Před třemi lety investoval 17 milionů korun do závodního letadla, se kterým pobláznil tisíce Čechů, kteří do té doby o létání nic nevěděli. Loni se s ním jako první Čech stal mistrem světa v šampionátu Red Bull Air Race, adrenalinových leteckých závodech mezi nafouknutými pylony.
Letadlo, které bude pilot Martin Šonka ještě dva roky splácet, teď rozebrané putuje zpátky do Česka z japonské Čiby, kde předminulý víkend vyvrcholila letošní sezona leteckého šampionátu. Šonka v něm skončil celkově třetí, a nejhorší je, že svou chybu už dost možná nebude moct nikdy napravit.
Soutěž, kterou rozjel Red Bull v roce 2003, teď z rozhodnutí svého strůjce zřejmě definitivně končí – rakouský výrobce energetických nápojů už nemíní šampionát dotovat. „Nechce se mi věřit, že se na světě nenajde nikdo, kdo by tenhle nádherný sport nechtěl táhnout dál. Pořád věřím, že to ještě konec není,“ říká jednačtyřicetiletý pilot Martin Šonka.
Vysvětlil vám někdo v Japonsku, proč šampionát končí?
Žádné oficiální informace nemáme, vedení Red Bull Air Race k tomu přistupuje tak, že je zkrátka konec. Slyšeli jsme, že se byli v Japonsku na závody údajně podívat nějací zájemci, ale to jsou spíš jen takové spekulace. Nikdo nic pořádně neví.
Jaká panovala atmosféra, když jste věděli, že závodíte možná naposledy?
Posledních několik let se v mém životě všechno točilo kolem Air Race, denně jsem tím žil, přemýšlel, co vylepšit, co změnit a udělat jinak, aby bylo letadlo rychlejší. Tohle mě na tom hrozně bavilo, byl to pro mě hnací motor, a teď má najednou skončit. Já navíc pokazil finálový let, takže to bylo ještě umocněné mým zklamáním. Když něco pokazím, trpím a není se mnou řeč.
Martin Šonka během čtvrtého kola Red Bull Air Race v japonské Čibě, 7. září 2019
Před posledním závodem jste jako obhájce titulu vedl, ale nakonec z toho bylo třetí místo.
Nepatrně jsem překročil přetížení, za což se dává časová penalizace, která nás stála vítězství. Byl jsem nejrychlejší, a kdyby byla trať o dvě branky delší, možná bych to dohnal, ale nakonec to nestačilo. Pokazit první závod sezony, pak to dohánět a nakonec skončit třetí, to bych byl asi spokojený, jenže takhle je to horší. A navíc jsem věděl, že je to možná úplně poslední závod.
To musel být zvláštní pocit…
Na Čibu se řítil tajfun, takže nebyl moc čas na nostalgii, museli jsme všichni hned rozebrat letadla, uložit je do krabic a schovat v hangáru na vojenském letišti, ze kterého se startovalo. Bylo to o to horší, že jsme všichni věděli, že ta letadla rozebíráme možná naposledy, protože tahle etapa končí, takže to bylo smutné. Nezbývá než doufat, že se závodu někdo ujme.
Co s vaším letadlem vlastně bude?
Putuje zpátky do Česka a teď bude nějakou dobu čekat a doufat se mnou, že spolu ještě někdy budeme brázdit závodní tratě. To letadlo je prakticky neprodejné, je to speciál upravený pro Red Bull Air Race. Není vhodné ani na akrobacii, má například speciální kabinu, která je tak malá, že v ní skoro ani neotočím hlavu, takže aby se s ním daly létat akrobatické závody, musela by se celá předělat, a to by bylo strašně drahé. Já jsem ale povahou optimista, tak tu holt teď bude chvíli stát. A až budu čekat pět let, deset let, a furt nic, začnu to řešit.
Šonkovo speciálně upravené letadlo během finále Red Bull Air Race World Championship v Čibě, 8. září 2019
Můžete s ním létat alespoň na airshow?
Na airshow používám svoje druhé akrobatické letadlo, protože aby se dala předvést hodnotná akrobacie, je k tomu potřeba akrobatický speciál. Možná ho někde předvedu na nějakých leteckých dnech, aby se provětralo, ale konkrétní plán nemám. Věřím, že se prostě najde někdo, kdo to vezme pod svoje křídla, a Air Race bude pokračovat. To je to, čemu teď chci věřit.
I když se někdo najde, příští rok už se létat nestihne, ne?
Není to úplně jisté, ale aby se dalo příští rok soutěžit, musel by být už touhle dobou hotový kalendář na další sezonu, a pokud se doteď nikdo nenašel, bylo by to hodně narychlo. Takže to moc nadějně nevypadá. Těžko říct, jestli bude pauza na rok, deset let, nebo napořád. Ten sport se dostal už tak daleko a sleduje ho tolik lidí, že se mi nechce věřit, že by se nenašel na světě nikdo, kdo by ho nechtěl táhnout dál. Když jsme přistáli na Měsíci a chystáme se na Mars, říkám si, že by lidstvo zasloužilo zachovat i tenhle nádherný sport. Létání je to nejlepší, co člověk vymyslel.
Jste mistr světa a jedna z největších hvězd šampionátu. Pokoušíte se investora najít sám?
Nezkoušel jsem to. Je potřeba, aby o závody projevila zájem nějaká velká nadnárodní korporace, nějaká známá značka nebo finanční instituce, a tam už moje prsty sportovce nedosáhnou, to musí dělat někdo, kdo takové kontakty má. Létal jsem naplno, takže mě vždycky zajímalo jen letadlo, trať a můj čas. Proto mi konexe chybí.
Martin Šonka v kokpitu svého speciálu
Co to pro vás znamená z praktického hlediska?
Musím rozpustit tým. Jednak si ho nemůžu dovolit platit, a pak pro kluky nemám práci. Budu dál létat exhibice a závody, jen už to nebude Red Bull Air Race. Teď záleží, jak dlouho ta pauza potrvá, jak se dokážu ohánět a kolik činností zvládnu vymyslet. Strašně rád bych si létáním vydělával dál, ale problém je, že třeba trénink v akrobacii je hodně drahý, takže plánuju i nějakou celosezonní práci. Jen musím dobře vybrat, abych ji dokázal skloubit s akrobacií.
Mistr světa musí nabídky jistě přitahovat…
Musím to zaklepat, mám jich docela dost. Zbývá jen vybrat, kterou cestou půjdu. S armádou jsem ale nejednal (Šonka se kvůli Red Bull Air Race vzdal kariéry armádního pilota, pozn. red.). Sice by se mi líbilo vrátit se ke stíhačkám, ale už je mi jednačtyřicet a to není pro armádu zrovna perspektivní věk. Tam spíš koukají po mladších.
Mají to ostatní piloti Air Race podobně?
Je to stejné pro všechny. Přišli jsme o zaměstnání, ale taky o vášeň. Zkombinovat sport a práci snů je ta největší zábava – já jsem navíc strašně soutěživý, takže mě bavilo, jak jsem se celou sezonu snažil zlepšovat. Jasně, je to pro všechny komplikace, protože jsme profesionálové, tenhle sport s jinou prací neutáhnete. Někteří kluci jsou zároveň dopravní piloti, mají letecké školy a létají airshow, takže se o sebe všichni postarají, ale co nám nic nenahradí, je samotné závodění. Mě navíc mrzí, že letecký sport zase sejde z očí. Red Bull Air Race se jako jediný dokázal prosadit v médiích, nic z toho se třeba letecké akrobacii nepovedlo. Proto pořád věřím, že není konec.
