Zámek Velký Trianon ve Versailles se v září 2016 vrátil do 18. století, v zahradách i místnostech korzovali lidé v autentických róbách inspirovaných filmem Marie Antoinetta.
Čtěte také: Příští rok míříme na 3 miliardy. A bude i elektroauto, říká Martina Vítková z NWT
Aby se 120 hostů opravdu cítilo jako v dobách těsně před Velkou francouzskou revolucí, bavili je najatí herci a aranžmá dekorací dostala na starost slavná libanonská designérka Rabih Kayrouz. Ta navrhla i šaty pro hlavní hvězdu večírku – Carole Ghosn. Opulentní party se konala na oslavu jejích 50. narozenin a také na počest jejího nedávného sňatku.
Pár měsíců předtím se provdala za Carlose Ghosna, jednoho z nejznámějších a nejmocnějších lidí světového byznysu. Versailleská trachtace, která vyšla na stovky tisíc eur, sice stála v protikladu k jeho přezdívce Zabiják nákladů, zároveň se k němu ale hodila – tehdy dvaašedesátiletý šéf automobilové aliance Renault-Nissan se nikdy netajil svou láskou k luxusu a penězům.
Onoho zářijového večera byl Ghosn na profesním a zřejmě i osobním vrcholu, nyní po dvou letech bude mít spíš blíž k osobnímu i profesnímu dnu – už druhý týden sedí v Tokiu ve vazbě a čelí mnohahodinovým výslechům. Japonská policie ho totiž podezřívá, že v minulosti záměrně vykazoval podstatně menší příjmy, než jaké ve skutečnosti měl. Údajně před úřady tak ukryl až 44 milionů dolarů.
Carlos Ghosn se svou manželkou Carole při party ve Versailles v září 2016.
V Amsterdamu dnes probíhá první jednání nejvyšších šéfů koncernu, který Ghosn poslední dvě dekády budoval a který po jeho pádu čeká tvrdý boj o moc mezi Nissanem a Renaultem.
O tom, že Japonci budou chtít Ghosnovo zatčení využít, aby si na Francouzích vymohli větší vliv v alianci, svědčí to, jak CEO Nissanu Hiroto Saikawa komentoval zadržení svého mentora: „Jeho chování bylo černou stránkou Ghosnovy dlouhé vlády… Příliš mnoho moci se koncentrovalo v rukou jednoho člověka.“ Nissan jej navíc už minulý týden odvolal ze svého představenstva, což Renault zatím neudělal.
Paradoxní je, že ačkoli dnes je Carlos Ghosn v Japonsku za padoucha, v minulosti tomu bylo přesně naopak a vyšel o něm v roce 2001 dokonce oslavný manga komiks. V něm ho podali jako superhrdinu, který u sebe v dětství objevil specifickou supervlastnost – že jen podle zvuku motoru pozná, o jakou značku a model auta jde.
Hvězdný status v zemi chronicky nedůvěřivé k lidem z jiných kultur si Ghosn vydobyl tím, že zachránil automobilku Nissan a ze ztrátového podniku udělal jednoho z oborových šampionů. Do Japonska ho vyslal v roce 1999 Renault, který se zadluženému a neefektivnímu Nissanu rozhodl pomoci. Sázka na muže, který se narodil v Brazílii, ale vyrostl v Libanonu a vyšší vzdělání získal v Paříži, byla logická – coby provozní šéf už předtím pomohl právě kulhající francouzské automobilce.
Ghosn se v Japonsku uvedl drsně, propustil z Nissanu přes 20 tisíc lidí a zatřásl s jeho manažerskou hierarchií, tradičně upřednostňující seniorní zaměstnance. V podstatě přinesl to, co už tehdy bylo běžné v Evropě nebo v Americe, ale čemu se Japonci bránili. A po původních protestech se ukázalo, že to funguje. Úspěch ho vystřelil do nejvyšších sfér, stal se například pravidelným hostem Světového ekonomického fóra v Davosu.
Z aliance, do níž přidal i Mitsubishi, vybudoval největší automobilku světa s více než 10 miliony vyrobených vozů.
„Jako milovník aut jsem nabídku jít do Japonska nemohl odmítnout. Bylo to svaté místo, kde se člověk mohl spoustu věcí naučit. Nehledě na podmínky, za nichž jsem tam šel,“ popsal letos v červnu v rozhovoru pro Financial Times, jak o misi v Nissanu na konci 90. let přemýšlel. V roce 2001 se pak stal přímo šéfem Nissanu a za další čtyři roky k tomu přidal také post CEO Renaultu.
Stal se hlavním architektem velmi specifického uspořádání mezi oběma automobilkami – ty spolu utvořily velmi úzké partnerství, ale nikdy se úplně nespojily. Renaultu patří 43 procent Nissanu, ten zase ovládá 15 procent akcií Renaultu, předloni k tomu přibraly ještě Mitsubishi. Vzájemně sdílí některé technologie a vývoj, dohromady také nakupují a loni se konglomerát stal největším výrobcem aut světa.
Nad vším ční speciálně vytvořená holandská firma, v níž mají ale Francouzi navrch. A to je i důvod, proč v posledních letech začala evropsko-japonská idyla skřípat. Manažerům Nissanu, který postupně Renault přerostl jak v počtu vyrobených aut, tak ve finanční výkonnosti, čím dál víc vadilo, že hlavní slovo v alianci má Carlos Ghosn a jeho lidé a že podle nich upřednostňují Renault.
Tato nervozita umocněná snahou Francouzů přistoupit k opravdovému spojení obou firem zřejmě zapříčinila Ghosnův pád – policii na jeho přešlapy upozornil whistleblower z Nissanu.
Ghosn s bývalým prezidentem Francie Francoisem Hollandem, napravo Emmanuel Macron.
Ghosn si jako nejvyšší postava aliance Renault-Nissan ročně vydělal kolem 15 milionů dolarů, což odpovídá jeho evropským a americkým protějškům z Volkswagenu nebo GM. Ve srovnání s japonskými manažery je to ovšem podstatě víc a mohlo to v plánech na jeho sesazení také sehrát určitou roli.
Ostatně to, že je až příliš dobře placený, mu svého času vyčítal i Emmanuel Macron, když byl ještě francouzským ministrem hospodářství (vláda má v Renaultu 15 procent).
Zatčení Carlose Ghosna, který před příchodem do Renaultu strávil více než 15 let v Michelinu, otřásla ovšem nejen automobilovým světem, ale také Libanonem. V této blízkovýchodní zemi se charismatický byznysmen těšil ohromné popularitě, dokonce se tam o něm spekulovalo jako o možném prezidentovi, což on ale vždy odmítal.
K Bejrútu měl ovšem blízký vztah – nejenže tam od šesti let žil a chodil do školy, později tam také investoval a údajně na nákup některých nemovitostí použil právě peníze Nissanu.
„Podporujeme ho, protože je Libanonec,“ řekl Financial Times manažerův vzdálený příbuzný Elie Ghosn, jehož rodina provozuje v přístavním městečku Jounieh kavárnu Ghosn. „Ale,“ dodal, „v jeho životě je spousta tajemství.“
