Jednu z nich bil manžel. Další má za sebou drogovou minulost. Jiná žije na ubytovně. Ale jedna věc je v poslední době spojila a pomáhá jim vracet se do normálního života. Společná práce s předními českými designéry v nízkoprahové pracovní dílně Metráž.

Kdyby všechny ženy, které jí projdou, daly své vzpomínky dohromady, vydalo by to na hutné čtení. A nebylo by zrovna veselé. Povídat si však do dílny v pražské Soukenické ulici nechodí, nebo alespoň ne primárně. Využívají tam příležitost, kterou Metráž ženám ohroženým sociálním vyloučením dává: pracovat na designových doplňcích a módě.

S myšlenkou na dílnu přišly designérka Lucie Kutálková a divadelní režisérka a dramaterapeutka Kateřina Jungová. Ta už na škole přemítala, jaký je skutečný smysl umění, a brzy ji zlákaly projekty se sociálním přesahem.

Začala spolupracovat s nízkoprahovým centrem Naděje pro mladé lidi bez domova, s nimiž se pomocí dramaterapie pokoušela dohánět jejich sociální handicap. Všimla si, že řada mladých zúčastněných žen má za sebou pohnutou minulost, v níž zpravidla nechyběla nějaká forma zneužívání. To ji přimělo hledat způsob, jak jim do budoucna pomoci. Tím spíš, že je sama matkou dvou dcer.

A tak po debatách s Kutálkovou začal v průběhu roku 2014 vznikat projekt Metráž. „Lucka mi říkala, že by si chtěla nechat šít tašky od žen, co si potřebují přivydělat,“ vzpomíná Jungová.

Společně se poohlížely po různých komunitních programech a postupně rozjížděly své sociální podnikání. I díky grantům dokázaly vybudovat dílnu s veškerým potřebným vybavením, v níž nechybí třeba ani šperkařský stůl.

Projekt podpořily i známé české designérky Josefína Bakošová, Adéla Fejtková, Jana Mikešová či Monika Drápalová, držitelka ceny Czech Grand Design. „Čeští designéři se netopí v penězích, ale přesto byli ochotni se do projektu zapojit a pomoci nám,“ pochvaluje si Jungová.

I díky nim se Metráž za své produkty rozhodně nemusí stydět. Šperky, korálky, náramky, ale i oblečení snesou nejpřísnější měřítka – a také je o ně zájem. „Letos jsme v docela slušném plusu,“ pochvaluje si Jungová.

Kromě grantů, které podpořily především rozjezd dílny, drží Metráž také individuální dárci. Zisk z prodaných výrobků tvoří zhruba dvě třetiny příjmů projektu a částečně pokrývá provoz dílny a odměny žen.

„Máme šest pracovních míst plus je tu člověk, který dílnu vede. Víc se nás tam nevejde,“ popisuje Jungová. „Pro ženy je to spíš brigáda, ale pomáhá jim třeba zaplatit ubytovnu.“

Důležitá je i pracovní příležitost, kterou ženy ve složitých životních situacích dostávají. „Máme tam jednu paní, která žije v domečku bez elektriky. Jiná je sama v důchodu, tak si k nám chodí přivydělávat, ale má to i jako sociální terapii, protože je vdova a děti bydlí daleko,“ přibližuje Jungová.

Společně s Kutálkovou si dobře uvědomují, že přes Metráž mohou pomoci ženám i s jejich psychickou kondicí, a tak se jednou měsíčně všechny ženy scházejí na skupinovou supervizi pod vedením terapeutky. „Hodinu a půl probíráme různé věci, které nějakým způsobem zasahují do dění v naší dílně. Mohou se týkat práce, ale i soukromí,“ vysvětluje Jungová.

Ač je její záměr z velké části dobročinný, nechce, aby se koupě produktů z Metráže vnímala jako charitativní záležitost. „Snažíme se vyrábět hezké věci, které lidé opravdu chtějí. A ne že si je koupí ze soucitu,“ přibližuje. Funguje to tak už skoro pět let.