedovolily účast ve volbách, se stala hlavní soupeřkou Alexandra Lukašenka.
„Nemám žádné ambice“
Cichanouská velmi často opakuje, že chce být pro Bělorusy stejnou matkou, jakou je svým dětem. Nestála prý o pozornost a až pravidelná účast na protestech ji zocelila, aby si zvykla mluvit k davům.
Za jiných okolností by byli se Sjarhejem párem, jakých jsou tisíce: seznámili se v hudebním klubu, vzali se a měli děti. On měl produkční studio, které natáčelo reklamy, jí naprosto vyhovovalo naplno se věnovat rodině.
„Neumím mluvit na veřejnosti, nemám charisma, jaké má můj manžel. Mé rozhodnutí překonat vlastní stydlivost a vrhnout se do víru událostí vždy utvrdí, když se setkám s lidmi, kteří věří, že jim přineseme svobodu,“ řekla Cichanouská ruskému vysílání BBC.
Mnohostranná osobnost
Postava Světlany Cichanouské jako bojovnice za demokracii je v kontextu dnešních evropských dějin fascinující. Život v silně patriarchální běloruské společnosti, kde je předepsaným ženským údělem být hlavně manželkou a matkou, se často projevuje v jejích prohlášeních.
V nich Cichanouská přebírá zodpovědnost za to, že je momentálně vůdkyní opozice, ale také proklamuje, že „přece i žena by se mohla ucházet o to, stát se prezidentkou“. Takový omluvný postoj je neslučitelný s rétorikou západního světa, kde se to hemží hashtagy o #girlpower a #girlboss.
Cichanouská si ale na velká gesta nepotrpí, raději tiše jedná. A to už od dětství, které částečně trávila v Irsku. Dostala se sem coby dítě, které trpělo následky havárie v Černobylu.
Na rozdíl od ostatních dětí, které zde pobývaly, ale Svjatlana hovořila anglicky, a proto se prý stala jejich mluvčí. Zastávala se slabších, pomáhala jim orientovat se v neznámém prostředí, byla podle ostatních účastníků velmi empatická.
Její klidná síla, se kterou promlouvá k protestujícím v Bělorusku, je inspirativní i pro nás, kteří mohou na boje o základní práva a svobody naštěstí pouze vzpomínat.
